Přežijí SUKULENTY v mělkých miskách?
Podněty k napsání tohoto článku byly dva, a objevily se takřka souběžně. Nejdříve jsem se na internetu dočetl, že sukulenty není vhodné pěstovat v keramických nádobách, a už vůbec ne v nádobách mělkých. Prý se člověk uzalévá, a navíc se substrát zasoluje, takže chudáci kytičky trpí. A pak se zase musí častěji přesazovat, a je s nimi tudíž zbytečná dřina.
Uvědomil jsem si s hrůzou, kolik našich sukulentů úpí ve výše popsaných podmínách, ale pak jsme odjeli na dovolenou. V horách ostrova Tenerife jsme viděli stovky sukulentů, rostoucích v podmínkách mnohem horších. Substrátu jen zlomek co mají naše kytky v mělkých keramických miskách, k tomu všemu sluneční palba od rána do večera a dešťové kapky ordinovány z kanárského nebe jako vzácný lék. Člověk by řekl, že ani sukulenty tohle peklo nemohou přežít, ale pravý opak je pravdou. Jsou barevné, zdravě vyhlížející, kvetou a následně plodí.
Musí ovšem přizpůsobit své životní funkce přiměřeně okolnostem a rozmarům přírody. Pokud žijí ve skalních štěrbinách, kde není takřka žádný substrát, rostou zkrátka pomaleji a tloustnou jim při tom kmeny, aby rostliny měly alespoň nějakou zásobárnu vody na horší časy. Také částečně zredukují listy, ale vyhánějí mnohem více odnoží, protože tak mají větší šanci na přežití. Jejich čekající potomstvo v podobě semen nebo maličkých klíčenců čeká všude okolo na tu pravou chvíli. Přijde déšť nebo se na delší dobu zamračí, a už se klubou ze země jako houby po dešti. Také využijí ke své náhlé a živelné expanzi okamžik, kdy v jejich bezprostředním okolí uhyne z jakýchkoliv příčin některá ze starších rostlin, a okamžitě zabírají její místo.
Veden těmito podněty jsem zalovil v našem fotoarchivu, abych nalezl nějakou rostlinku, pěstovanou v mělké misce, a mohl na jejím případě demonstrovat její celoroční „utrpení“.
Rostlina v mělké kulaté misce na snímcích je Crassula rupestris (možná je to ale pouze její kultivar „Tom Thumb“). První fotografie byla pořízena koncem ledna, kdy světla ještě nebylo nazbyt. Rostlina se přesto už probudila z krátkého zimního spánku a začala růst. Jakmile pominulo nebezpečí jarních přízemních mrazíků, putovala mistička s rostlinami (společně v misce roste ještě Graptopetalum pachyphyllum) ven na plné slunce. Tam se miniaturní tlustice nádherně zbarvila, jak máte možnost vidět na druhém snímku z konce července i s kapkami vody z letní bouřky v její korunce. Rostlina už také od prvního fotografování trochu povyrostla. Třetí fotografie vznikla až po příjezdu z Tenerife (23.10.), a vidíte na ní stejnou rostlinu, která mezitím zase o kousek přirostla, a navíc její korunu přizdobila záplava bílých poupat.
Jak to tedy je s pěstováním v mělkých keramických miskách? Samozřejmě se musí rostliny v nich pěstované zalévat častěji než ostatní, ale uschnout (ale spíše shnít) mohou klidně i v míse hluboké jako studna. Protože obsah substrátu v misce není příliš velký, snažili jsme se rostliny zalévat alespoň jednou týdně. Připomínám, že stály na plném slunci, substrát v misce vysušoval častý vítr, a když se krajem přehnal déšť, tak jsme samozřejmě zálivku vynechali. Ani jedinkrát za celé léto nepůsobila rostlina povadlým dojmem, ale zase tak často jsem ji neměl čas sledovat. Vždy když jsem k ní přišel s konví vody, viděl jsem, že nejdu pozdě a klidně by to bez vláhy ještě nějaký čas v pohodě vydržela.
Největším problémem při pěstování sukulentů v keramických miskách je skutečnost, že se na slunci rychle rozpalují, a tudíž substrát v nich i rychleji vysychá. Většinou proto zaléváme rostliny v keramice asi dvakrát častěji než ty v plastových květináčích přibližně stejného obsahu. Jak jsem již zmínil v některých předchozích článcích, všechny naše rostliny, s výjimkou několika obrů, přesazujeme každoročně, takže avizované zasolení půdy rozhodně nehrozí. Ono totiž nehrozí ani kdybychom ty rostliny nepřesazovali několik let, o čemž mne přesvědčuje už pět let nepřesazený „Prcek“. Tento slavný jedinec druhu Monanthes muralis žije v půlkubickém centimetru zeminy (kdoví jestli) už pátým rokem, a také letos v létě jeho korunku zdobily květy! Rostliny nepřihnojujeme, takže nějaké živiny asi ještě zůstaly. Už jsme chtěli uprostřed léta „Prcka“ z toho kamenného žaláře vysvobodit, ale pořád nějak nezbýval čas a odjeli jsme na Tenerife. Když jsme tam viděli, v jak nuzných podmínkách žijí jeho příbuzní z rodu Monanthes, ponechali jsme ho ještě na zimu v kamínku. 
Bílá miska na trojici snímků má průměr 7cm a vysoká je pouhé dva centimetry. Obě rostliny prorůstají do substrátu úzkou škvírou v oblázku, což se dalo uskutečnit pouze díky tomu, jak malé byly v době vysazování. Substrátem byla sice miska zprvu naplněna až takřka po okraj, ale po více než roce pěstování ho v ní zůstala slabá polovina. Trochu si sedl, jak tomu v nádobách časem bývá, a část vyplavily prudké letní deště. V zimě jsme zalévali vodou z kohoutku, v době letních veder zase tvrdou vodou ze studny (když byla, tak samozřejmě děšťovkou), ale jak vidno k výraznému zasolení substrátu přesto nedošlo. To by kytka dala najevo úplně jiným způsobem než bohatým kvetením na každičkém výhonu!
Z toho všeho, co v tomto článku zaznělo, jasně vyplývá, že sukulenty pěstovat v mělkých keramických miskách lze. Jen nesmí být člověk líný čas od času vzít do ruky konvičku s vodou. Nemusí to být zase tak často, protože sukulenty nám to oproti jiným rostlinám v tomto ohledu už tak velice usnadňují. S nepřízní počasí s stísněnými životními podmínkami jsou navíc zvyklé bojovat v přírodě, jak jsme se v nedávných dnech měli na mnoha případech možnost přesvědčit. Na trojici snímků můžete vidět dvojici sukulentů v mělké a malé misce, a jejich postupné proměny. Za závěr je fotografie našeho „Prcka“ Monanthes muralis, kroutícího v kamínku již pátý rok.
