sukulenty

Pro milovníky tlustých kmenů s pádem železné opony nastaly zlaté časy. Rostliny zvláštních názvů i tvarů se na nás začaly valit z Německa, Holandska a jiných zemí na západ od našich hranic jako na běžícím pásu. Mezi tou záplavou bizarností není možno přehlédnout rostlinu se soudkovitým kmenem a plazivými výhony, jejímž domovem jsou suché savany východní Afriky (Tanzánie, Keňa, Somálsko, Etiopie). Pyrenacantha malvifolia patří k čeledi Icacinaceae, pro níž ještě jazykovědci nastačili vytvořitne český ekvivalent. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že kmen této rostliny může v africké přírodě dosáhnout  u země průměru úctyhodných 150 centimetrů, přičemž nadzemní část  tvoří oproti té pod zemí pouze menšinu. Z tlustého kmene vyrůstají sezónní výhony s plochými, nesukulentními listy, které mohou  dorůst délky až 15 metrů!
K nám se většinou dovážejí již starší rostliny s takřka kulovitým kmínkem, které se zdají být  pěstitelsky schůdné. Jako všechny ostatní rostliny podobného charakteru přežívají část roku v bezlistém stavu. U nás růst zastavují většinou v září nebo říjnu, a nové jarní výhony se objevují až v dubnu či květnu. Po dobu vegetačního klidu rostlinu nezaléváme, a s vodou začínáme teprve ve chvíli, kdy se na vrcholku objeví první svěže zelené zárodky budoucích výhonů. Vzhledem k původu rostliny ji raději zimujeme v teplejším prostředí naší zimní zahrady, kde teploty trvaleji neklesají pod 15°Celsia.
Od začátku vegetace zaléváme pravidelně každý týden, nebo v mírnějších dávkách dvakrát týdně. Na rozdíl od mnoha jiných afrických „brambor“ není Pyrenacantha malvifolia v kultuře tolik rozpínavá do okolí, a občasným krácením výhonů ji lze dokonce udržet ve tvaru, připomínajícím miniaturní stromek. Ukončení vegetace může pěstitel tak trochu řídit postupným omezováním, a následným zastavením zálivky v podzimních měsících. Další možností je vyčkat až začnou zelené výhony viditělně žloutnout, a teprve poté přestat zalévat ze dne na den. Mnohem bezpečnější se mi jeví první varianta. Zelené výhony beztak rostlinu zdobí ještě velice dlouho po ukončení zálivky (často i dva měsíce), ale pak opadají náhle třeba ze dne na den.
Základem pěstitelského úspěchu je propustný a rychle vysychající substrát s velkým podílem říčního pístku, pemzy, nebo jiného podobného materiálu. Dalším krokem k úspěchu je umístění rostliny do polostínu, venku při letnění na místo s rozptýlenými slunečními paprsky, k čemuž se nám přímo nabízí stanoviště pod korunami stromů.
Drobné květy nejsou ozdobou této překrásné rostliny, a drobných plodů zvaných malvice jsme se zatím nedočkali, protože je naše rostlina asi ještě příliš mladá, nebo něco dělám špatně. Plodící rostliny však nejsou v našich sbírkách výjimkou, protože rostliny dovážené k nám z pěstíren jsou mnohdy úctyhodných rozměrů. Kvetou a plodí ale i poměrně malé exempláře.
Pyrenacantha malvifolia se dá celkem snadno množit z řízkováním, ale musíme se v tom případě rozloučit z kaudexem pravidelného, kulovitého tvaru. Dají se množit také výsevem, ale sehnat klíčivá semena je docela kumšt, a mladé rostlinky se zpočátku vyvíjejí pomalu, a bývají náchylné k houbovým onemocněním a hnilobám. Nejsnazší možností je pořídit si rostlinu již vzrostlejší. Oproti mnoha jiným kaudiciformním rostlinám to není zas až tak drahý špás. Troufám si říci, že za dodržení výše uvedených pravidel tuto rostlinu pěstitelsky zvládne i začátečník. Zároveň se jedná o rostlinu velice vhodnou pro okenní pěstitele, kteří inspiraci mohou hledat třeba na stránkách www.bihrmann.com, kde podobných rostlin za okny jediného bytu naleznou neuvěřitelné množství.
Protože netuším jak stará je naše rostlina z fotografie, uvádím alespoň pro orientaci, že je zasazena do květináče o průměru 8,5cm, má dva růstové vrcholy a další dva s pupeny zatím vyčkávají na svou šanci, kdyby jeden z těch aktivních z nějakého důvodu přestal vegetovat. Rostlina není tvarovaná ani nijak krácená, pouze vždy na podzim odstraníme zbytky zelených sezónních výhonů.