Podzimní krása ECHEVERIA SECUNDA
Většina echeverií kvete uprostřed naší zimy nebo zjara, a někteří opozdilci pak dokvétají ještě na počátku léta či v jeho průběhu. Existují však druhy, které v naší sbírce vytrvale nasazují květní stvoly až s příchodem podzimu. Mezi takové patří i Echeveria secunda z mexických států Puebla a Hidalgo, dříve mezi pěstiteli také známá jako Echeveria glauca.
Její ploché listové růžice mohou dosáhnout průměru až 15cm, ale v kultuře většinou zůstávají menší. Zato se často dělí, a také v mnoha případech vznikají u tohoto druhu z normálních růžic kristátní růstové formy. Proto můžeme nezřídka pozorovat na jediné rostlině růžice normální i kristátní hřebeny zároveň. Díky opravdu nezvykle hojnému odnožování má pěstitel možnost vidět vcelku brzy nádherné koberce těl. Echeveria secunda zůstává dlouhou dobu přízemní, ačkoliv jí spodní listy ve velké míře prosychají. Narůstají však těsně u sebe, a navíc jsou tenké, takže kmínek nemá potřebu příliš narůstat.
Nepříliš vysoké květní stvoly se objevují vždy s příchodem podzimu. Nesou menší množství žlutých kvítků typického zvonkovitého tvaru, příznačného pro všechny druhy rodu Echeveria. Protože je Echeveria secunda druhem velice variabilním, jsou značně rozdílné také květy, a to jak ve své velikosti, tak především ve zbarvení. Kromě čistě žlutých různé intenzity mohou být také narůžovělé i světle červené.
Silná voskovitá vrstva na povrchu listů naznačuje, že i tato rostlina vyžaduje maximum slunečních paprsků a miluje letnění. Teprve při povytu na čerstvém vzduchu pěstitel pozná její opravdé zbarvení. Nejkrásnější bývá Echeveria secunda na podzim, kdy už omezujeme zálivku na minimum kvůli nízkým nočním teplotám. Není to jenom kvůli množství zářivých kvítků, ale především díky ojínění listů a červenání jejich okrajů a především špiček.
Protože rostlina nedosahuje velkých rozměrů a často odnožuje, používáme ji také ke společným výsadbám s jinými zástupci čeledi Crassulaceae. Je skromná, a spokojí se i s úzkými štěrbinami mezi kameny nebo s okrajovými partiemi společných nádob, jak můžete vidět i na jedné z fotografií.
Vzhledem k výše uvedeným informacím je Echeveria secunda vhodná i pro okenní pěstitele, pokud mají ještě kousek místa na jižním parapetu. Přestože snáší dobře suchý vzduch ústředně vytápěných interiérů, nezabráníme opadu třeba i poloviny starších listů. Proto je výhodné zjara při přesazování rostlinu zbavit všeho suchého, a teprve poté zasadit do chudšího substrátu a mělké nádoby. A pokud je ta možnost, tak na sklonku jara rostlinu přestěhovat ven na balkón, kde do ní může slunce pražit od rána do večera. V tom případě má pěstitel takřka jistotu, že se na podzim dočká nádherných květů, s nimiž se příchod zimy snáší přece jenom o trochu snáze.
Rostlina z úvodního snímku je zatím soliterní, zatímco na druhé fotografii je rostlina již rozdělena na dvě růžice a se zárodkem budoucího květního stvolu. Ten můžete vidět na následující dvojici snímků i se žlutými kvítky. Na poslední fotografii je zachycena počáteční fáze tvorby kristátního hřebene.