sukulenty.estranky.cz

Sukulentní klenotnice ukrývá v mnoha případech opravdové skvosty, připomínající poctivou práci starých šperkařských mistrů. Takové rostliny nám pak skýtají na nepatrném prostoru množství nádherných detailů, a nutí nás znovu a znovu si je prohlížet hezky zblízka. Jedním z takových klenotů sukulentní říše je i Peperomia wolfgang-krahnii ze severu Peru. Někteří botanici sukulentní pepřince řadí k čeledi Piperaceae (pepřovitých), jiní zase Peperomiaceae (pepřincovitých). Pro nás, amatérské pěstitele, to ale není vůbec důležité. Dokonce nás ani nemusí příliš mrzet, když tato překrásná jihoamerická miniatura v naší sbírce nevykvete, protože její květenství v ničem nevybočují z fádnosti celé řady dalších sukulentních pepřinců. Jednou a dost platí v případě této rostliny docela určitě, protože řídce větvené květenství je dlouhé, nevzhledné, časem i poléhavé, a pro rostlinu samotnou značně vysilující. Proto nejlépe uděláme, když jej zavčasu odstraníme a rostlině se naráz uleví (pokud samozřejmě nechceme získat semena).Peperomia wolfgang-krahnii je typickým zástupcem tzv. „okýnkových“, pepřinců, jejichž listy na sobě mají různě velké průsvitné plochy, jimiž je do jejich nitra vidět. Velikost těchto ploch (fenestrací) se během roku mění v závislosti na množství světla a vody, které rostlina v jednotlivých obdobích dostane.
Co se týče světla, pěstitel prostě musí v případě tohoto jihoamerického pepřince nalézt nějaký zdravý kompromis. Od podzimu do jara dopřát rostlině slunečních paprsků maximum, od konce jara do příchodu podzimu ji může klidně umístit  i v polostínu, ale úplně nejlépe na stanovišti s rozptýlenými slunečními paprsky (třeba částečně přistíněnu vyššími rostlinami). Na konci léta bývají okénka na listech nejmenší, protože v předchozím období se rostliny snažily minimalizovat odpařovací plochy svých listů. Především v době letních veder je to opatření veskrze praktické. Totéž se děje v menší míře i v zimě , kdy zase rostliny méně zaléváme. S jarním obnovením pravidelné zálivky se průsvitné plochy naopak začnou zvětšovat, a zároveň s tím se obvykle na vrcholech rostlin objevují zárodky budoucích květenství. Od jara do příchodu podzimu zaléváme většinou jednou za týden, ale vždy jen v menších dávkách (během veder zálivku omezíme). V zimě spíše sporadicky, a také podle teploty v místě zimování. Peperomia wolfgang-krahnii vydrží i v chladnějším prostředí (5-10°C), ale za optimum lze považovat zimní teploty v rozmezí 15-18°C.  Vlivem slunečních paprsků se také mění zbarvení vnější hrbolaté plochy listů. Když je slunce hodně, bývá tato jejich část nahnědlá, zatímco po zbytek roku potom takřka bílá. Vzhledem k povrchové struktuře listů se nevyplácí polévat je shora vodou z kohoutku, obsahující nejrůznější soli, které se pak na nich srážejí a vytvářejí nehezké skvrny.
Peperomia wolfgang-krahnii lze množit vrcholovými i stonkovými řízky. V praxi si to ale musíme teprve ověřit během nastávající zimy. Podobně jako u ostatních podobných druhů to sice není tak snadné jako třeba u většiny sukulentů čeledi Crassulacae, ale s trochou trpělivosti se určitě dočkáme. Důležité je teplo, podporující kořenění, a také pohyb vzduchu. U příbuzného druhu Peperomia graveolens se nám osvědčil jako množárenský substrát lignocel, v němž byla úspěšnost mnohem větší než předtím v perlitu nebo vlhkém říčním písku. Důležité je vyčkat na vytvoření pořádného kalusu na řezné ploše. Pokud není řezná plocha dokonale zatažena, bývají řízky sukulentních pepřinců často napadány černou hnilobou, která v jejich případě postupuje neuvěřitelně rychle. Pěstování Peperomia wolfgang-krahnii vyžaduje trošičku onoho pověstného pěstitelského citu, ale vnímavému pěstiteli tato rostlina dokáže svým vzhledem docela výrazně napovědět, zda má vody a slunce hodně, málo, nebo tak akorát (cé je správně!). Dospělé rostliny dorůstají v přírodě výšky okolo dvaceti centimetrů. V kultuře je jejich růst  pomalý, a rostlinu lze navíc řezem docela snadno udržet v přijatelných mezích po celý její život. Získat hustý mnohohlavý trs Peperomia wolfgang-krahnii je i naším cílem. Po zkušenostech z posledních dvou let si ale uvědomujeme, že to bude běh na hodně dlouhou trať.
Peperomia wolfgang-krahnii byla popsána Wernerem Rauhem v roce 1986. Její druhové jméno je poctou rakouském cestovateli a botanikovi Wolfgangu Krahnovi. Mezi kaktusáři je už dávno pojmem, a jeho příjmení najdeme u mnoha všeobecně známých druhů (mj. Sulcorebutia krahnii, Matucana krahnii). Nejčastějším cílem jeho botanických výprav je příroda Bolívie a Peru. Na jeho počest se ale jmenuje třeba i Echeveria krahnii. Autorem jejího popisu je další velikán kaktusového i sukulentního světa Myron Kimnach.Bude asi ještě nějaký čas trvat, než se stane Peperomia wolfgang-krahnii zcela běžnou ozdobou našich oken. Přesto si troufám tvrdit, že je to rostlina na prosluněné okenní parapety jako stvořená. Na množství slunečních paprsků není ani zdaleka tak náročná jako většina ostatních sukulentů. Má však ráda teplo, a její listy jsou velice dobře vybaveny, aby mohly vzdorovat suchému vzduchu většiny našich interiérů. Pestrá říše sukulentů nám v podobě tohoto nádherného pěpřince vydala jeden ze svých nejkrásnějších pokladů.
Na úvodním snímku je zachycena naše P. wolfgang-krahnii na konci loňského léta, na dvojici dalších letos zjara, kdy se probouzí a chystá kvést. Dvojice fotografií na závěr byla pořízena během letošního září.