sukulenty

I jediný malý kvítek může udělat velikánskou radost. Zvláště když to s jeho rozvinutím z poupat vyjde až na druhý pokus, a to ještě s chlupem! Nám se něco podobného letos přihodilo s rostlinou Adenium arabicum. Botanici nejsou jednotní ohledně jejího botanického zařazení a pojmenování. Někteří považují všechna adenia za jediný druh Adenium obesum a veškeré lokální odchylky za poddruhy (subspécie). Jiní zase považují odlišnosti za natolik výrazné, že dávají v případě těchto rostlin s obrovským přírodním areálem výskytu opodstatnění k ustanovení samostatných druhů. Adenium arabicum, nebo Adenium obesum ssp. arabicum? Tak zní otázka, na kterou mohou seriozně odpovědět právě botanici, zatímco my, amatérští pěstitelé, si o tom jenom můžeme myslet své.
Každopádně existuje několik výrazných odlišností mezi nejběžnějším druhem Adenium obesum a rostlinou, jejíž jediný kvítek nám nedávno udělal takovou radost. Začněme třeba právě jím. Květy Adenium arabicum jsou výrazně menší, i když velice podobné konstrukce jako u A. obesum. V literatuře bývá uváděna jejich velikost do 5cm, náš premiérový kvítek měl v průměru pouhé tři centimetry. V poměru k velikosti kvetoucí rostliny však vypadal vcelku adekvátně! Listy těchto rostlin jsou světlejší, matné, menší a kratší (v létě lehce prohnuté), a také na nich není takřka patrná žilnatina. U většiny našich rostlin má navíc jejich spodní strana chlupatý povrch, na omak působící jako hebký plyš. Kmínky Adenium arabicum se od samého počátku vytvářejí baňatější a rostliny hojně větví i bez zásahu pěstitele, což z nich činí favority pro příznivce sukulentního tvarování. Větve vyrůstají z tlustého kmene tařka kolmo vzhůru. Jak již samo pojmenování napovídá, Adenium arabicum má areál přírodního výskytu na Arabském poloostrově. Rostliny s neuvěřitelně tlustými kmeny rostou především na jeho jihu, tedy na území Saudské Arábie, Jemenu a částečně i Ománu. I tento druh (resp. poddruh) ještě vytváří další zcela odlišné růstové formy s mnoha více či méně výraznými rozdíly!Naše rostliny jsou semenáče z roku 2009. Koupili jsme je jako malé, ale již tehdy většinou větvící se rostliny v květináčcích o průměru pěti centimetrů. Protože je pěstujeme zvolna, nepřihnojujeme a ponecháváme stále jen v  nádobách přiměřené velikosti, ani dnes nejsou jejich rozměry nikterak ohromující. Kvetoucí rostlina je i s listy vysoká pouhých 16cm při tloušťce kmene lehce přesahujícím pět centimetrů. Do růstu našich rostlin A. arabicum jsme zatím nikterak nezasahovali. Pouze té kvetoucí jsme v zimě zkrátili nejsilnější výhon, který až příliš přesahoval ostatní. Připadalo mi, že jim i výrazně ubírá energii k dalšími vývoji a roste na jejich úkor. To se po řezu také potvrdilo. Zbylých pět větví začalo růst mnohem intenzivněji než předtím, a kolem řezné rány po zkráceném výhonu k nim přibyly ještě další čtyři, které výrazně zahustily korunu stromku. Po dobrých zkušenostech jsme totéž provedli i s další rostlinou.
Péče o Adenium arabicum (z úsporných důvodů používám kratší pojmenování) je stejná jako u klasického A. obesum. Teplo a maximum slunce po celý rok podporují zdravý vývoj rostlin. Do letního makroloňáku jsme je letos stěhovali až na počátku června, tedy krátce poté, co se jim začaly po zimě v bezlistém stavu konečně zelenat vrcholky. Ještě před prvními listy se na jednom z vrcholů poprvé objevil svazek poupat. Bylo to někdy v březnu, a poupata brzy zaschla, protože v té době byla ještě zálivka našich adének velmi sporadická a spíše udržovací. Druhá vlna poupat se objevila na stejném místě bezprostředně před stěhováním ze zimní zahrady. Přechod do nového prostředí bývá tradičně provázen mírným šokem z množství slunečních paprsků i vysokých teplot, které tu za slunečných dnů panují. Následkem bylo postupné opadání všech poupat s výjimkou toho jediného, které vidíte v podobě vzácného (pro nás!) kvítku na obrázcích. 
Od pozdního jara do příchodu podzimu zaléváme všechna adenia opravdu vydatně. Rostliny mají vodu kam ukládat, a proto bývá substrát v jejich květináčích obvykle suchý již druhý den po zálivce. Po slunečných dnech vždy večer ještě vrcholky rostlin kropíme. Letní vedra rostliny snášejí s velkou noblesou, na rozdíl od většiny ostatních sukulentů. Dokonce mi připadá, že jakmile venku teploty překračují magickou třicítku, všechna naše adenia jsou ve svém živlu a maximálně spokojená. Dobře naladěny bývají tou dobou i drobné vosičky (vosám trochu podobný hmyz), které jsou nejčastějšími opylovači adenií v našem letním makroloňáku. První letošní lusky na našich adenkách už začínají narůstat, ale co potom vyroste ze semen v nich ukrytých, toť otázka? Pochybuji, že se ti drobní tvorové zajímají o to, který druh či poddruh zrovna opylují. Troufám si tvrdit, že v adeniích a jejich druzích či poddruzích se ty bzučivé a zatraceně rychlé potvůrky vyznají ještě méně než my! V době otevření jediného kvítku Adenium arabicum měly zrovna hodně pilno, protože květů adenií nejrůznějších barev a odstínů byla v průchoďáku opravdu záplava. V ten den, kdy se otevřel malý kvítek, který nám udělal tak velkou radost, jsme měli důvod k nadšení  hned dvojnásobný. Na druhém konci makrolonového tunelu totiž poprvé v naší sbírce vykvetlo také Adenium somalense. Jeho květů patrně bude velká úroda, pokud se na poslední chvíli ještě něco nepokazí. Pohár sukulentářské radosti toho parného sprnového dne zase jednou přetékal jako kouzelný hrneček!
Na úvodní fotografii je onen miniaturní zdroj naší sukulentářské radosti, na druhé ještě jednou, tentokrát i s celou rostlinou. Třetí obrázek patří jiné rostlině A. arabicum s ukázkově typickým tvarem. A na závěr do třetice první pávovský kvítek Adenium arabicum!