sukulenty.estranky.cz

V dnešní době už je možno o všech sukulentních rostlinách získat dostatek informací. Samozřejmě je třeba pečlivě rozlišovat jejich zdroje, z nichž mnohé jsou zavádějící, v lepším případě jen povrchní a neúplné. Informační záplavu by člověk dvojnásob očekával u rostliny mimořádně pohledné, u níž je jistota, že se bude rychle šířit mezi pěstitele po celém světě. Proto mne velmi překvapilo, jak málo jsem se dozvěděl o rostlině z dnešního článku, o jejíž atraktivitě nemůže být pochyb.

Poprvé jsme ji spatřili loni zjara a připadala nám jako zjevení. Možná proto, že jsme o její existenci do té chvíle neměli ani potuchy. O to více nás ohromila kompaktnost jejího tvaru, neobvyklé zbarvení listů a později i krása výrazných zářivých květů. Po dlouhém hledání jsem ji nakonec na internetu přece jenom nalezl, i když velmi sporé informace o ní vlastně byly v podstatě pouze na jediném webu a téměř všechny její fotografie nalezené Googlem pocházely ze stejného zdroje. Snad jedinou cennější informací bylo, že jedním z rodičů té nádherné rostliny je Echeveria setosa, ale tím jsem si byl naprosto jistý už při prvním pohledu zblízka, který se mi zjara naskytl. 

Echeveria ‚Scorpion‘ se dokonce nevyskytuje ani na věhlasném webu www.crassulaceae.ch, kde je možno o sukulentech z čeledi tlusticovitých zjistit téměř vše a kříženců rodu Echeveria zde lze nalézt bez přehánění stovky. Absence této rostliny tak trochu koresponduje s informací, že se jedná o žhavou novinku, což alespoň tvrdí na webu Cedar Creek Farmhouse, kde kromě sukulentů nabízejí i dílka nejrůznějších umělců, keramiku či minerály. Vše ovšem za ceny poněkud vyšší, než na jaké jsme zvyklí v srdci Evropy.  Na tomto webu dokonce tvrdí, že Echeveria ‚Scorpion‘ byla uvedena na trh teprve v březnu letošního roku! Vysvětlí mi potom někdo, jak se ocitla tak záhy v naší republice společně s jinými sukulentíky z holandských velkopěstíren a dokonce v takovém množství, že se dostalo i na dvojici amatérských pěstitelů z Pávova? Přitom v nabídce žádné evropské firmy jsem ji do té doby neviděl.Teprve docela nedávno jsem ji objevil v sortimentu jedné ze zmíněných velkopěstíren jako Echeveria ‚Scorpio‘. 

Byla to láska na první pohled, a tak jsme neváhali ani okamžik a vzali všechny, které na prodej tehdy byly. Jejich aklimatizace z kokosu a počítači řízené holandské vláhy byla stejně snadná a rychlá jako u většiny příbuzenstva, o čemž jsme dost podrobně psali už kdysi v článku „Jak zachránit Holanďany“ (Základy pěstování/15.10. 2010). Stačilo pár týdnů a sukulentní škorpioni se u nás dokonale zabydleli v klasickém sukulentářském substrátu, při normální zálivce a na plném slunci v letním makroloňáku. Jakmile byli vysvobozeni z lehce proschlého kokosu a jejich útroby se naplnily vodou, listové růžice se jakoby mávnutím kouzelného proutku nápadně zvětšily.

Rostliny si navzdory tomu zachovaly kompaktní tvar. Jejich listy ztvrdly, ale nepozbyly zvláštního tmavého zbarvení, které je patrně dědictvím po druhém (neznámém) z rodičů. Za běžnou péči většina z nich poděkovala už koncem dubna zárodky budoucích květenství, kterých navíc bylo neuvěřitelné množství. Daní za to byla částečná ztráta pravidelného tvaru listových růžic, narušená zmíněnými květenstvími. To se netýkalo pouze jedinců, kteří se kvést nechystali a jichž byla výrazná menšina. Jejich růžice byly větší než u těch nakvétajících a také tvořící naprosto pravidelný tvar. I ten ovšem vzal časem za své, to když se některá z rostlin rozhodla vytvořit boční odnož.

Koncem května naplno propukl mexický ohňostroj barev. Červenožluté květy nezapřely rodičovství Echeveria setosa, navíc se otevíraly přesně v době, kdy tuto rostlinu ve všech jejích podobách (poddruzích) zdobí květy v naší sbírce už dlouhá léta. Tvar květů i rozdělení jednotlivých barev na nich bylo naprosto totožné, jen v ještě větším množství.

Echeveria ‚Scorpion‘ (‚Scorpio‘) má všechny předpoklady rychle získat oblibu mezi pěstiteli. Vzhledem k tvrdým listům snáší o mnoho lépe i déle trvající sucho a také letní vedra, panující v našich sklenících, která jsou pro většinu echeverií opravdovým utrpením. Příští rok naše škorpiony každopádně zkusíme letnit pod širým nebem, kde by se jim mohlo líbit ještě o poznání lépe než v dobře větraném makroloňáku.

Jak už bylo řečeno, rostliny nemáme dlouho, ale i za tu krátkou dobu lze z jejich chování leccos vypozorovat. Že je nesmíme ošidit o maximum slunečných paprsků je naprosto jasné. Pokud je dostanou, pak můžeme i vcelku vydatně zalévat, ale vodu je lépe rozdělit do více malých dávek. Zabráníme tím trvalejšímu přemokření substrátu a následné možnosti hniloby. Za teplejších dnů jim nevadí polévání shora do listových růžic, zjara raději vždy po ránu, v létě naopak až večer (jindy stejně nemíváme čas). Obrovské množství listů, úhledně poskládaných v růžicích, v případě vyváženosti světla a vody drží kompaktní tvar a zdá se, že růžice budou v takovém případě po celý svůj život přízemní a velmi nízké. To je dalším dědictvím po Echeveria setosa. Množství bočních odnoží je nepatrné. Proto jakmile se pustíme do intenzivnějšího množení, určitě budeme pomýšlet na využití jednotlivých listů, případně listenů vyrůstajících na květních stvolech. Jedině tak budeme schopni získat větší množství potomstva najednou. Samozřejmě je tu ještě možnost výsevu, jenomže rostliny byly po odkvětu tak vysílené, že nějaké dozrávání plodů by pro ně mohlo mít fatální následky. Určitou možností je zredukovat množství květních stvolů a ponechat nakonec na rostlině pouze jediný. Stejně ale nevíme, jak na tom budou kříženci s opylováním a následně i s tvorbou semen.

Z vysilujícího pozdně jarního kvetení se rostliny plně vzpamatovaly až na konci léta, kdy znovu zesílily a postupně zmizely i veškeré nedokonalosti na jejich vzhledu. Po přestěhování na zimoviště do vytápěného skleníku (5-10°C) začaly nasazovat zmíněné boční odnože, které ty zjara nekvetoucí vytvořily už předtím. Úbytek světla v dušičkovém období se projevil pouze malinko světlejším zbarvením, ale stále ještě výrazně tmavším než u všech podruhů Echeveria setosa, zatímco tvar zůstal kompaktní navzdory občasné zálivce.

Echeveria ‚Scorpion‘ má velkou šanci stát se stálicí i za českými okny. Je to kytka pohledná i bez květů, navíc ani v dospělosti nezabere mnoho místa. I v dospělosti se pohodlně se vejde do květináčů o průměru 8cm, ale jakmile začne vytvářet odnože, musíme jí samozřejmě poskytnout nádobu větší, pokud se rozhodneme ponechat trsy růžic pohromadě. A když se objeví májové květy, je podmanivě krásná a málokterý milovník sukulentů jí odolá.

Na úvodní fotografii je jeden z našich nakvétajících „škorpionů“ v polovině dubna. Z té doby je i druhý snímek trojice rostlin ve společné misce. Stejné rostliny již kvetoucí následují na obrázku č.3 z konce května, a další kvetoucí na čtvrtém snímku, společně s jinými sukulenty v našem sezonním makroloňáku. Květenství zblízka je na páté fotografii, a na závěr ještě jeden pohled z počátku listopadu, kdy se po obvodu rostliny začaly klubat první boční růžice.