sukulenty.estranky.cz

Neohenricia spiculata byla popsána S.A. Hammerem teprve v roce 1994 a posílila tak do té doby monotypický rod. Ten byl ustanoven v roce 1928 botaničkou Louisou Bolusovou a pojmenován na počest její švýcarské kolegyně, též působící na jihu Afriky. Jediným tehdy známým zástupcem rodu totiž byla Neohenricia sibbettii, o níž jsme na našem webu již v minulosti také psali (Pěstitelská praxe/4.6. 2011). Jako přírodní lokalita bylo u Neohenricia sibbettii uvedeno městečko Stekstroom, ležící jihozápadně od horského království Lesotho.
Také Neohenricia spiculata roste v horách, alespoň je to tedy uváděno v odborné literatuře. V jihoafrické přírodě roste na stanovištích v nadmořských výškách okolo dvou tisíc metrů. Není tak nápadná jako Neohenricia sibbettii, jejíž listy mívají nádherné barevné zdobení, měnící svoji podobu v průběhu roku i několikrát. Rostlina z dnešního článku svým vzhledem ze všeho nejvíce připomíná příbuzenstvo rodu Stomatium, o jehož pěstování jsme také psali. S ním má Neohenricia spiculata ještě jedno společné, a tím je otevírání letních květů až za soumraku a následné kvetení během noci. 
Neohenricia spiculata není na květy skoupá. Naše rostliny zatím většinou kvetly uprostřed českého léta. V literatuře je uváděna jejich barva jako limetkově zelená, ale oprávněnost toho tvrzení si netroufám komentovat. Květy se díky pozdnímu otevírání mizerně fotí, ale bohudík se to díky dlouhým letním dnům dá alespoň za částečné výpomoci blesku. Poupata bývají nějaký čas skryta v koberci drobných těl, ale v době kvetení už nad nimi výrazně ční.
Listy Neohenricia spiculata jsou zelené, na povrchu poseté tmavšími body a v horní polovině přizdobeny drobnými bradavičkami bílé barvy, které se však na přírodních stanovištích mohou zbarvovat i do červena. Rostliny hojně odnožují a z drobných růžic časem vznikají koberce. Ani hodně těl však v případě této drobné kytičky z čeledi Aizoaceae nezabere velkou plochu. Neohenricia spiculata (podobně jako druhý druh) je rostlina nepatrných rozměrů a květuschopní jedinci s několika hlavami se pohodlně vejdou do květináčku o průměru 5,5 centimetru.
Není asi třeba zdůrazňovat, že slunce neohenricie potřebují maximum po celý rok. Jednou týdně je zaléváme celé jaro a potom zase na podzim (již o poznání mírněji), jednou za měsíc pak během zimy, ale v mnohem menších dávkách. Vzhledem k přírodním podmínkám snáší Neohenricia spiculata poklesy teplot k bodu mrazu, ale dost možná, že by vyržela i nižší. Každopádně jsme rozhodnuti jí začít letnit pod širým nebem, protože české léto snáší ve skleníku dost mizerně a v době veder ji namísto zálivky raději po večerech pouze kropíme. Stejně jako mnoho dslších rostlin z čeledi Aizoaceae si i ona během našeho léta dává krátký oddychový čas. Nepatrné množství vody ale nemá na násadu poupat žádný vliv.
V závěru článku o druhu Neohenricia sibbettii jsme uvažovali o možnosti jejího vegetativního množení. Od té doby uplynulo moře času a samozřejmě jsme množení již vyzkoušeli s velice dobrým výsledkem. Každopádně je zakořeňování jednotlivých trsů efektivnější a především mnohem rychlejší než výsev semen, pokud vám samozřejmě stačí menší množství rostlin. Dá se tedy předpokládat, že podobně tomu bude i v případě Neohenricia spiculata, což si v praxi ověříme už během letošní sezóny.
Pro pěstování obou druhů se nám osvědčil chudý substrát s velkým podílem písku a drobných kamínků. Těmi navíc vysypeme i horní centimetr v květináčí, čímž chráníme krčky rostlin proti dlouhodobějšímu přemokření, protože právě ony bývají nejzranitelnějším místem rostlin. Když zasvítí slunce, je vrstva kamínků suchá hodinu po zálivce, zatímco kořeny rostlin mohou nerušeně čerpat vláhu z hlubin substrátu.
Neohenricie jsou rostlinky jako stvořené pro milovníky sukulentních miniatur. Věříme že jakmile napočneme s jejich pravidelným letněním, budeme je moci spatřit v plné jejich kráse, jako se nám to stalo už se spoustou jiných rostlin čeledi Aizoaceae (např. Titanopsis, Faucaria) v uplynulých letech. O výsledky se s čtenáři našeho webu samozřejmě rádi podělíme.
Na úvodní fotografii je „velký“ trs Neohenricia spiculata v květináči o průměru 7cm na konci letošní zimy. Následuje dvojice snímků s letními poupaty a jedna fotografie červencových nočních kvítků. A na závěr ještě jeden letní obrázek příbuzné Neohenricia sibbettii.