Jdi na obsah Jdi na menu
 


PEPEROMIA MONTICOLA

21. 9. 2008

ObrazekČlověk si myslí, že už ho po čtvrtstoletí se sukulenty hned tak něco nevykolejí. Velký zážitek samozřejmě je, když seženu rostlinu, po které jsem třeba celá léta prahnul. A nejen že ji seženu, ale ona v našem skleníku po nějakém čase vykvete, jak se nám to letos přihodilo třeba s Huernia kennedyana od Lothara Bönische.
Pod slůvkem vykolejení mám ale na mysli ještě něco jiného. Třeba když spatřím rostlinu, o jejíž existenci jsem do té doby neměl ani potuchy. A když je ta kytka navíc k mání! Chci ji, zaplatím a zapomenu se přitom kolikrát zeptat, jak se vlastně pěstuje.
Peperomia monticola je droboučký pepřinec z Mexika. Květuschopná rostlina se pohodlně vejde do květináčku o průměru 5,5cm (jako ty dvě naše na fotografiích) a ještě jí v něm zbývá dostatek místa k pomalému rozrůstání. ObrazekZe všeho nejvíc mi ta kytka připomínala mladý brambořík (Cyclamen), ale když zanedlouho začala nasazovat jedno květenství za druhým, její příslušnost k čeledi Peperomiaceae (pepřincovité) už byla mimo všechny pochybnosti.
Vše se pak odehrávalo ve strhujícím tempu. Když jsem rostlinky přivezl, měly několik drobných, lesklých lístků na  výrazně červených stopkách, vyrůstajících z asi centimetrového kaudexu (nebo hlízky). Za dva týdny se v úpatí těch kropenatých stopek objevily první náznaky budoucích květenství. Zanedlouho byla pro pepřince typická palicovitá květenství oproti listům v převaze, a další a další se objevovala v těsné blízkosti růstového středu zmíněné  hlízky.
Obě rostlinky kvetly jako o život, a protože bylo po celé léto okolo sukulentů dost práce, sledoval jsem ty mexické trpaslíky tak nějak letmo a v poklusu s konví v ruce.Obrazek Nemohlo mi ale uniknout, že vedle hlízky jedné z rostlin začala přirůstat  nová. Říkal jsem si, že to asi tak má být. Uvědomil jsem si, že o té křehce vyhlížející kytce vlastně nic nevím.
Podle údajů na internetu je její popis datován již rokem 1843, takže mi připadlo podivné, že jsme o ní až donedávna nic moc nevěděli, já dokonce ani to, že existuje. V tom chvatu jsem se Petra Pavelky zapomněl zeptat, jak mám s tou malou kytkou nakládat. Nikde jsem se s praktickými pěstitelskými radami ohledně Peperomia monticola neobešel, a tak jsem dal na vlastní instinkt. Zatím mi to prochází, ale blíží se zima a s ní krátké dny s minimem světla. Takže uvidíme.
Zatím jsem pro naše malé mexické pepřince našel místo se slunečním kompromisem. Výheň, kterou dopřáváme echeveriím a jim podobným kytkám jsem zavrhl, a ve stínu začaly listy pepřinců nabírat příliš zářivý odstín zelené. Nakonec jsem jim poskytl zlatou střední cestu. Světla dostatek, přímého slunce ale pomálu. Zdá se, že jim to vyhovuje, stejně jako nárazová zálivka. ObrazekZprvu jsem se bál polévat  je na hlízu, stonky či listy a poctivě jsem se snažil vlhčit  jen substrát okolo. Pak jednou nebyl čas, a já na ně pustil vodu shora jako na všechny rostliny okolo.
První a zatím s těmito rostlinkami jediný problém nastal, když začala uhnívat původní hlízka rostliny, u níž došlo nedávno předtím k bočnímu nárůstu další. Té se kupodivu hniloba vyhnula, zatímco ta stará jí načisto podlehla. Nechal jsem všemu volný průběh a příroda si i tentokrát poradila sama.
Když už z báze rostliny vyrašila  kdoví kolikátá série květních stvolů, začaly se na nich k mému úžasu objevovat poměrně velká černá semena, silně  připomínající lesklá semínka Bowiea volubilis. ObrazekSemeny obtěžkaná a značně přerostlá květenství si lehla až na dno zalévací mísy, v níž jsou oba pepřince společně s jinými rostlinami umístěny. Nevím kolik semen už bylo proudy vody během léta  odplaveno někam do rohů zalévací mísy, protože jsem si jejich existence všiml až když jich byla na polehlých palicích slabá polovina.
Blíží se zima, takže oba miniaturní pepřince z mexické lokality Bainearo de Lourdes přestěhuji do zimní zahrady, kde budou mít do jara tepleji než ve skleníku. V zimě bude více času, a hlavně je budu mít neustále na očích, takže snad vypozoruji více z jejich překotných životních projevů, o které jsem v letním shonu zůstával ochuzen. A přemýšlým o výsevu zbylých semen. Obrazek
Co jsem se o této krásné rostlince vlastně za první půlrok společného života dozvěděl? Že nemusí plné slunce, jehož vlivem její listy žloutnou a částečně opadávají. Že vydrží dva týdny bez kapky vody v průběhu největších letních veder a reaguje na vzniklou situaci pouze redukcí počtu listů a květenství. Že na následné zalití reaguje překotným nárůstem nových listů a ještě vytvořením nové zásoby těch čekajících u země. Jen trvalejší přemokření jsem nezkoušel, a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ani zkoušet nehodlám. Dále jsem zjistil, že teploty v rozmezí 5-50°Celsia snáší Peperomia monticola spolehlivě a bez problémů. Zrovna když jsem dopisoval tento článek, zastavil se u nás na chvilku Petr Pavelka. Doplnil mé dosavadní informace o možnost chladného zimování, které prý mexické minipepřince snášejí velice dobře. Zároveň mi sdělil, že má další druh, podle jeho slov snad ještě krásnější a zajímavější  než Peperomia monticola. Zjara uvidíme!
Po setkání s Peperomia monticola jsem se domníval, že už mne letos větší překvapení  nečeká. ObrazekJenomže sotva byl zahájen nový školní rok, vydali jsme se za sukulenty  do vinorodých krajů na jih Moravy. Tam jsme získali smrdutku rodu Stapelia, která intenzivně voní! Takže jsem se zase na chvíli ocitl  mimo kolej, ale o tom někdy příště.
Na úvodní dvojici snímků představujeme naše nové jarní  přírůstky, a hned po nich detail kropenatých stopek, vyrůstajících z drobné hlízky. Obě rostliny jsou zasazeny do květináčků o průměru 5,5 centimetru! Na čtvrté fotografii vidíte zásobárnu budoucích květenství a listů, následuje detail bočního nárůstu nové hlízky, který předznamenával úhyn té původní. Předposlední snímek ukazuje semena zralá  i teprve dozrávající, a na úplný závěr fotografie květenství, plazícího se po zemi pod „tíhou“ dozrávajících semen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář