sukulenty.estranky.cz

Některé rostliny u nás kvetou rok co rok, jiné dělají drahoty a svými květy nás potěší jen nepravidelně podle momentální nálady. Jsou ale i takové, které se nám ke kvetení nepodařilo přimět spoustu let. Jednou z nich je i ta z dnešního článku. Přitom Cotyledon tomentosa ve své klasické (zelené) podobě naopak patří jednoznačně do té první kategorie z výše uvedených. Byli jsme ale v minulosti mnohokrát svědky toho, že zatímco zelené rostliny určitého druhu kvetly zcela pravidelně, jejich příbuzné s panašovanými listy vůbec. Jako typický příklad lze uvést nejznámější sukulentní rostlinu Crassula ovata a její pestrolistý kultivar ‚Hummel‘s Sunset‘. Vlastníme přitom už letité exempláře od obou, ale zatímco zelená tlustice kvete rok co rok už dobrých 25 let, ta pestrobarevná nás stále nechává v očekávání. Zdálo se, že variegátní Cotyledon tomentosa bude ten samý případ. Vše se ovšem změnilo s příchodem loňského podzimu.

O pestrolistých kultivarech Cotyledon tomentosa jsme psali v této rubrice 23.10. 2010 a o pěstování   tradiční zelené rostliny stejného druhu dokonce ještě téměř o tři roky dříve (27.12. 2007). V závěru článku o variegátních rostlinách jsme si posteskli, že v naší sbírce zatím nechtějí kvést a přisuzovali jsme to tehdy jejich přílišnému mládí. Od té doby uplynula hezká řádka let a teprve letos byly naše nářky konečně vyslyšeny. Důvodem náhlého kvetení však docela určitě nebyl věk rostlin, jako spíše změny k lepšímu v podmínkách, které jsme mohli pestrolistým keříkům nabídnout. Ty nastaly hromadným stěhováním sbírkových rostlin do nového skleníku, které proběhlo během března a dubna loňského roku. Trojici letitých trsů variegátních Cotyledon tomentosa jsme umístili na jeho západní parapet, kam slunce praží v od brzkého rána až do chvíle, kdy večer zapadne za obzor.

Rostlinám s žíhanými listy šel pobyt v novém skleníku k duhu. Překypovaly zdravím, což bylo zjevné při pouhém pohledu na ně. Vzhledem k výborným světelným podmínkách a neustálému proudění čerstvého vzduchu mohly dostávat mnohem více vody než ve starém skleníku a večerní kropení na chlupaté listy jim také velmi prospívalo. Netrvalo dlouho, a na listech se kromě dvou tradičních barev objevila i třetí. Sytě růžová na hrbolcích, lemujících konec listů, ostře kontrastovala s jejich zelenožlutým zbytkem. Byl to velice příjemný pohled, jaký se nám naskytl poprvé za dlouhá léta pěstování této barevné formy Cotyledon tomentosa. Možná bychom růžovou spatřili mnohem dříve, kdybychom variegátní rostliny letnili pod širým nebem, ale nechtěli jsme riskovat jejich popálení. Ne všechny rostliny s částečnou ztrátou chlorofylu totiž přímé slunce snášejí dobře. 

Málem jsme to dlouho očekávané kvetení prošvihli. Důvod byl prostý. Letos na podzim sice díky novému skleníku ubyla spousta stěhování, přesto jsme museli rostliny zabezpečit před naším odjezdem na dovolenou, kterou kvůli kytkám míváme rok co rok až na přelomu září a října. Zatímco poupata zelenolistých Cotyledon tomentosa jsou naprosto nepřehlédnutelná, ta u variegátních rostlin zůstala naší pozornosti skryta doslova do poslední chvíle. Kontrast červenohnědě zbarvených poupat se zelenými listy u klasických rostlin je velmi výrazný, zatímco tady žlutavé zbarvení poupat dokonale splývalo s okolními listy. Je to velice patrné i na všech fotografiích, které jsme tehdy pořídili. Budoucí květy jsou na nich opravdu mizerně vidět. I samotné květy byly o poznání světlejší než u klasických rostlin, kde béžová přechází místy až do zlatavé. Tady je žlutá nevýrazná a takřka stejného odstínu na lístcích kališních i korunních.

První květy se objevily na počátku loňského října a přes jejich zmíněnou nenápadnost jsme z nich měli obrovskou radost. Trojice našich rostlin s nimi dělala celá léta velké drahoty, tak se nám nemůže nikdo divit. Určitě nejsou hezčí nebo výraznější než ty u klasických zelených rostlin, ale jejich existence potvrzuje, že rostliny nás konečně vzaly na milost se všemi našimi chybami a nedostatky. 

Na úvodní fotografii je kvetoucí zelená rostlina Cotyledon tomentosa, kontrast je v tomto případě velmi výrazný. Na druhém snímku májové slunce vykouzlilo na listech variegátní rostliny růžovou barvu, a na posledním z počátku října jsou už i vytoužené květy, dokonale splývající se svým okolím.