sukulenty.estranky.cz

Do roka a do dne, mohl jsem si směle vypůjčit slavné Kozinovo zvolání v případě květů madagaskarské dřeviny Uncarina grandidieri, o jejímž pěstování jsme na našich stránkách psali v této rubrice 30.7. 2010. V závěru onoho článku bylo i postesknutí, že tato rostlina kvete o poznání později než její blízká příbuzná Uncarina roeoesliana, ale že si na její květy rád počkám! Rok uplynul jako voda, a květy jsou tady!
Poupat jsem si všiml až ve značně pokročilém stadiu, protože zůstávala do poslední chvíle skryta pod hustým deštníkem listů při vrcholu rostliny. Za teplých letních dnů přitom nakvétající rostlinu, stejně jako všechny ostatní unkariny v letním makrolonovém průchoďáku, kropím vodou téměř každý večer! Vydatnou zálivku dostávají naše unkariny dvakrát týdně, a přesto prožívají značnou část svého letního života v suchém substrátu! Unkariny jsou totiž kytky neuvěřitelně žíznivé, a protože nemají sukulentní listy, dávají svoji neustálou potřebu vody dost okatě najevo jejich občasným svěšováním, zatímco přebytky vody na horší časy svědomitě ukrývají v tlustém kmeni. Ani proudy vody z konvičky, valící se shora na listy, tedy poupata neodhalily. Všiml jsem si jich teprve ve chvíli, kdy začala vykukovat ze zeleného deštníku naší nejstarší rostliny, kterou pěstujeme od jejího nejútlejšího dětství možná nějakých pět nebo šest let. Pak už šlo vše rychle! 
Rozhrnul jsem zelenou hradbu listí a nalezl tam hned několik dalších poupat. Za pár dnů nato (přesně 15.7.) jsme se dočkali otevření prvního květu s tmavou skvrnou v jícnu, připomínajícího ze všeho nejvíce známou „černookou Zuzanu“, jak se říká známé a u nás hojně pěstované popínavé rostlině Thunbergia alata. Květ je o poznání větší než jsme zvyklí u U. roeoesliana, a jeho kanárková žluť mnohem výraznější. Na zeleném deštníku to vypadá, jakoby jej tam někdo jen položil!
Úspěch v podobě prvních květů Uncarina grandidieri přisuzuji především maximu slunečních paprsků, které mají blahodárný vliv na kvetení všech druhů těchto rostlin, což jsme si v praxi již ověřili na U. roeoesliana, kdy nám kvetou již rok a půl staré semenáčky. První květy každého druhu v naší sbírce mají pokaždé neopakovatelné kouzlo dosud nepoznaného. Zatímco některé po čase omrzí, a dokonce je likvidujeme dříve než se vůbec stihnou otevřít (např. u mnoha tlustic r. Crassula), abychom rostlinám ušetřili drahocenné síly na další růst, květy rostliny z dnešního článku nic podobného určitě ani v budoucnu nečeká.  Jsou příjemným oživením letního skleníku, kde kromě neustálé záplavy růžových květů Adenium obesum kvetou ostatní rostliny mnohem méně než třeba uprostřed české zimy nebo jara.
Uncarina grandidieri je navíc rostlinou velice tvárnou, o čemž jsme se přesvědčili také letos, kdy jsme v předjaří zkrátili vrcholy dvou dalších sbírkových rostlin, inspirování fotografiemi nádherných exemplářů na internetu. O výsledcích naší tvarovací činnosti se samozřejmě po nějakém čase dočtete v příslušné rubrice! Dnes jsme se s vámi chtěli jen podělit o velkou radost, kterou nám přinesla rostlina zvaná Uncarina grandidieri, pocházející z ostrova Madagaskar. Prvokvetení ve sbírce je pro pěstitele pokaždé vzácnou chvílí odměny za skromnou péči, kterou svým sukulentním rostlinám věnuje. A je úplně jedno, zda se jedná o druh vzácný, nebo kytku úplně „obyčejnou“!