sukulenty.estranky.cz

Ve starých vodních kanálech nad soutěskou Barranco Seco jsme poprvé stanuli zjara roku 2013. Ten  nádherný kousek přírody v pohoří Anaga nás naprosto fascinoval a nebylo tedy divu, že jsme byli okamžitě rozhodnuti se sem vrátit, jakmile se na ostrově Tenerife znovu objevíme. Tak se stalo, že o dva a půl roku později jsme se znovu kochali pohledem do zarostlé rokle i na protější strmé svahy, na všechnu tu krásu, kterou nám tady příroda nachystala.

O své první návštěvě jsme psali v rubrice „Tenerife“ 28.10. 2013 (Růžové bochánky v Barranco Seco/Tenerife 53), o druhé pak 11.11. 2015 v článku „Trampoty v údolí žab“ (Tenerife 65). Tyto úchvatné přírodní scenérie patří určitě k tomu nejzajímavějšímu, co ostrov nabízí. Pro milovníky sukulentů jsou tu navíc jako bonus bochánky droboučkých rostlin rodu Monanthes, které zcela nenaplňují charakteristiku žádného z oficiálně známých druhů. Nikde jinde než tady jsme je nespatřili, a to se dá říci, že jsme ostrov procestovali opravdu křížem krážem a na miniaturky rodu Monanthes jsme se zvláště soustředili. 

Rostliny z Barranco Seco se nejvíce podobají Monanthes polyphylla, jichž jsme viděli v nejrůznějších částech ostrova už mnoho typů. Ten z Barranco Seco byl ale úplně jiný. Lišil se už svým zbarvením, především tím jarním při naší první návštěvě v kanálech. Na červenohnědých takřka kolmých stěnách byly bochánky téměř neviditelné. A ještě jedna zvláštnost. Ačkoliv jsme soutěsku a kanály navštívili na podzim i zjara, nikdy jsme nespatřili květy ani poupata, když pominu jeden maličký trs, rostoucí izolovaně od velkých bochánků. Při pohledu na fotografii této kvetoucí rostliny si nakonec ani nejsem jistý, zda je totožná s růžovými bochánky, nebo se jedná o klasickou Monanthes polyphylla. Zarážející je navíc i datum pořízení snímku kvetoucí rostliny. 27. září je snad úplně nejvzdálenější termín od běžného kvetení, které se v přírodě (a většinou i v kultuře) odehrává tradičně v dubnu a květnu. Při obou našich návštěvách jsme přitom nalezli rostliny se zaschlými květními stopkami. Vzali jsme si pár drobných suvenýrů jako vzpomínku na tu divokou rokli. Pro rostliny rodu Monanthes neplatí v tomto ohledu žádná ochranářská omezení a tak jsme si řekli že vyzkoušíme, jak se bude rostlina z kolmých skalních stěn chovat v „zajetí“ a především zda si zachová svůj zvláštní vzhled i v našich podmínkách. 

Začátky byly těžké. Bál jsem se odstranit neuvěřitelně tvrdou zeminu z kořenů (mnoho jich nebylo), abych je zbytečně nepoškodil. Malé trsy, které jsme si uloupli, se navíc nedaly dělit na jednotlivá tělíčka bez jejich výrazného poškození. U klasických Monanthes polyphylla je to naopak velice snadné a pro rostliny „bezbolestné“. První dva roky u nás rostliny z Barranco Seco nekvetly vůbec. Teprve třetí rok jsme se radovali z prvních kvítků, ale nebylo jich zdaleka tolik jako na ostatních rostlinách rodu Monanthes. A také se otevíraly o celé dva měsíce později, zrovna když začínaly letní prázdniny. To už ale bývají často vedra, a tak stěhujeme všechny naše rostliny rodu Monanthes dolů pod parapet, kde odpočívají většinou až do konce srpna. 

Z několika drobných těl postupně vznikla docela slušná kolonie rostlin Monanthes z Barranco Seco. Museli jsme se přenést přes poškození rostlin, oddělovaných od trsu, které pak nějaký čas nevypadaly příliš povzbudivě. Nakonec se ale všechny rány zhojí. Rostliny se u nás časem natolik aklimatizovaly, že začaly kvést skoro současně s ostatními Monanthes polyphylla. Jen jediného se nám dosáhnout nepodařilo, a to jejich růžového zbarvení. Občas se jeho náznak objevil v době vegetačního klidu, ale vždy se jednalo jen o několik hlaviček, zatímco ostatní zůstávaly celoročně zelené. Dokonce zářivě zelené, oproti ostatním typům Monanthes polyphylla i dost nápadné. 

Příčiny tohoto neúspěchu se nabízejí dvě. Rostliny neodpočívají přes léto na slunci jako v přírodě, protože to naše ve spojení s dusnem ve skleníku by je spolehlivě zabilo, jak jsme se mohli v minulosti už mnohokrát přesvědčit. Léta na Tenerife se totiž nijak zvlášť neliší od jar a podzimů. Navíc po skalách v Barranco Seco neustále stéká voda ze vzdušné vlhkosti i častých mlh, které do pohoří Anaga přinášejí pasátové větry. Tou druhou možností je podloží, na němž rostou. Ve skalních stěnách, obsahujících podle jejich zbarvení hodně železa, rostliny nemají takřka žádný substrát. Dost možná tedy přímo z nich čerpají i něco, co jim v našem písčitém sukulentářském substrátu nabídnout nemůžeme. Každopádně je to nadále trvající výzva. Třeba se nám jednou jejich přírodní vzhled přece jenom podaří napodobit. Občas se k tomu zvláštnímu zbarvení rostlin lehce přiblížíme, ale zatím jen naprosto výjimečně a navíc to pořád ještě není ono.

I po těch mnoha letech, co jsem tu rostlinu spatřil poprvé, mi pořád vrtá hlavou její identita. Pro naprostého laika se to může zdát nepochopitelné a rostlina z Barranco Seco mu může připadat naprosto stejná jako Monanthes polyphylla. Když jsem ji viděl v přírodě poprvé, taky mi to tak připadalo. Jenomže tam to bylo jen na pár minut, kdežto doma ve skleníku na ty kytičky koukám den co den a tak lépe vnímám i veškeré jejich odlišnosti. Nepovažuji se za nějakého velkého odborníka, ale troufám si říct, že tolik rostlin Monanthes polyphylla neprošlo rukama žádného jiného pěstitele u nás. Je to tím, že pro ně mám slabost, hraničící s úchylkou, a na pomyslném žebříčku mých sukulentních oblíbencům patří k absolutní špičce. Za léta pěstování jsem navíc viděl tisíce fotek v knihách i na internetu, a také u nás ve skleníku pěstujeme spoustu nejrůznějších typů rostlin tohoto druhu. Další jsme pak viděli na skalách v jejich domovině na ostrově Tenerife. Mám tedy s čím porovnávat a na jedné z fotografií ji mají i čtenáři tohoto článku. Nemůžu si pomoct, ale podle mého soudu je to prostě jiná kytka, než jaké nabízejí všechny odborné knihy i weby. 

Jsem samozřejmě rád, že jsme zvládli její pěstování a dočkali se vcelku brzy i prvních květů. V současnosti už rostliny Monanthes z rokle Barranco Seco u nás kvetou hojně a pravidelně, už jen o maličko později než všechny typy Monanthes polyphylla a vlastně i ostatní druhy rodu, které léta pěstujeme. Jak už bylo řečeno, naším cílem je jednoho dne dosáhnout onoho podmanivého zbarvení, jaké jsme měli možnost spatřit ve vodních kanálech zmíněné soutěsky. Mnohem intenzivnější bylo to jarní, což mohu posoudit porovnáním fotografií z obou našich dosavadních návštěv rokle. 

Když zdraví dovolí, měli bychom se na Tenerife vydat letos na podzim. Docela určitě nevynecháme ani návštěvu Barranco Seco a té krásné přírodní obrazárny v takřka kolmých skalních stěnách nad vodními kanály. Je to jako bychom doma vlastnili jen reprodukce, a jednou za čas se vydali podívat na jejich originály. Navíc jsem docela nedávno na jednom španělském webu spatřil nápadně podobné bochánky, tentokrát nafocené v jiné soutěsce pohoří Anaga. Jmenuje se Barranco de Afur a také jsme ji odspoda nahoru už v minulosti prošli hned dvakrát. V obou případech jsme se však shodou náhod ocitli v časové tísni, která nás donutila tuto překrásnou rokli doslova proletět, abychom stihli nahoře v Afuru poslední podvečerní autobus. I tam se na podzim chystáme. Tentokrát ale jen na takové relaxační botanické bádání po okolních skalních stěnách a kopcích, nabízející úchvatné výhledy do okolí a snad i nějaké ty růžové bochánky jako bonus. Prostě si uděláme takové krásné, uvolněné odpoledne, jak by řekl pan Hrabal. 

Obr.č. 1 – Rokle Barranco Seco, vlevo se táhne vodní kanál a blízko nápadného skalního převisu (s krátkým tunelem) se nacházejí zmíněné růžové bochánky, č.2 -3– dva z nich můžete vidět na fotografiích, č.4 – tenhle je už zelený a náš v květnu roku 2020 v misce od Jardy Pospíchala, č.5 – a stejně je tomu s tímto už trochu načervenalým trsem, jehož fotografie byla pořízena ve stejný květnový den, č.6 – srovnávací fotografie nejrůznějších typů Monanthes polyphylla v naší sbírce z dubna loňského roku, bochánek z Barranco Seco je v první řadě vpravo, č.7 – nakvétající trs Monanthes sp. Barranco Seco na počátku loňského května, č.8 – a stejná rostlina v misce od Zatloukalových z Oprostovic již kvetoucí o měsíc později