Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pěstitelské pokoušení CONOPHYTUM UVIFORME (C. stipitatum)

11. 12. 2009

ObrazekPěstování jihoafrických miniatur početného rodu Conophytum jsem se celá léta úspěšně vyhýbal. Přispěl k tomu především jejich opačný způsob života, protože konofyta, podobně jako mnoho dalších rostlin z čeledi Aizoaceae, mají své hlavní vegetační období na podzim a v průběhu naší zimy. Po zkušenostech s několika podobně vegetujícími sukulenty mi bylo jasné, že péči o ně bych šidil, protože většina našich sukulentů tou dobou odpočívá, a tudíž by se konofyta s nimi nechtěne svezla v částečném vodním půstu.
Někdy předloni jsme pár rostlin rodu Conophytum vzali do prodeje na naši podzimní výstavu. Zájem o ně byl veliký, ačkoliv jsme laiky varovali před úskalími jejich trochu odlišného pěstování. Zbyly nám nakonec jen dva květináčky s drobnými hlavičkami, trochu se podobajícími zmenšeninám jiných živých kamínků (Lithops). Rozhodl jsem se tehdy, že se pokusím o jejich pěstování, ale moc jsem si od toho počínání nesliboval.Obrazek
Od té doby jsem naši dvojici konofyt pěstoval přesně v intencích nejrůznějších návodů, uveřejněných v odborné literatuře. Po výstavě jsem je tedy přestěhoval na nejsvětlejší místo ve skleníku, kde v zimě klesaly teploty k 5°Celsia. V přírodě prý jsou tyto rostliny navyklé i na přízemní mrazíky, takže u nás nikterak nestrádaly.
Když jsem si na ně vzpomněl, občas jsem je mírně zalil. Ale opravdu mírně, protože tak zalévám všechny rostliny, jejichž pěstování příliš nerozumím a nemám jej prakticky vyzkoušeno. Konofytům by to navíc mělo docela vyhovovat, protože mají mělký kořenový systém, který na trvaleji rozbahněný substrát není příliš stavěný. Kolem vánoc jsem přísun vody omezil ještě více, a do jara zaléval už jen asi dvakrát.
Když jsem zjara stěhoval rostliny do letního makrolonového průchoďáku, což bylo hned na počátku dubna, květináčky s konofyty jsem vzal také a umístil je na polici pod parapetem, kam přes léto střídavě podle potřeby ukládám rostliny k odpočinku (např. rodů Monanthes, Sedum multiceps, Gasteria, Haworthia, Aloe a další). Nění tedy vyloučeno, že občas konofyta přišla omylem i k nějaké vodě, ale věčný průvan v průchoďáku vše velice rychle vyřeší! ObrazekNa spící rostlinky není kdovíjaký pohled. Jejich scvklá kropenatá těla zůstávala skryta pod slupkou starých listů, takže jsem na ně coby neznalec čas od času jemně zmáčknul, abych zjistil, zda nejsou slupky náhodou prázdné.
Při letošním stěhování na zimoviště jsem si všiml, že slupky jednoho trsu konofyt se začínají otevírat, zatímco druhý nadále zůstává  v oněch slupkách zabalen bez jakýchkoliv náznaků života. Podle údajů v literatuře je právě přelom září a října tím správným časem na první zálivku. Úplně bez vody naše dvojice ale do té doby nebyla. Při svých návštěvách u pana Vojáčka v Polepech jsem pochytil něco z jeho způsobu probouzení, kdy tento náramný znalec mesemb koncem léta svá konofyta občas rosí ještě když odpočívají dole pod parapetem! Udělal jsem tedy v srpnu několikrát totéž. Nyní už však byl čas na plnohodnotnou zálivku, kterou jsem se ale rozhodl dát jenom probouzející se rostlině, zatímco druhou jsem  nechal i nadále nasucho dokud se nezačne také probouzet (jestli vůbec kdy začne!). Obrazek
Zalitá rostlina reagovala spontánně. Nová těla (průměr 7-10mm) se rychle prodrala ze slupek v celé své kráse, a zase jich dělením o několik přibylo. Rostlina tedy rostla, a vypadala najednou docela k světu, na rozdíl od druhé, která zůstávala i nadále zahalena v suchých slupkách loňských listů. Samozřejmě jsem měl nutkání zalít ji také, ale vydržel jsem. Teprve v  polovině listopadu se konečně začaly rozevírat první slupky, a z nich začaly namísto zelených těl vykukovat zárodky maličkých poupat. Ještě celé dva týdny jsem ponechal rostlinu bez vody, a zalil ji teprve na počátku prosince, kdy se počat poupat už zdvojnásobil.
ObrazekRozměry květů jsou vskutku miniaturní, a pohybují se v řádu milimetrů (max.1cm). Otevírají se vždy teprve večer, a ráno už jsou zase zavřené. Přes nepatrné rozměry jsou krásné a nádherně voní! Početný rod Conophytum nabízí určitě atraktivnější druhy, než je C. uviforme, ale coby úplný začátečník jsem přesto dostal od těchto miniaturních rostlinek v předstihu nádherný vánoční dárek. Není vyloučeno, že si nějaké barevnější a výraznější konofyta v budoucnu pořídím, povzbuzen tímto prvním ( i když dílčím) pěstitelským úspěchem. Vždyť těchto drobných rostlin z příbuzenstva živých kamínků rodu Lithops prý na jihu Afriky a v Namibii roste více než 200 druhů!
Dlužím v této souvislosti vysvětlení, jak jsem z takového množství druhů dospěl k jedinému (resp. dvěma) názvu! Na určení rostlin bych si samozřejmě netroufal, ale uvěřil jsem jmenovkám v květináčcích, které shodně hlásaly Conophytum stipitatum. Tento název jsem samozřejmě v literatuře nalezl a popis rostlin odpovídal těm našim. Jen botanici mezitím stačili rostlině dát název Conophytum uviforme, a z názvu původního se stalo pouhé synonymum. A potom už přišel na řadu internet a porovnávání s nabízenými fotografiemi. Navíc je původní majitel našich rostlin pan Vojáček odborníkem na slovo vzatým, a pěstování jihoafrických miniatur z čeledi Aizoaceae se věnoval už v době, kdy jsem já se sukulenty teprve začínal!Obrazek
Na závěr by se za normálních okolností slušelo všem čtenářům našich stránek pěstování těchto jihoafrických drobečků vřele doporučit. To by ale měl udělat někdo, kdo nestojí na samém počátku cesty k poznání těchto zajímavých sukulentíků, jako je tomu v mém případě. V tomto článku jsem se s vámi pouze chtěl podělit o svou pěstitelskou radost a sílící nutkání pořídit si ještě další miniaturky rodu Conophytum. Vždyť za jediným oknem by se z nich dala pěstovat docela slušná a pestrobarevná sbírka!
Na úvodním snímku ze sklonku loňského roku je C. uviforme v plném růstu. Na druhém a třetím jsou zachyceny letošní události z přelomu listopadu a prosince, kdy se začala u dosud nezalité rostliny klubat ze starých slupek drobná poupata. Na čtvrté fotografii je druhá rostlina, která vodu dostala, je se svým letošním vývojem asi o kousek dál, ale zato vůbec nekvete! Závěrečná dvojice snímků ukazuje sice drobné, ale nádherné kvítky. Protože se otevíraly až pozdě večer, museli jsme si na ně posvítit, a podle toho vypadají i fotografie.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

conophytum

(Jiří Janda, 5. 10. 2012 19:00)

Nemám přehled, kde tyto rostliny nabízejí, ale zkuste se obrátit na pana Hušnera, o jehož sbírce jsem psal v rubrice "Sbírky našich přátel" a v člíánku naleznete i jeho webovou adresu. Divil bych se, kdyby je neměl! J.J.

mladé rostlinky

(Terezie, 2. 10. 2012 12:03)

Dobrý den,
nevíte, kde by se daly sehnat rostlinky tohoto krásného rodu Conophytum?