ORBEA WISSMANNII var. eremastrum
Když jsem se začal trochu orientovat v sukulentních rostlinách, bývaly smrdutkám (Stapelia) podobné kytky s více či méně skvrnitými stonky (pokud byly pěstovány na slunci) řazeny do rodu Caralluma. Od té doby prošla čeleď Asclepiadaceae tolika systematickými změnami, že by člověk neměl ani na samotné pěstování čas, kdyby chtěl všechny průběžně vstřebávat, nebo je alespoň registrovat. Proto je pro mne dnes mnohem schůdnější nahlédnout občas do aktuální odborné literatury, nebo ještě lépe také na internet, abych zjistil pod jakým latinským názvem (příp. názvy) se rostlina v tom daném okamžiku zrovna nachází.
Docela nedávno jsem na našich stránkách v rubrice „Recenze“ psal o nové knize Johna Pilbeama s názvem 'Stapeliads' (6.11. 2010). 
Kdybych se měl řídit obsahem této publikace, vydané v červnu roku 2010, nabízejí se mi hned tři možnosti, jak tento článek vlastně nazvat. Pokud bych ještě k tomu vzal v potaz informace z internetu a ostatní literatury, měl bych navíc ještě tři další! Z nabídky Johna Pilbeama jsem si nakonec vybral Orbea wissmannii var. eremastrum, ale v záloze mám ze stejného zdroje ještě Angolluma eremastrum a Pachycymbium eremastrum!
Zjistil jsem tedy, že v systematice těchto rostlin panuje ještě mnohem větší chaos než kdy předtím, a zvolil pro název tohoto článku patrně nejčastěji používané pojmenování. Rostlina však zůstává stále stejná, i s nádhernými květy, jichž bývá při vrcholcích nevysokých stonků (max. 10cm) pokaždé záplava, jsou trvanlivé a šíří se z nich zápach opravdu silný. Hmyz se může na konci českého léta zbláznit, aby veškerou svoji činnost u jejich středů stihl do soumraku, kdy se ten intenzivní puch vždy na pár hodin vytratí!
Zvláštní je, že poupata Orbea wissmannii se otevírají v květy takřka pravidelně zrovna v noci! Večer jsem mnohokrát procházel skleníkem a všechna poupata byla ještě zavřena. Brzy ráno jsem otevíral dveře a silně hnilobný zápach mne nenechával na pochybách, kam že mám toho dne upřít svoji pozornost! Přesně tak se to opakovalo několikrát, což jsem měl možnost pozorovat díky postupnému a nezvykle dlouhému vykvétání všech podlouhlých poupat, trvajícímu několik týdnů! Bezprostředně po odkvětu se hvězdicovité kvítky zase zavřou s takovou důkladností, že nějaký čas vypadají přesně jako ještě nevykvetlá poupata, a teprve poté z rostlin opadávají!
Od jara do konce léta jsme rostliny pěstovali na dolním parapetu letního makrolonového průchoďáku, kam nikdy příliš dlouho slunce nesvítilo. Až v polovině srpna, jakmile pominula největší vedra, putovaly naše O. wissmannii společně s ostatními zástupci čeledi Asclepiadaceae na parapet horní. Přímé slunce kupodivu nevykouzlilo na povrchu stonků výraznější fialovohnědou kresbu, jak jsem tomu býval zvyklý v dávné minulosti, kdy jsem několik podobných druhů už pěstoval.
S vodou a O. wissmannii var. eremastrum je to podobné jako u většiny smrdutek. Vodu chtějí pravidelně, ale v mírnějších dávkách, aby substrát nezůstával zbytečně dlouho vlhký, a zároveň se těla rostlin příliš nesvrašťovala suchem. Výjimkou je právě konec léta, kdy se objevují poupata, která při delším suchu ráda zasychají a opadávají. Protože byly rostliny umístěny na dobře větraném místě, vodu většinou dostávaly každý týden, za teplejšího počasí i dvakrát! Výjimkou byla naopak období s dlouhodobě podmračenou oblohou, kdy jsme zálivku s klidným svědomím mohli vynechat.
V zimě se jim snažíme dopřát světla maximum, a protože naše rostliny i v tuto dobu občas zaléváme, volíme v případě těchto a jim podobných raději teplejší variantu zimování (12-18°C) v prosklené verandě. Orbea wissmannii var. eremastrum by určitě vydržela i chladněji, ale čas na experimenty zatím nebyl, protože namnožit tuto rostlinu z Ománu, Saudské Arábie a Jemenu se teprve chystáme. Existuje ještě O. wissmannii var. wissmannii, jejíž květy jsou podobné, ale převládá na nich hnědá barva.
Přestože se jedná o druh v našich sbírkách zatím ne zcela běžný, s pěstováním nejsou žádné větší problémy. Silnější zápach z krásných květů bude možná v bytě trochu na obtíž, i když jenom přes den. Každý problém má své řešení, kterým je v tomto případě vydatné větrání. Protože rostlina z dnešního článku kvete ponejvíce na konci českého léta, je přísun čerstvého vzduchu do místnosti tou dobou beztak nutností! Za krásu se zkrátka platí i v říši sukulentních rostlin!
Na úvodní dvojici snímků je stejná rostlina O. wissmannii, jen fotografovaná v rozmezí dvou dnů a ze dvou různých stran. Na třetí fotografii je druhá z našich kvetoucích rostlin. Následují dva pohledy zblízka na zvláštní květy, které se líbí milovníkům sukulentů a velice zajímají i mouchy všeho druhu.
