sukulenty

Tato nádherně kvetoucí rostlina ze Střední Ameriky je příbuznou sukulentářům mnohem známějším pachypodiím a adeniím (Pachypodium a Adenium), společně s nimiž patří k čeledi Apocynaceae (toješťovité). Také se společně s nimi objevila v hledáčku pěstitelů koncem osmdesátých let minulého století, kdy semena Plumeria rubra nechyběla snad v jediné nabídce semenářské firmy na západ od našich hranic.
V přírodě roste jako strom či větší keř, dosahující výšky 7-10 metrů, a svými nápadnými květy dělá radost lidem po celém světě. Postupem času se rostlina  dokonale aklimatizovala v jihovýchodní Asii, a především v Tichomoří. Právě zde si bez jejích květů nedovedou představit žádnou významnější slavnost. Z původní rostliny byla vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů všech možných barev, takže se dnes můžeme v parcích takřka všech kontinentů setkat s květy červenými, růžovými, žlutými a dalšími, které jsou kombinacemi zmíněných barev.
Protáhle oválné listy s výraznou žilnatinou nezapřou příslučnost k čeledi Apocynaceae, a květy svým tvarem ostatně také ne. Stromy či keře v parcích jsou hustě větvené, ale v kultuře je právě ve větvení s těmito rostlinami trochu problém. Samozřejmě jsme je kdysi také vysévali, ale překotný růst semenáčků i neochota k odnožování pro nás byly varováním, že Plumeria rubra nebude pro pěstování v paneláku tou pravou. Kdo jí ale může poskytnout odpovídající nádobu a dostatek prostoru, dočká se nejenom nádherného tvaru koruny, ale při troše štěstí i výrazných květů.
Plumeria je rostlina teplomilnější, i když krátkodobé zimní poklesy k 10°C snese. Jedná se o ideální rostlinu do zimních zahrad, ale i zde ji musíme čas od času krotit. Nemá význam zaštipovat vrcholky, protože větvení dosáhneme jen radikálním řezem do starších větví. Pozor při tom na jedovatou šťávu, kterou rostlina roní. Zálivku snáší o poznání hojnější než většina sukulentů, na což jsme ostatně od jara do léta zvyklí i od jejího příbuzenstva z rodů Adenium a Pachypodium. Množí se nejenom výsevem semen, ale také zakořeňováním vrcholových řízků, kterým je vhodné vypomoci nějakým stimulátorem a především pořádnou dávkou tepla.
Při svých toulkách po ostrově Tenerife jsme na kvetoucí stromy vysoké i několik metrů narazili hned na několika místech. Nejkrásnější jedince jsme ale spatřili v malé a méně známé botanické zahradě v Puerto de la Cruz, která je místními nazývaná také jako „orchidejová“, ačkoliv orchidejí tam zase příliš mnoho není. Návštěvníků zde bývá také poskromnu, a tak jsme si krásu těch květů mohli vychutnávat v naprostém klidu a pohodě.
Asi nejčastěji se s květy plumérií můžete setkat v Tichomoří, a především pak na Havajských ostrovech, kde je vplétají do nádherných věnců a jiných aranží, končících často na krku nebo oděvu některého z návštěvníků ostrovů. A také květ plumérie nosívají za uchem zdejší ženy a dívky. Pokud květ září  za pravým uchem, pak se můžete pokusit o flirt s dívkou nezadanou, pokud je umístěn za levým, můžete si zadělat podobným počínáním na pěkný malér, protože manžel či snoubenec té dámy může být zrovna nablízku.