sukulenty.estranky.cz

Na svých toulkách přírodou řeckých ostrovů jsme častokrát narazili na neuvěřitelné pustiny, ačkoliv jsme se takřka vždy nacházeli na těch nejzelenějších ostrovech. Kromě rachtání v moři nás doslova přitahují zdejší soutěsky. Krásné jsou sice všechny bez výjimky, ale přesto se nám nejvíce vryly do paměti ty bez davů turistů. Celodenní putování v naprostém tichu, přerušovaném pouze občas zvuky lovících dravců nebo šustotem cikád, je hojivým balzámem na uspěchaný život v srdci Evropy.
V těch pustinách je spousta času na pozorování okolní přírody, většinou na flóru neuvěřitelně chudé. O to birarněji působí osamocené stromy, vyrůstající z úzkých skalních spár, kde není takřka žádný substrát. Ty stromy či keře jsou schopny svými kořeny rozvrátit tuhé skalisko jen proto, aby obstály v boji o holé přežití.
Ještě doma si uchovávám po dlouhou dobu ty nádherné scenérie v mysli, a když mám náladu a čas, vytvořím si z našich sukulentů a v řeckých pustinách nasbíraných kamenů svoje  malé pustinky. Nekopírují v ničem řecké přírodní předlohy, přesto mi  ty miniaturní krajinky v mělkých miskách připomínají krásné chvíle prožité v říši ticha.
Když se vracíme domů, tu trochu volného místa v zavazadlech vyplníme vždy takřka stejným obsahem. Retsina, sušené olivy, ouzo a pár drobností pro blízké doma. Zbytek už jenom kameny a kamínky, někdy navíc kousky olivového dřeva nebo pokroucených kořenů, které vyplavilo moře.
Nějaký čas potom ty kameny pobudou v regálech pod skleníkem, ale jakmile na mne padne tesknota po té krásné zemi na jihu, sáhnu po některém a dám se do práce. Ty kameny potom položím na tenkou vrstvu substrátu, kterým naplním mělkou keramickou misku. Kameny do substrátu částečně zabořím, aby získaly alespoň trochu stability při jejich občasném přenášení, které je ve skleníku z nejrůznějších důvodů čeká.
A pak už sázím. Záleží na daném prostoru a velikosti otvorů nebo prohlubní v kamenech. Umělé otvory v nich nevytvářím ani nedotvářím. Ponechávám je tak jak ležely v řecké soutěsce, potoce s čistou vodou, kterou bez obav pijeme, nebo jak je naplavily mořské vlny na pláž.
Nejvhodnější rostlinou do mých sukulentních pustinek jsou drobní jedinci druhu Monanthes muralis z čeledi Crassulaceae. Rostlinky jsou malé, mám jich k dispozici vždycky dostatek a snadno se i s kořenovým balem vejdou do sebemenších otvorů či trhlin v kamenech. Substrát používám mírně vlhký, protože se v něm snadno utvoří prohlubeň na sporý kořenový bal zakořeněných řízků. Ten ještě zkrátím podle potřeby a velikosti zmíněných otvorů či prohlubní.
Jakmile je hotovo, mírně celou krajinku zaliji. Spíše tedy porosím, protože substrát ještě není natolik usazený, takže hrozí jeho okamžité vyplavení. Po nějakém čase je ale všechno jinak. Kořínky malých rostlin za nějaký čas otvory prorostou až do substrátu, nebo se přisají do pórů ve stěnách prohlubní. Pak už je možné kámen i s rostlinami zalévat normálně shora konvičkou.
Zálivku potřebují tyto miniaturní krajinky častěji než normální rostliny, ale nesmí být trvaleji vlhké. Zde je potřeba trocha pěstitelského citu, a univerzální návod na množství zálivky v tomto případě neexistuje. Vhodné je zalévat především na kameny, protože substrát se nevyplavuje a nešpiní keramickou nádobu. Z kamenů voda plynule stéká po okolí a postará se o závlahu okolního substrátu.
S vodou to zase díky prckům rodu Monanthes není tak složité. Pokud mají dostatek světla a přiměřeně vody, jejich listy jsou tmavě zelené až téměž černé, a především husté. Nedostatek světla naopak avizují světle zeleným vzhledem a nápadným zvětšením listových růžic, vedoucí až k dočasné převislosti tenkých větviček. V tu chvíli je třeba rostlině poskytnout více světla a podrobit ji vodnímu půstu do té doby, než se listy vrátí do původního stavu.
Že by  droboučké stromečky přeschly určitě nehrozí. Snad pouze v samých počátcích po zasazení, ale jakmile protkají jejich vlasové kořínky bílé barvy substrát a zanoří se do stěn kamene, nemusíte mít obavu. Náš Prcek je toho důkazem. Vždyť v necelém kubickém centimetru substrátu žije bez přihnojování už bezmála pět let a znovu se chystá kvést!
Rychlé vysychání pustinek mne nutí ke zvýšené pozornosti, a při častém pohledu na ně se mi vždy vybaví nějaké nádherné místo, kam masový turistický ruch ještě nestačil dorazit v plné síle.
Třeba soutěska Irini na jihu Kréty, kde jsme za celý den nepotkali jediného člověka, nebo Aradena, v níž jsme si pěkně hrábli na dno sil. Jindy zase kaplička v horách ostrova Thassos s nádherným zvonem, uvázaným na prastarém platanu, do jehož dutiny by se pohodlně vešlo menší auto. Na ledovou vodu z horských studánek, která je čistá a lahodná, stejně jako moruše, rostoucí na okolních stráních.
Že slůvko pustinky je příznačné svědčí jejich rozměry. Ta první je v misce 10x10cm, druhá pak v oválku dlouhém 12cm. Další dvě krajinky jsou v kulatých a mělkých miskách o průměru 15cm, zatímco poslední pustinka je dlouhá pouhých 7 centimetrů. Výška rostlin Monanthes muralis se pohybuje mezi 1,5 až 3 centimetry.