PREPODESMA ORPENII alias ALOINOPSIS ORPENII
S oběma jmény z titulku se můžete setkat, pokud se začnete zajímat o tuto drobnou přízemní rostlinu z čeledi Aizoaceae. S tím druhým na většině jmenovek u kupovaných rostlin, s prvním zase především v odborné literatuře. Naše první rostliny tohoto druhu také měly na jmenovkách napsáno Aloinopsis orpenii, ale celkovým vzhledem ani stavbou květů se ostatním zástupcům tohoto nepočetného rodu příliš nepodobaly. Když jsem na internetu spatřil jejich přírodní naleziště, vzdálené stovky kilometrů severně od všech ostatních zástupců rodu Aloinopsis, začal jsem se definitivně přiklánět k verzi, že se jedná o rostlinu ze zcela jiného rodu. Pak jsem narazil ve starší ( a potom naopak nejnovější!) literatuře na synonymum i jméno Prepodesma orpenii, a moje pátrání se začalo ubírat právě tímto směrem. Během něho jsem se setkal i s pojmenováním Nananthus orpenii, a právě do tohoto rodu bych jako laik s největší pravděpodobností zařadil tuto rostlinu já, tedy alespoň do chvíle než vykvete. Její květy se totiž květům rostlin rodů Nananthus ani Aloinopsis vůbec nepodobají. 
Zde mne zase pro změnu napadá podobnost s květy příbuzných rostlin rodu Faucaria a několika dalších. V literatuře bývají jako čas kvetení v případě Prepodesma orpenii uváděny podzim a zima. Na podzim loňského roku v naší sbírce opravdu dvě rostliny vykvetly, ale zbylé naopak teprve letos v květnu! U všech se velikost sytě žlutých květů pohybovala v rozmezí 30-35mm, přičemž každým dnem kvetení se vždy o malinko zvětšovaly. Květy se otevírají vždy až odpoledne, a zavírají obvykle se soumrakem (na podzim už téměř za tmy).Protáhlé kýlovité listy s hladkým povrchem jsou hustě uspořádány (při dostatku světla) na takřka neviditelném stonku. Jejich délka nepřesahuje tři centimetry a šířka zůstává většinou kolem jediného centimetru. Barva epidermis (pokožky) se mění v závislosti na množství slunečních paprsků i vody od tmavě zelené přes modrošedou až po modrofialovou, a na povrchu listů také vlivem slunečních paprsků výrazněji vystupu
jí drobné tmavší body, podobně jak to známe například u některých druhů rodu Pleiospilos nebo Nananthus. Při dlouhých obdobích sucha mohou rostliny ztratit i polovinu svého objemu, aniž by jim to nějak výrazně uškodilo. V podzemí totiž disponují ztloustlými kořeny, i když zdaleka ne takové síly, jako jsme zvyklí třeba u jejich blízkých příbuzných z rodu Nananthus.
Prepodesma orpenii dorůstá v přírodě průměru 7-8cm, ale v kultuře zůstává po dlouhá léta ještě menší, takže je ideání rostlinou i pro okenní pěstitele (jižní nebo východní okno). Její přírodní naleziště se nacházejí na severovýchodě Kapska (Griqualand) v blízkosti městečka Campbell. Podle fotografií z přírody zde roste v kamenitém terénu vápencového charakteru, a s množstvím kamínků všude okolo šedivé listy rostlin vcelku dokonale splývají. V afrikánštině se rostlině také říkává „Campbellvygie“! Své druhové pojmenování získala po jakémsi Ericu Redmondu Orpenovi, 
ale zda se jednalo o botanika či osobnost významnou v jiném oboru (nebo místě výskytu rostlin), se mi zatím zjistit nepodařilo. Prepodesma orpenii je jediným druhem svého rodu (tzv. monotypický rod). Vzhledem k odlišnosti od zástupců všech zmiňovaných (a mnohem známějších) rodů je její zařazení do rodu samostatného zřejmě naprosto oprávněné. Prepodesma orpenii je rostlina pěstitelsky vcelku vděčná. Snáší podobné zacházení jako většina jejího příbuzenstva z rodů Nananthus nebo Aloinopsis, tedy vodu vždy raději v menších dávkách, propustný substrát s větším podílem písku, a především maximum slunečních paprsků po celý rok. Naše rostliny zaléváme opatrně i v zimě (5-10°C), především když předpověď hlásí déle trvající slunečné počasí. Hlavními růstovými obdobími jsou jaro a podzim, zatímco uprostřed letních veder si rostliny dávají krátkou pauzu, během níž je namísto normální zálivky po večerech raději kropíme. V zimě jim zase vytvoříme omezenou zálivkou umělý spánek my! Během plné vegetace rostliny zaléváme každý týden, samozřejmě pokud je slunečné počasí. Občasné hniloby 
kořenových krčků bývají většinou následkem přílišného trápení rostlin suchem, díky němuž se do tkání v těchto choulostivých místech rostlin pustí červci (tzv. kořenovka). Stopy po jejich činnosti pak bývají vstupní branou pro hnilobu! Kromě zimy zaléváme rostliny přímo na listy, a občas je večer po teplých letních dnech kropíme, což jim nahrazuje rosu a zvýrazňuje zbarvení jejich pokožky.
Prepodesma orpenii alias Aloinopsis orpenii vulgo Nananthus orpenii je kytička půvabná a pomalu rostoucí. Pokud splníme její skromné požadavky a nenecháme ji nikdy příliš dlouho stát v mokru, odvděčí se nám neokoukaným vzhledem a nádhernými květy, po nichž se všudypřítomný hmyz může utlouct!
Úvodní dvojice snímků byla pořízena v září loňského roku, kdy jsme měli díky slunečnému podzimu poprvé možnost spatřit žluté květy rostliny z dnešního článku. Následuje jedna fotografie rozkvetlé rostliny z měsíce následujícího. Dva poslední obrázky jsou z letošního května. Na tom úplně posledním je kvetoucí Prepodesma orpenii společně s rozkvetlou miniaturkou Rhinephyllum broomii!
