sukulenty.estranky.cz

Rostlina z dnešního článku není ničím až tak výjimečná. Jedná se však o druh mimořádně odolný, a pokud rostlině dopřejeme maximum slunečních paprsků, pak je  i vcelku dekorativní. Její odolnost se týká především sucha a chladu, ale pěstiteli nikdy neodpustí nedostatek slunečních paprsků!Pachyphytum hookeri totiž roste ve skalních stěnách až do nadmořské výšky 2500m, a jeho domovem jsou mexické státy San Luis Potosí a Jalisco.
U nás byla tato rostlina mnohem více pěstována již před desetiletími než dnes.
Však se také nejedná o žádnou botanickou novinku. První popis rostliny má na svědomí vážený botanik a sběratel kníže Joseph Salm-Dyck už v roce 1854! Tehdy ovšem rostlinu pojmenoval jako Diotostemon hookeri na počest Sira Williama Jacksona Hookera, znalce kaktusů a jiných sukulentů, a také ředitele londýnské botanické zahrady Kew. Právě z této zahrady pravděpodobně pocházela rostlina, která v Salm-Dyckově sbírce na jeho rodinném sídle v Porýní vykvetla, a podle níž tento významný pěstitel, sběratel a botanik uskutečnil její popis! Poté rostlina putovala mezi nejrůznějšími rody (např. Cotyledon, Echeveria), až nakonec v roce 1930 (Berger) získala snad již definitivně své současné pojmenování Pachyphytum hookeri!
Salm-Dyck (1773-1861) a Hooker (1785-1865) byli mezi botaniky váženými osobami, a oba výraznou měrou přispěli k rozvoji pěstování sukulentů. Kníže Joseph Salm-Dyck (jeho plné jméno by vydalo možná na tři řádky) míval v polovině 19. století údajně nejkrásnější sbírku kaktusů a sukulentů v Evropě, která však po jeho smrti skončila na kompostu! Nebyl to nějaký urozený rozmařilec, který nevěděl co s penězi, ale opravdový milovník rostlin sukulentních. Jimi se zabýval jak z pěstitelské, tak i botanické stránky!
Základem Pachyphytum hookeri jsou silné dužnaté stonky, na nichž hustě narůstají válcovité listy, jejichž povrch je při pěstování na plném slunci pokryt silnou voskovitou vrstvou. Ta způsobuje ojínění listů a jejich proměnlivou barevnost během sezóny. Zároveň existuje ve sbírkách několik typů rostlin s výrazně odlišným zbarvením i velikostí listů, což je dáno nejen jejich odlišným přírodním původem, ale částečně i způsobem pěstování v kultuře a neustálým vegetativním množením.
Za dobrých světelných podmínek a při odpovídající zálivce (od jara do podzimu alespoň 1x týdně) je porost listů tak hustý, že pod ním nebývají stonky vůbec vidět. Jednotlivá těla dosahují průměru 4-6cm a dlouho zůstávají soliterní. I v dospělosti rostliny odnožují jen málo, což se dá změnit řezem, po němž se přece jenom dočkáme hojnějšího větvení. Pokud rostlinám dopřejeme dostatek vody i slunečních paprsků, výměna starých listů za nové probíhá velice zvolna. Rostliny díky tomu zůstávají dlouho olistěny až k zemi. Po nějakém čase je ale beztak nutno přistoupit k jejich zmlazení, jakmile se stonek odspodu začne již příliš vyholovat!
Jaro je pro Pachyphytum hookeri obdobím květů. Ty se objevují na až 20cm vysokých stvolech. Květenství jsou řídká, a červenožluté kvítky zůstávají jen z poloviny otevřeny (u některých typů více). Svým vzhledem připomínají spíše květy blízce příbuzných rostlin rodu Echeveria. Nejčastěji se s květy P. hookeri setkáváme na přelomu března a dubna. 
Pachyphytum hookeri snáší v zimě poklesy teplot k bodu mrazu. V tomto období zaléváme jen mírně a nárazově, protože zimní přírůstky této a jí podobných rostlin nebývají příliš vzhledné. Pěstitelským ideálem pro českou zimu je tudíž zachování co největšího počtu listů
starých až do jara, a pokud možno nepřirůstání žádných nových. S trochou citu se toho dosáhnout dá, zvláště když rostliny zimujeme v chladnu (5-10°C)!
Množení P. hookeri je stejně snadné jako pěstování, a to jak zakořeňováním vrcholových řízků, tak i z jednotlivých listů. Vše lze kořenit i bez substrátu. Listy i řízky totiž přes léto vytvářejí kořeny vcelku rychle i když je položíme jen volně pod parapetem skleníku. Od jara do pozdního podzimu je těmto odolným mexickým rostlinám nejlépe venku. Plné slunce a dostatek vody z nebe i konvičky je dokonale připraví na přetrpění následné zimy. Pachyphytum hookeri je rostlina vhodná pro začátečníky, kteří jí však opravdu nesmí ošidit o maximum světla!
Na úvodním snímku je skupinka kvetoucích rostlin P. hookeri, a následuje dvojice fotografií dubnových květenství. Na závěr ještě jiná, právě nakvétající skupinka stejného druhu