sukulenty

Pachypodium bispinosum patří v posledních letech k tradičním ozdobám sukulentních sbírek, a někdy dokonce k jejich nepřehlédnutelným dominantám. Nebylo tomu tak ale vždycky. Když jsem se sukulenty začínal, jednalo se o raritu běžnému pěstiteli takřka nedostupnou. Jedinou možností, jak tuto rostlinu z východního Kapska mít ve své sbírce byl výsev poměrně drahých, a navíc i dost těžko dostupných semen!
Dnes je situace téměř opačná. Pachypodium bispinosum je díky masovému dovozu hotových rostlin takřka nejběžnějším druhem, zastoupeným v sukulentářských sbírkách, když pomineme notoricky známé Pachypodium lamerei (prodávané v každém supermarketu) a P. geayi. Po více než dvaceti letech pěstování P. bispinosum od vyklíčení ze semene až po docela robustní rostliny mohu zodpovědně říci, že i kdybychom v našich podmínkách rozkrájeli, rostlinám z přírody se ty naše nikdy nevyrovnají!
V mládí jsou rostliny P. bispinosum takřka k nerozeznání od příbuzného druhu P. succulentum. Později už se postupně nejrůznější odlišnosti začnou objevovat (vyséval jsem tehdy obě!), ale naprosto spolehlivé odlišení nastává ve chvíli, kdy se na vrcholech otrněných větví objeví květy.
Délka listů Pachypodium bisbinosum při správném pěstování obvykle nikdy nepřekročí tři centimetry! Listy jsou tuhé (u P. succulentum měkké, zespodu chlupaté), tmavě zelené a na koncích mírně ohnuté vzhůru. Menší jsou i květy P. bispinosum, ale zato tvarově zajímavé, zvonkovité, a objevují se často už na rostlinách tří nebo čtyřletých!
Semenáče vypadají k světu (v obou případech) již od malička. Tvoří kulovitý kmínek, na nějž plynule navazuje spleť ztloustlých kořenů, tvořících nádherné propletence. Ty lákají k brzkému povysazování, ale z vlastní zkušenosti mohu doporučit všem pěstitelům, nechť se raději obrní trpělivostí a kořeny nechají co nejdéle pod zemí. Já jsem se tou zásadou onehdy v tzv. tvarovacím období příliš neřídil, ale v případě P. bispinosum je to podobné jako u mnoha dalších sukulentů s tlustými kořeny! Co vytáhnete nad povrch substrátu, tlouste už poté mnohem pomaleji, nebo v horším případě už netloustne vůbec! Co se týče rychlosti růstu, podle mých zkušeností roste P. succulentum asi dvojnásobnou rychlostí než P. bispinosum. Proto kdo má problémy s místem, ten nechť zvolí raději rostlinu z dnešního článku.
Pěstování je u obou druhů podobné, takže základní informace si můžete přečíst v článku o P. succulentum, který jsme v minulosti v této rubrice uveřejnili (28.6. 2008). Každopádně lze Pachypodium bispinosum zařadit mezi ty vůbec nejodolnější druhy v rámci rodu. To se týká především zimování, které snášejí bez problémů chladnější (10°C) i s mírnou nárazovou zálivkou k doplnění vody v kmeni a větvích. Listy při chladnějším zimování zpravidla zcela opadají, někdy však ty nejmladší vydrží na vrcholcích větví po celou zimu. I v případě této rostliny platí „nebát se a řezat“. Krácením příliš dlouhých výhonů (nejlépe v předjaří) docílíme nejenom kompaktního tvaru koruny nad tlustým kmenem, ale často také hojnějšího kvetení na přelomu následujícího jara a léta.
Od jara do podzimu zaléváme vydatně a tak často, jak to rostlina potřebuje. Není možné stanovit nějak spolehlivě intervaly mezi jednotlivými zálivkami, protože vše závisí především na průběhu počasí a umístění rostliny. Dá se ovšem říci, že pokud je rostlina umístěna na plném slunci a průběh léta je normální, zálivka jednou týdně je nutností a jakýmsi minimem, pokud chceme mít korunu zarostlou co možná nejvíce.

Od jara do podzimu rostliny neprožívají žádný výraznější odpočinek, a to ani v době letních veder, kdy spousta jiných sukulentů zastavuje růst. Pokud máme k dispozici místo chráněné před deštěm, rostlinám velice prospívá letnění! Venku je na slunečném místě zaléváme klidně i dvakrát týdně, a voda ze substrátu mizí takřka před očima!
Dvojici našich původních rostlin, vysetých koncem osmdesátých let minulého století, jsme před několika lety věnovali Lubošovi Hojnému, aby s z nich pokusil získat semena. Obě totiž už několik let vytrvale kvetly, ale my se jim v tomto směru neměli čas příliš intenzivně věnovat. Docela nedávno jsme dostali čtyřletý semenáč P. bispinosum od pana Michala Svobody při návštěvě jeho skleníků v Pardubicích-Svítkově. Na vrcholku jedné z větví byly patrné zárodky budoucích poupat. Měl jsem obavu, že se květů beztak nedočkáme, protože rostlinu u nás čekalo přesazení a aklimatizace v úplně odlišných podmínkách bez sebemenšího stínění. Vše ale dopadlo nad očekávání dobře!
Rostlina měla zdravé a husté kořeny, a přesazení snesla naprosto bez problémů, stejně jako stanoviště na sluneční výhni, kde v teplejších dnech teploty vystupují odpoledne i nad čtyřicet stupňů! Podobně jako ostatní naše pachypodia, i tato rostlina dostává pořádnou dávku vody dvakrát týdně, a pokud je opravdové léto, tak ještě mírnou spršku z konvičky každý večer po západu slunce! Přes množství vody přirůstají naše poachypodia pomaličku, protože je nehnojíme, a také nejsou zasazeny v příliš výživném substrátu ( jedna polovina  zahradnického substrátu z baumaxu, druhá křemičitého písku z nedaleké betonárky a každoroční přesazení).
Pokud si chcete užívat pohled na vývoj rotliny odmalička, vysejte semena. Když budete mít štěstí a budou čerstvá, semenáčky s buclatým kmínkem si zamilujete od samého začátku. Pokud ale chcete mít rostliny s takřka kulovitým kmenem s tmavým povrchem a spoustou větví na vrcholu, sáhněte trochu hlouběji do peněženky, pořiďte si rostlinu hotovou a snažte se ji udržovat alespoň v takové kráse, v jaké jste ji zakoupili. Za semen se takové nádhery opravdu nikdy nedočkáte!
Obě možnosti jsou dobrou volbou. Pachypodium bispinosum je rostlina, která vás bizarností svých tvarů, krásou květů a značnou odolností určitě nezklame!
Úvodní dvojici snímků jsme pořídili v nádherně udržované sbírce Michala Svobody v Pardubicích. Netroufám si odhadnout, jak mohou být rostliny na nich staré! I rostlina na obr.č. 3 je import, který nám loni na výstavu zapůjčil náš kamarád Vašek Navrátil, jinak téměř ortodoxní kaktusář (viz „Sbírky našich přátel“). Další trojice snímků patří čtyřletému semenáči Pachypodium bispinosum, který vykvetl v našem letním makroloňáku docela nedávno. A na závěr srovnávací fotografie, pořízená kdysi ve skleníku Fata Morgana v pražské Troji. V popředí je nádherně nakvetlé Pachypodium succulentum, vpravo pak P. bispinosum. Oba tyto nádherné exempláře pocházejí také nade vší pochybnost z jihoafrické přírody!