sukulenty.estranky.cz

Změna je život. Platí to stejně pro člověka jako pro kytky. Už jsem na našich stránkách psal o tom, že radikální řez sukulentním rostlinám v žádném případě neublíží, ale naopak jim může pomoci v dalším růstu a vylepšení jejich vizáže. Taky jsem psal, že na tento způsob zacházení reagují rostliny různě. Jedny rychle zarostou, takže zanedlouho není vůbec poznat že byly tvarovány takto drastickým (pro někoho) způsobem, jiné reagují pomalu a jejich přeměna je zdlouhavým, leč zajímavým procesem.
Některé druhy jihoafrického rodu Trichodiadema patří v tomto ohledu k těm vůbec nejpomalejším. Především to platí pro nejčastěji pěstovanou Trichodiadema densum, a proto se k radikálnímu řezu u těchto rostlin vždycky dost dlouho odhodlávám. Ne snad že bych se bál následků. Naše nejstarší rostliny u nás kroutí už dvacátý rok a prošly si tímto zásahem do korunky už několikrát. Spíše v duchu počítám měsíce, které od řezu zbývají do období, kdy rostlinu začínají zdobit květy. V případě že nasadí ořezaný jedinec hlemýždí tempo obnovy, musíme pak jeden rok nádherné zimní květy oželet.
Někdy ale pomůže nechtěné. jako letos na konci zimy, když mi do nakvétajících trichodiadem spadl závěsný květináč s hustým trsem mexického rozchodníku Sedum burito. Bylo po zálivce, a tak botanická bomba dopadla mezi křehké a drobné rostliny plnou silou. Připomínala nechvalně známé zbraně, které  před pár dny použili ruští okupanti v Gruzii. Lístky létaly všude okolo, takže jsem je ještě dlouho vybíral z korun drobných trichodiadem a jiných rostlin. Jedna z nejkřehčích rostlin z čeledi Crassulaceae explodovala na jedné z trichodiadem takovým způsobem, že jí urvala takřka polovinu dlouho tvarované korunky. Nastal radikální řez z nutnosti, který měl funkci záchrannou a teprve v druhé řadě estetickou či kosmetickou. Únor byl sotva ve své polovině, když jsem vzal do ruky nůžky a obrnil se trpělivostí.
Ostříhal jsem rostlinu „dohola“ a ponechal ji v původní nádobě, aby toho na ni nebylo moc najednou. A pak jsem čekal, kdy (a zda vůbec) se objeví první zelené body na borkou potažených větvích. Objevily se asi po třech týdnech, a právě na těchto místech začaly na konci března vyrůstat první mladé výhony. Na přelomu března a dubna jsem se rozhodl rostlinu přesadit do čerstvé zeminy, na což obvykle trichodiademy reagují výrazně lepřím růstem. Zároveň jsem při té příležitosti trochu povysadil nádherně tloustnoucí kořeny, abych podle nich mohl určit předpokládaná tvar nové sukulentní minibonaje. Nárůst nových, svěžích výhonů už nic nezdržovalo, a tak se moje práce na budoucí podobě rostliny omezila na občasné odlomení výhonků v místech, kde jsem je nechtěl, především tam, kde rostly směrem k zemi.
Na počátku srpna se mi zdálo, že korunka se zaříná pěkně zelenat a spleť drobných větví už z velké části zakryla staré rány, způsobené pánem květináče i mými následnými zásahy. Přesadil jsem ji tedy během sezóny již podruhé. Tentokrát už do mělké keramické misky, takže jsem ještě částečně zkrátil tenké kořínky, zatímco do těch ztloustlých už jsem nezasahoval. V této době je důležité udržet rostlinu v plném růstu, protože její letní odpočívání se zvolna nachýlilo k svému konci. Proto jsem ji bezprostředně po přesazení umístil na přistíněné místo pod parapetem a pravidelně zaléval, takže substrát v misce byl po celé dva týdny mírně vlhký.
Po dvou týdnech byl stromeček v dobré kondici, a tak jsem ho přenesl na plné slunce, aby čerstvé výhony byly kompaktní, husté a přirozeně vyhlížející. Nyní už následuje rutinní péče o rostlinu, podobná jako u ostatních trichodiadem, které právě v tomto období ožívají po krátká´ém odpočinku v době letních veder.
Pokud se vše podaří podle mých představ, rostlina by měla mít dostatek času nabrat síly k zimnímu kvetení. Pro ilustraci o velikosti rostliny, staré asi tři roky, uvádím také velikost oválné keramické misky 10 x 7 cm s vrstvou substrátu 2,5 centimetru.
Když už jsem byl v rom krácení, provedl jsem podobnou proceduru o něco později také u několika dalších rostlin. Jejich větve už byly příliš přerostlé, takže rostliny neskýtaly záruku, že by jim pomohly k návratu k požadovanému tvaru pouze kosmetické nebo dílčí úpravy koruny. Jednu z nich můžete vidět i na poslední fotografii.
Mnohem lepším adeptem na podobné radikální úpravy je Trichodiadema bulbosum, která vyráží nové výhony ve velkém množství bezprostředně po zkrácení větviček. Také nestávkuje ohledně následného kvetení, které prostě a jednoduše posune na termín, který se jí zdá příhodný. Proto u této rostliny provádím radikální řez každý druhý rok. Je to způsobeno jejím živelnějším růstem, rychlým prosycháním spodních listů a tak trochu i mojí touhou po změně tvaru rostliny. Kdybych věděl, že podobné zásahy Trichodiadema bulbosum nesnáší tak dobře, nebo jí dokonce poškozují růst, určitě bych nic podobného nedělal.
Na fotografiích můžete vidět chronologický vývoj trichodiademy, o které je tento článek. Na počátku byl pahýl, který začal postupně obrůstat (31.3.). Na konci května byla pořízena druhá fotografie, na níž už jsou patrné pokroky v zotavování. Další dvojice snímků je z poloviny srpna, kdy už je rostlina zasazena do keramické misky.