PACHYPODIUM SUCCULENTUM
Pachypodium succulentum se začalo objevovat v našich sbírkách někdy koncem osmdesátých let, kdy nastal obrovský boom těchto nádherných rostlin z čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Každý chtěl mít pachypodium, a nikdo si dohromady neuměl představit, jak se vlastně taková rostlina pěstuje. Když už vyšly občas nějaké články v odborné literatuře, byly rostliny r. Pachypodium líčeny jako choulostivé i na křivý pohled, natož pěstovatelné v našich amatérských podmínkách. Pravý opak se ukázal být pravdou, alespoň tedy u mnoha druhů. Pachypodium succulentum z jihu Afriky patří v této společnosti k těm vůbec nejodolnějším, a také naprosto nezaměnitelným s ostatními. Snad jen Pachypodium bispinosum se této nádherné rostlině s bizarním kmenem v mládí trochu podobá.
Naše dvojice sbírkových rostlin pochází právě z výše zmíněného období, kdy jsme nadšeně vysévali takřka všechno, co bylo v tehdejší mizerné nabídce k dostání. Protože jsem tehdy nakládal vagóny a kamiony, vždycky se našel nějaký ochotný šofér, který za mne v Německu zaplatil v markách panu Gerhardu Köhresovi, z jehož semen je také většina ostatních veteránů v naší sbírce.
Pachypodium succulentum je mnohem odolnější než ostatní druhy pachypodií, a to především ohledně zimních teplot. Při zimování nasucho snášejí starší rostliny poklesy teplot k bodu mrazu. V tomto případě se ukládají k delšímu zimnímu spánku, z něhož se probouzejí obvykle na přelomu ledna a února (podle průběhu samotné zimy). Dlouho jsme je nasucho zimovali, ale v posledních letech je mírně a pravidelně zaléváme. Vodu vysají vždycky rychle, aniž by začaly růst. Samy nejlépe poznají, kdy nastal jejich správný čas.
Jakmile se objeví na koncích tenkých výhonů svazky světle zelených listů, začneme zalévat intenzivněji. Největší dávky vody pak rostliny dostávají pd června do konce září, kdy je zaléváme 2x týdně, pokud není venku zataženo. Vždy ale kontrolujeme, zda substrát rychle vysychá. Na podzim je patrné vadnutí již tuhých lístků, v blízkosti nichž vyrůstají vždy dvojice trnů. V té chvíli omezujeme zálivku na minimum a zkracujeme výhony, které za sezónu příliš narostly. V zimě zaléváme většinou vlažnou vodou, což svědčí kořenům, které bývají neuvěřitelně tlusté a vytvářejí nádherné propletence. Bývají však občas náchylné k hnilobám, a to především v zimním období. Jejich kontrolu provádíme vždy při přesazování, které praktikujeme kdykoliv je to vhodné nebo nutné. Nejméně vhodným termínem je jaro, protože rostliny se obvykle chystají kvést a přesazením i krácením kořenů se na nějaký čas násilně přeruší jejich růstový rytmus.
Květů bývá velké množství, jsou bílé s fialovým nebo narůžovělým nádechem. Objevují se zpravidla současně s mladými jarními listy, ale někdy až mnohem později (třeba uprostřed léta). Největší ozdobou rostliny jsou již zmíněné kořeny, na něž plynule navazuje tlustý kulovitý kmen se světlou borkou. Pokud chceme mít rostliny opravdu dekorativní, při každém přesazování je od určité doby vždy povysazujeme o 1-2cm nad povrch substrátu. Tento proces nemá cenu uspěchat, protože nejkrásnější kořeny narůstají pod zemí, a to především v prvních letech života rostliny. Průřez koruny je vhodné provést na podzim, pokud chcete mít rostlinu kompaktního tvaru, nezabírající spoustu prostoru okolo sebe. Jakmile začne zjara rostlina růst, objevují se poupata především v místech poblíž řezů větví, zatímco jen málokdy v takovém množství na koncích loňských výhonů. Tento jev je ostatně známý také u rostlin Adenium obesum.
Sázíme do normální směsi na sukulenty s větším podílem říčního písku. Už dávno nepoužíváme u žádných svých rostlin drenáž, jejíž časté zdůrazňování čteme takřka všude. Od té doby, co jsme drenáž přestali sypat na dno květináčů, snížila se pozdně zimní či jarní úmrtnost rostlin v naší sbírce asi o polovinu. Možná to bude i tím, že podmokem zaléváme jen ve zcela výjimečných situacích. Dostatek živin nahrazujících průmyslová hnojiva řešíme každoročním přesazováním všech rostlin, Pachypodium succulentum nevyjímaje.
Množení Pachypodium succulentum je vcelku snadné výsevem semen. Pokud jsou čerstvá, jejich klíčivost bývá stoprocentní. Vývoj semenáčku je poměrně rychlý a veškeré pěstitelské problémy pominou v okamžiku, kdy rostlinka vytvoří kulatý kmínek, který ztvrdne a začíná se pokrývat světlou borkou. Zpočátku po nějakou dobu roste pouze jediný výhon, a v té době nechce nic uspěchat řezem. Mnohem výhodnější je vyčkat až stonek zesílí, a teprve poté jej zaříznout několik centimetrů na zemí. Obecně i zde platí, že čím níže a do staršího řežeme, tím početnější bývají nové větve. Vrcholové řízky lze celkem úspěšně zakořenit, ale nikdy nezískáme tak krásné rostlin jako ze semen. Kmínky sice také ztloustnou, kořeny vytvoří propletence, ale baňatý základ rostliny nemůžeme očekávat. Již třetím rokem po výsevu některé rostliny poprvé vykvetou, což v rámci rodu Pachypodium nebývá zrovna častým zvykem.
Ještě jsme dlouhá léta pěstovali rostlliny podobného druhu Pachypodium bispinosum. Jsou menší jak vzrůstem, tak velikostí listů a květů, kterých bývá ovšem neuvěřitelné množství. Protože takřka nikde nebyla k dostání semena tohoto druhu, věnovali jsme obě rostliny kamarádovi Lubošovi Hojnému, který je co se týče sprašování a samovýroby semen opravdovým přeborníkem. Za Pachypodium bispinosum je často vydáváno normální P. succulentum, a je proto třeba vybírat zmíněné rostliny osobně, jinak se vám začnou doma ty mohutnější hromadit. Sám jsem to kdysi zažil. A když vám bude někdo tvrdit, že se rozdíl u mladých rostlin ještě nepozná, nevěřte mu. Tak drobné lístky Pachypodium succulentum nikdy neudělá, ani když je pěstováno ve spartánských podmínkách.
Pachypodium succulentum je rostlina dekorativní, a svým netradičním vzhledem ve starším věku zaujme takřka každého. Každý jedinec je naprostý originál, a pokud tvaru rostliny občas nebo pravidelně napomůžeme ostrým nožem, povysadíme ztloustlé kořeny při každém přesazování o malý kousek nad povrch substrátu a máme trochu trpělivosti, vyroste nám před očima opravdová a nikdy neokoukatelná nádhera. Když se navíc obalí koruna stromku s tlustým kmenem birazního tvaru množstvím zářivých květů, nastává zážitek naprosto mimořádný, který vás neomrzí ani po dvaceti letech. Můžeme to potvrdit z vlastní zkušenosti.
Po úvodních květech následuje pohled na jednu z našich sbírkových rostlin, která je u nás dobrých dvacet let. Její kmen můžete spatřit v galerii kmenových náčelníků. Na dalším snímku jsou poupata, vyrůstající v těsné blízkosti podzimního řezu a následuje počátek kvetení. Na předposlední fotografii je semenáč s kmínkem o průměru 3,5 cm, který je vhodný k založení budoucí koruny řezem vrcholu. Zprvu nemůžete očekávat nových větví příliš velké množství. Kdyby byl řez veden těsně nad ztloustlým kmenem, byl by jich určitě minimálně dvojnásobek. A na závěr jeden nádherný import Pachypodium succulentum v plném květu, vyfocený ve skleníku Fata Morgana. Rostlina stojící vedle a též hojně kvetoucí je zmiňované Pachypodium bispinosum.
Komentáře
Přehled komentářů
Dnes jsem si koupila tuto rostlinu a nevím,jak se o ní stararat. Prosím o radu
řez
(J.Janda, 19. 6. 2011 19:31)Řezat ji můžete v podstatě kdykoliv. Nejvýhodnější je samozřejmě řez v předjaří, protože během následující sezóny rostlinya hezky obroste. I v jejím případě platí, že čím níže řežete, tím více bývá nových výhonů. Několik rostlin jsem před lety řezal přímo nad tlustým kulovitým kmínkem a byly potom moc hezké.
rezanie
(peter, 12. 6. 2011 10:01)mám asi 3 ročnu rastlinku s jedným výhonom kedy ju možem z rezat ?
pachypodium lameri
(Iva, 22. 10. 2017 18:48)