sukulenty

 Jak jsme koupili, tak jsem také do titulu napsal! A to doslova, protože při troše štěstí můžete rostlinu z tohoto článku opravdu dnes koupit v každém českém květinářství. Na dánských etiketách u ní ještě navíc naleznete její obchodní název 'Belly Button'! Jenom ta kytka v lehoučkém rašelinovém substrátu vypadá trošičku jinak, než na fotografiích v tomto článku.
Od zakoupení v zahradnictví a přenesení do drsných podmínek našeho makrolonového průchoďáku se ty rostliny totiž změnily doslova k nepoznání! Z hnojivem překrmených a vodou k prasknutí napitých tlusťoučkých potvůrek jsou dnes štíhlé keříky se zajímavým a hojně větveným latnatým květenstvím na vrcholu! A právě ono květenství jim dodává zvláštní kouzlo! Navíc už je díky němu vcelku jasné, že se opravdu jedná o sukulentní pepřinec!
Zkoušel jsem hned na počátku našich pěstitelských snah získat o této rostlině co nejvíce informací. Internet však byl tentokrát nezvykle skoupý, odborná literatura o ní mlčela docela! Zato fotografií rostlin jsem nalezl velké množsví. Na části z nich byly rostliny přesně v takovém stavu, v jakém jsme je tehdy koupili my (i s dánskou etiketou), na ostatních už v domácnostech déle pěstovaní jedinci, z velké části trpící chronickým nedostatkem světla!  Na některých fotografiích byly dokonce „pravé“ (botanicky čisté) Peperomia verticillata, navlas se podobající těm hybridním, o nichž je tento článek! Velice podobně, nebo spíše takřka shodně, vypadala také rostlina ve fotogalerii známého nizozemského znalce sukulentních peperomií Roberta Maijera!
Peperomia verticillata podle zjištěných údajů roste ve střední Americe, včetně některých ostrovů v Karibském moři, a také na území Kolumbie nebo Ekvádoru (a možná i jinde!). V přírodě se jedná o řídce větvený keřík, dorůstající výšky do 25cm, výjimečně o něco výše. Roste ponejvíce ve skalnatém terénu, často dokonce i epifyticky! Kvete obvykle na sklonku léta.
Pěstitelské rady veškeré žádné, nebo tak opatrné a všeobecné, že by se podle nich dalo pěstovat prakticky cokoliv! A tak nezbylo než využít dosavadních zkušeností s pěstováním několika druhů sukulentních pepřinců, kterým se u nás již léta docela daří (rostou, kvetou). A samozřejmě trochu improvizovat!
Pepřince jsme přechodně umístili do makrolonového průchoďáku, kde byly jen lehce přistíněny vyššími stromky Portulacaria afra. Byli jsme ale připraveni stěhovat je s příchodem letních veder a opravdu slunečných dnů do stínu na spodní parapet.  Hned zpočátku bylo jasné, že se jedná o kytky mimořádně žíznivé a sluneční paprsky milující v jakémkoliv množství! Vodu mají kam ukládat, protože jejich obvejčité listy jsou silně dužnaté. Jakmile byly rostliny přesazeny do normálního substrátu, dostaly se na plné slunce a zastavili jsme jim přísun umělých hnojiv, na jaký byly až dosud zvyklé, začaly se jejich listy zmenšovat, ale zároveň i tloustnout. Také se začaly prohýbat, jak se rostlina bránila slunečním paprskům a snažila se zmenšovat jejich odpařovací plochu. Lístky jsou na omak příjemně hebké, protože jejich povrch je z obou stran hustě porostlý jemnými chloupky, stejně jako silně dužnatý stonek. Listy jsou shora zelené, zespodu takřka bílé, zatímco stonky začaly na plném slunci postupně červenat až fialovět!
Rostliny jsme původně kupovali s úmyslem pokusit se o jejich pozdější tvarování, k němuž nám připadaly jako stvořené. Jenomže na to už v létě nezbýval čas, a tak jsme je nechali růst zcela volně. Zalévali jsme je zprvu jednou, ale později i dvakrát týdně, vždy shora přímo na listy a stonky. Část vody patrně přijímaly i chlupatým povrchem listů a stonků. Dva dny po vydatné zálivce býval substrát pokaždé suchý!

Uprostřed léta jsme pozorovali změny na vrcholcích rostlin. Zprvu jsme si mysleli, že se listy deformují a kroutí kvůli napadení nějakým škůdcem, nebo se začíná projevovat deficit v hnojení, kterého se u nás rostliny nedočkají. Nové lístky přirůstaly menší, protáhlejší a především čím dál méně sukulentní! Jejich barva byla svěže zelená, povrch lesklý a částečně postrádající i jemné chloupky, na jaké jsme byli zvyklí u listů klasických! Rostliny jejich nárůstem začaly ztrácet kompaktní tvar, a v té době už nám začalo být jasné, že se s největší pravděpodobností chystají kvést, a to co přirůstá jsou listeny. U mnoha sukulentních druhů (např. čeledi Crassulaceae) bývají listeny vzhledově totožné s listy, jen výrazně menší!
Latnatě uspořádaná palicovitá květenství dosáhla oproti samotným rostlinám dvojnásobné výšky, a zcela změnila jejich dosavadní vzhled. Dlužno říci, že květenství společně s původní rostlinou vytvořilo docela zajímavý a bizarní celek! Květenství to sice nejsou nijak oslnivá, ale o to trvanlivější. Formovat se začala už někdy na konci července, v plné parádě jsme je měli možnost spatřit na počátku září, a v takřka stejném stavu se nacházejí nyní v druhé polovině listopadu!
Peperomia verticillata (hybrid?) zimujeme s ostatními sukulentními pěpřinci ve skleníku při teplotách kolísajících v rozmězí 5-12°C, a sporadické mírné zálivce (cca 1x za měsíc). Od říjnového stěhování jsme je zatím ještě nezalévali, protože si velké zásoby vody přinesly v listech a stoncích ze svého letního stanoviště. V druhé polovině listopadu jejich vzhled zatím nevykazuje žádné výraznější změny! Na tvarování si budou muset počkat minimálně do jara. Ale jak se zdá, bude to s tím tvarováním asi složitější než jsme si mysleli! Zkrácené rostliny se totiž chystají znovu kvést! Tak uvidíme!
Úvodní snímek z dubna patří pokusu pěstovat hybridní Peperomia verticillata  jako rostlinu vhodnou pro tvarování. Následuje dvojice snímků, pořízená na počátku září. Je na nich patrná proměna podobné rostliny, jaká byla na fotografii úvodní. Další dvojice snímků je z poloviny listopadu. Rostliny stále kvetou, jen už je na jejich květenstvích patrný nedostatek světla, za jehož zbytky se táhnou! A na závěr první pokus o „tvarování“! Po odstranění mohutných květenství bohužel namísto očekávaných větví začínají opět narůstat další nová květenství!