Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč nepěstujeme ALOE VERA

2. 4. 2018

Aloe vera nepěstujeme a ani jsme nikdy v minulosti nepěstovali. Hlavním důvodem je skutečnost, že už v posledních letech pěstujeme jen co se nám líbí. Navíc je to kytka zabírající zbytečně moc místa, které bychom mohli využít hned pro několik mnohem zajímavějších rostlin, třeba zrovna nejrůznějších druhů drobnějších aloí. Rostliny rodu Aloe sice nikdy nebyly středem našeho zájmu, což ale nic němění na skutečnosti, že mezi nimi existuje mnoho velice atraktivních rostlin. Aloe vera ale mezi takové rozhodně nepatří, a nic s tím nenadělá ani masivní kampaň farmaceutických, kosmetických i potravinářských lobby, které se už prakticky nelze vyhnout. Laická veřejnost je však důvěřivá. Zvěsti o takřka zázračné síle Aloe vera pomáhají přiživovat ještě pseudopěstitelské televizní pořady a barevné magazíny, do nichž píší články lidé, jejichž zdroje informací tvoří především zmíněné reklamní materiály nejrůznějších firem, v lepším případě možná i Wikipedia.

p1100284.jpg

S výsledkem té reklamní masáže se pak setkáváme dost často v naší sezónní prodejně rostlin v jihlavské ZOO. Spousta návštěvníků se právem domnívá, že žádná jiná aloe ve svých útrobách léčivou šťávu neskrývá. Veškerá aloe navíc považují za Aloe vera, a na konci sezóny už nám ani nezbývá sil jim to vymlouvat. Nikde v naší prodejně se s rostlinami ani nápisem Aloe vera přitom setkat nemohou. Přesto i několikrát denně slýcháváme stejnou větu. „Podívej, co tady mají všelijakých druhů Aloe vera!“.
A vy nemáte Aloe vera, díví se o něco později. Dokud síly zbývají, snažíme se jim vysvětlit, že Aloe vera je příliš velká do tak malého obchůdku jako je ten náš, a že jich navíc jsou plné supermarkety. A taky že existují i jiné druhy aloí s léčivou šťávou v listech, a zároveň i mnohem vhodnější za jejich okna. Jedním dechem dodáváme, že my pěstujeme a prodáváme spíše druhy vzhledově atraktivnější a pomaleji rostoucí, protože jejich léčivý účinek na duši je stejně silný jako šťávy Aloe vera na popáleniny nebo škrábance. A na ty že my zase používáme odedávna listy Aloe arborescens, kterou známe odmalička, protože ji pěstovali už naši rodiče a prarodiče. Když je čas, přidáme ještě radu, aby jakmile ty hnojivem vyhnané zázraky ze supermarketu vyprostí z celofánového obalu, nechť je raději hned přesadí do normálního sukulentářského substrátu a rozhodně ať je nepřihnojují ani neošetřují žádnou smradlavou chemií, pokud má potom šťáva z jejich listů opravdu mít slibované léčivé účinky. 

p1100292.jpg

Snažíme se jim pomoci, a zároveň je nechceme děsit. Proto taktně mlčíme, když se nás ptají, do čeho listy Aloe vera nejlépe naložit, aby měly co nejsilnější účinky, a které všechny lidské neduhy šťávou z té zázračné rostliny vlastně lze léčit. Záměrně vynecháváme informaci, že šťáva Aloe vera má nejenom blahodárné účinky, ale dovede také náležitě potrápit organismus, pokud dotyčný nedisponuje zcela zdravým trávícím ústrojím, což je holý fakt. Diskusi shrneme konstatováním, že my doma šťávu z aloe používáme výhradně k ošetření popálenin nebo škrábanců či zanícených míst na těle, a to především z druhu Aloe arborescens, s nímž máme dobré zkušenosti, a v poslední době také z rostliny Bulbine frutescens, která vzhledem připomíná šnytlík a jejíž šťáva je přinejmenším stejně hojivá.

p1100286.jpg

Přestože je Aloe vera rostlinou notoricky známou, o jejím původu toho víme překvapivě málo. Jako první ji v roce 1753 popsal slavný švédský botanik a lékař Carl von Linné, tehdy ale ještě jako Aloe vulgaris. O patnáct let později získala svoje dnešní pojmenování díky holandskému botanikovi Nicolaasi Laurensi Burmanovi, který byl Linného žákem a později spolu hojně korespondovali. Rostlina ale byla známa už dávno předtím. Dokonce se dá říci, že se s velkou pravděpodobností jedná o vůbec první sukulent, prokazatelně lidstvem využívaný kvůli svým léčivým účinkům. První zprávy o ní pocházejí z Egypta a jsou staré asi šest tisíc let! Aloe vera se z léčebných důvodů používala i v Mezopotámii, Persii, znali ji staří Řekové a Římané a prostřednictvím obchodníků se časem dostala i do Indie a Číny. V Evropě ji jako první patrně poznali Španělé, a to díky Arabům ze severu Afriky. Ale odkud Aloe vera opravdu pochází neví s jistotou nikdo. Nejčastěji se hovoří o Arabském poloostrově, kde roste planě i dnes, ale také o severovýchodní části Afriky.

p1100283.jpg

Prostřednictvím Španělů se pak rostlina rozšířila do Nového světa, kde nejenom že rychle zdomácněla, ale právě zde také začaly vznikat první plantáže pro její pěstování ve velkém. Nejznámější z nich v té době byly na ostrově Barbados, s čímž souvisí i dodnes hojně používané synonymum Aloe barbadensis. Zajímavé postavení v pěstování Aloe vera zaujímá jiný karibský ostrov. Na Arubě se rostlina s hojivými účinky objevila někdy v roce 1840. Netrvalo dlouho a plantáže Aloe vera zabíraly dvě třetiny území ostrova. Dnes je Aloe vera prakticky jedinou hospodářskou plodinou, pěstovanou na ostrově. Dva žluté pruhy na modré vlajce Aruby symbolizují někdejší těžbu zlata a žluté květy Aloe vera. Produkty z ní jsou stále nejvýznamějším vývozním artiklem ostrova. Světové produkci Aloe vera ale vládnou Mexiko, Venezuela a Dominikánská republika, které z ní zajišťují více než polovinu. Rostlina se ve velkém pěstuje také na jihu USA a na mnoha dalších místech světa, v Asii kralují její produkci Čína a Thajsko.

p1080323.jpg

Na mnoha místech světa Aloe vera zplaněla a takřka po celém subtropickém pásmu se můžeme s rostlinami setkat v parcích a zahradách. Nejinak je tomu i na Tenerife a ostatních Kanárských ostrovech. Na rozdíl od brčálově zelených produktů velkopěstíren, prodávaných i v našich supermarketech, jsou rostliny na Kanárských ostrovech celoročně vystaveny plnému slunci a jejich zbarvení je tudíž šedozelené, místy i lehce do fialova. Rostliny v parcích překypují zdravím, protože bývají pravidelně zalévány, jedinci roztroušení v přírodě ostrova vypadají o poznání hůře, ale zároveň přirozeněji. Mnohdy svízelné podmínky zde zvládají s noblesou sukulentům vlastní. Nejčastěji se s nimi na našich cestách setkáváme poblíž venkovských stavení, někdy i celá desetiletí opuštěných a chátrajících.
Kdybychom se přece jenom rozhodli Aloe vera pěstovat, asi bychom s tím neměli problém, protože péče o ni se v ničem neliší od notoricky známé Aloe arborescens, která se v naší domácnosti nachází od samého počátku zájmu o sukulenty. Byla zde dokonce mnohem dříve, než jsem začali budovat naši sukulentářskou sbírku. Článek o ní a jejím pěstování naleznete v této rubrice (22.11. 2008).

p1080325.jpg

Snad ještě jednu radu pro naprosté laiky, která běžným pěstitelům může připadat až směšná. Jakmile si pořídíte v supermarketu Aloe vera, zbavte jej celofánového obalu. Není tam kvůli tvorbě příznivého mikroklima, jak tvrdil jedné naší zákaznizi ze ZOO prodavač v supermarketu. Za tím kusem celofánu nehledejte nic jiného, než ochránit rostlinu při jejím cestování a manipulaci, stejně jako to známe u květin řezaných. A znovu opakuji, že v žádném případě neradíme našim zákazníkům, jak připravovat nejrůznější lektvary z Aloe vera, protože s tím nemáme žádné zkušenosti. Jiné naší zákaznici radil nějaký rádoby odborník, do čeho a na jak dlouho listy Aloe vera naložit, ale paní byla naštěstí nedůvěřivá. Alespoň si to myslím, protože jinak bychom se možná spolu ani nikdy nebavili. Farmaceutické a potravinářské firmy mají propracované technologie, jejichž pomocí dužninu Aloe vera při zpracování zbavují všech škodlivých látek a zároveň izolují ty s léčivými účinky. Domácí výroba přípravků pro vnitřní použití z Aloe vera může mít opravdu fatální zdravotní následky. Amatérsky zpracovaná dužnina je silným projímadlem, které může v lepším případě jen poškodit střeva. Proto jakmile uvěříte v zázračnou sílu Aloe vera, rozumnější bude pořídit si nějaký z průmyslově vyráběných přípravků a navíc si pozorně pročíst příbalový leták nebo návod k použití. U zmiňované Aloe arborescens naopak žádná podobná rizika nehrozí, přesto se zdráháme nabízet jakékoliv zaručené recepty. Nejlepší je nakonec beztak využití aloí jako spolehlivého balzámu na duši. Zkuste třeba notoricky známé „sokolí pero“ Aloe variegata. Nebo překrásný, leč trochu choulostivý druh Aloe erinacea či některého z madagaskarských trpaslíků, kteří se v květuschopné velikosti pohodlně vejdou do šesticentimetrového květináčku. Oku lahodících aloí existují desítky druhů, Aloe vera mezi ně ale rozhodně nepatří. Je to ovšem pouze náš subjektivní názor a nikomu ho nevnucujeme.

p1080361.jpg

Na úvodním snímku je Aloe vera se skalnatým ostrůvkem Roque Dentro v pozadí (Las Palmas de Anaga). Na druhém jiný trs na severovýchodním pobřeží Tenerife a kuželem Roque de Taborno daleko vzadu. Na třetí fotografii je venkovská kamenná zídka, porostlá řadou kvetoucích Aloe vera, na čtvrté pak miniaturní pomníček, vyzdobený stejnými rostlinami. Aloe vera na pátém obrázku roste před jedním z malých obchůdků ve čtvrti La Paz, z níž jsou nádherné výhledy na celé Puerto. Předposlední snímek byl pořízen ve stejné čtvrti a Aloe vera v pozadí se ani v pestré směsici svých příbuzných rozhodně neztratí. A na závěr ještě jednou Aloe vera na nábřeží v Puerto de la Cruz i s Atlantikem v pozadí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář