Jdi na obsah Jdi na menu
 


PACHYPHYTUM GLUTINICAULE

6. 3. 2009

ObrazekK prvním v zimě  kvetoucím rostlinám v našem skleníku patří kromě několika drobných echeverií každoročně i Pachyphytum glutinicaule. Pochází z mexického státu Hidalgo, kde roste v poměrně značných nadmořských výškách (až 1500m). Dokud nevykvete, jedná se v případě P. glutinicaule o rostlinu snadno zaměnitelnou s jinými zástupci rodu, v jehož druhové identifikaci ja stále pořádný zmatek jak mezi pěstiteli, tak i mezi systematiky.
Jedno odlišení však funguje dokonale ještě dávno před násadou květních stvolů. Druhový název rostliny znamená „ s lepkavým stonkem“ (glutinosus = lepkavý, mazlavý / caulis = stonek), a kdo alespoň jednou tuto rostlinu řízkoval (či spíše zmlazoval), měl možnost poznat výstižnost názvu v praxi. ObrazekJe docela dobře možné, že lepí i stonky jiných druhů, ale zatím jsem si toho nikdy nevšiml. Zato poměrně silné a dužnaté stonky Pachyphytum glutinicaule jsou obaleny hrudkami agroperlitu vždy takřka okamžitě po kontaktu s tímto množárenským materiálem.
Stonky dorůstají v kultuře výšky 15-20cm, a odspodu se vlivem zasychajících a opadávajících listů postupem času vyholují. Proto rostliny čas od času zmlazujeme, přičemž narážíme právě na pověstnou lepkavost jejich stonků. Vrcholy rostlin seřezáváme těsně pod spodními listy, které bývají při pěstování na plném slunci potaženy na povrchu silnou voskovitou vrstvou, a narůstají blízko sebe. Nedostatek světla  nebo nadbytek vody způsobují  řídký nárůst listů, a následně i nevzhlednost celých rostlin.
ObrazekListy mění několikrát za sezónu odstíny zbarvení díky měnící se síle zmíněné voskovité vrstvy. V zimě, kdy zaléváme opravdu pouze sporadicky, vystupuje na jejich koncích fialové zbarvení mnohem výrazněji než uprostřed léta. Pachyphytum glutinicaule je rostlina milující slunce v jakémkoliv množství, ale nesnášející dlouhodobější přemokření. Je sice vhodná k letnění, ale nedoporučuji ponechávat ji venku až do příchodu přízemních mrazíků jako další příbuzenstvo z čeledi Crassulaceae. Pokud však chcete zariskovat, je vhodné rostlinu na sklonku podzimu více sledovat. Jakmile se objeví hniloba spodní části stonku, můžete pak v nouzi provést jakési zmlazení z nutnosti. Pokud vrcholek přenesete do místnosti a zakořeníte, kolem vánoc se ještě můžete dočkat prvních květů nádherného zbarvení.
V nejteplejších měsících zaléváme jednou týdně, zjara a na podzim se snažíme zálivku omezovat, v zimě pak zaléváme jen nárazově. Trochu vody přidáme pouze v době vývoje asi 20cm vysokého květního stvolu, v němž se nádherné květy rozvíjejí postupně. Bezprostředně po odkvětu zbytky stvolů odstraníme. Obrazek
V mexické přírodě  nemá  rostliny Pachyphytum glutinicaule kdo zmlazovat, a proto husté růžice dužnatých a silně ojíněných listů visí dolů ze skal na dlouhých, zpravidla úplně holých stoncích. Vím to prostřednictvím nádherných lokalitních fotografií, které jsou k vidění na zajímavých stránkách www.globetrotters.ch. Je to vskutku zajímavá podívaná, při které si člověk teprve uvědomí, jak moc hýčkáme naše rostliny v kultuře.
Pachyphytum glutinicaule je co se týče květů sázkou na jistotu. Žádné jiné pachyfytum v naší sbírce nekvete rok co rok s tak železnou pravidelností jako právě toto. Kvetou často i poměrně malé rostliny s průměrem růžice 4cm, i když úměrně menšími a chudšími květenstvími. Pachyphytum glutinicaule příliš často neudnožuje, a když, tak většinou 1-2 odnože vyrůstají z úpatí staré rostliny. Proto je vhodné při zmlazování ponechat starý stvol jako spolehlivou mateční rostlinu, která je schopna vyprodukovat  poměrně značné množství mladých, než stonek zcela zestárne a zdřevnatí. Množení z jednotlivých listů je také velice efektivní, i když vyžaduje značnou dávku trpělivosti.
ObrazekPachyphytum glutinicaule je rostlinou mnoha barevných a tvarových proměn, ale především nádherných květů, které nadchnou snad každého milovníka živé krásy. V době vývoje se vzhled  květenství mění takřka každý den, a připomíná spíše nějaký umělý výtvor než dílo přírody. Odstíny červeně se u květů mění několikrát od jejich rozvinutí až do odkvětu, a také rostliny z různých nalezišť mají květy vždy trošičku odlišně zbarvené. Květenství této rostliny považuji mezi sukulenty za jedno z nejkrásnějších.
Pokud to nepřeháníme s vodou, je Pachyphytum glutinicaule rostlinou krásnou po celý rok. Jen musíme být opatrní při manipulaci s ní, abychom zbytečně nesmazali krásně barevné ojínění z listů, které se při neopatrném zacházení i rády lámou. Vánoce s touto mexickou kytkou jsou opravdovým sukulentářským zážitkem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář