sukulenty.estranky.cz

Speciosa znamená krásná. Nebo také skvostná, ale takových rostlin by se v každém sukulentním rodu samozřejmě našlo hned několik. V případě rodu Orbea to platí dvojnásob. Vždyť květy těchto rostlin jsou opravdovou pastvou pro oči. Jenomže vždy pouze jedna jediná může hrdě nést onu nezpochybnitelnou pravdu přímo ve svém botanickém pojmenování.
Orbea speciosa roste okolo řeky Umkomaas, nacházející se ve východní části Jihoafrické republiky (provincie KwaZulu-Natal) a vlévající se do oceánu poblíž stejnojmenného přístavního městečka. Z údajů v jejím botanickém pojmenování lze vyčíst, že popsána byla v roce 1978 L.C. Leachem. Rostliny vytvářejí husté trsy vzpřímených a později i poléhavých stonků. Ty mohou dosáhnout délky až 15cm, bývají opatřeny výraznými špičatými výrůstky a na slunci se na jejich povrchu vytvářejí zajímavé hnědočervené kresby. Orbea speciosa roste v prohlubních skalních stěn v nadmořských výškách 500-700m, a proto i rostlinám v kultuře je vhodné dopřát nádoby přiměřené velikosti a plně osluněné stanoviště. Za to málo se potom svému pěstiteli odvděčí hojností mimořádně krásných a zároveň i velice zajímavých květů.
Ty se v našich podmínkách někdy objevují už na konci léta, ale nejčastěji teprve s příchodem krátících se dnů opravdového podzimu. Jejich dominantní barvou je žlutá, jíž zdatně sekunduje kaštanově hnědá. U středu květu jen ve formě drobných teček, zatímco na koncích korunních cípů již mnohem větších skvrn či ploch, vytvářejících na žlutém podkladu nádherné obrazce. Čeleď Asclepiadaceae jejich prostřednictvím nabízí módním designérům další z nekonečné řady inspirací. Zajímavostí květů Orbea speciosa jsou vibrační chloupky, jimiž je květ porostlý po celém svém obvodu a které jsou nesmírně citlivé na sebemenší pohyb vzduchu. Třesou se a poutají tak v přírodě pozornost hmyzu, který ale i bez nich květy „stapeliads“ uvádějí v šílenství. Konkurence je však v jihoafrické přírodě velká, a tak se každá rostlina snaží přidat ještě nějaký ten bonus.
Třesoucí se chloupky samozřejmě upoutaly i moji pozornost, stejně jako květ samotný. Ten premiérový se u nás otevřel v předvečer akce „Babí léto se sukulenty“, kdy jsem už kdoví po kolikáté procházel sbírkovým skleníkem a kontroloval zda je vše připraveno na ranní příchod prvních návštěvníků. V zapadajícím slunci mi nedaleko větracího okna Orbea speciosa připravila vskutku nevšední podívanou. Květ se otevřel naplno, s cípy nádherně napnutými, takže jejich okraje byly díky zmíněným chloupkům v neustálém pohybu. Nehledě na časovou tíseň jsem popadl nádobu s tou nádherou a vydal se podělit o svou radost s Ivou. Škoda že už nebylo světlo na focení, protože jak se ukázalo druhý den po ránu, ten vzácný podvečerní okamžik byl velice pomíjivý a neopakovatelný. Cípy květu totiž byly již stočeny nazad a velká část vibračních chloupků tím pádem zmizela z dohledu. I tak se ale rozkvetlá Orbea speciosa stala středem pozornosti návštěvníků naší podzimní akce.Naše rostliny jsme celé léto ponechali v makroloňáku na nejexponovanějším možném místě. Jejich čtyřboká těla se nádherně probarvila a voda doslova mizela v jejich útrobách. Tuto a jí podobné rostliny jsme si zvykli zalévat často, ale raději v menších dávkách. Stav lehké nouze v nich vcelku spolehlivě vyvolává potřebu vykvést a zvýšit tak možnost přežití druhu. Trvale přemokřený substrát je naopak nebezpečím pro kořeny, a to i v teplém počasí. Časem každý pěstitel pozná, kolik vody která z jeho rostlin zvládne spolehlivě a rychle zpracovat, a nejinak tomu bylo i u nás.
Zimujeme ve vytápěném skleníku při teplotách v rozmezí 5-12°C a zaléváme jednou za 2-3 týdny, vždy jen decentně a v době slunečných dnů, kdy zde teploty přes den vystoupají nad zmíněné rozmezí. Také stonky Orbea speciosa s oblibou vyhledává vlnatka, takže občasný postřik nějakým chemickým preparátem v takových případech neuškodí. Pokud výskyt škůdce zjistíme včas, nejprve se namísto chemie pokusíme napadená místa ošetřit fyzickým odstraněním „vaty“, pod níž se červci skrývají, a následným ošetřením vodou s Jarem. V teplých letních dnech je účinnou prevencí polévání rostlin přímo na těla, protože škůdci vlhko zrovna nemilují. Od jara do podzimu s nimi díky tomu také problémy bývají jen zcela výjimečně. Podobně jako většina rostlin čeledi Asclepiadaceae, i Orbea speciosa přínáší ve středoevropských podmínkách svým pěstitelům největší radost během opravdového podzimu. Na počátku října jsme díky tomu mohli sledovat zároveň květy naplno otevřené i ty již s nazad stočenými cípy, doplněné řadou poupat teprve se chystajících otevřít a vybalit na nás další dávku té barevné a lehce zapáchající krásy.
Lze se domnívat, že vegetativní množení z jednotlivých stonků se v případě Orbea speciosa nebude v ničem lišit od jiných zástupců rodu, které v perlitu, lignocelu nebo říčním písku v minulosti kořenily po krátkém zaschnutí ran vcelku spolehlivě. Jestli tomu tak bude opravdu ukáže teprve čas, protože naše množení tohoto druhu bude premiérové. Pokud bude úspěšné, objeví se tato nádherně kvetoucí rostlina z afrického jihu v naší jarní nebo letní nabídce již v příští sezóně. Jsem si takřka jistý, že si mezi pěstiteli velice záhy nalezne značnou oblibu.
Na úvodním obrázku z 10. srpna vypadá Orbea speciosa jako spousta jiných druhů, o měsíc a den později už byla středem pozornosti nejenom naší (obr.č.2). O další měsíc později (obr.č.3 a 4) to bylo zase o poznání zajímavější a především se nám již podařilo zachytit naplno otevřený květ v ten správný čas!