sukulenty.estranky.cz

Rhinephyllum broomii z jihoafrického Kapska je trpaslík mezi trpaslíky, rostlina pro kterou je každý květináč příliš velký. Samozřejmě že to není setrvalý stav, protože postupem času vytváří koberce drobných těl, které dovedou zarůst určitou plochu. Nebude to ale hned, a nikdy to nebude lán, s tím se pěstitel prostě musí smířit. Společně s třinácti dalšími příslušníky rodu patří Rhinephyllum broomii k čeledi Aizoaceae. Jejich nejbližšími příbuznými jsou údajně rostliny rodu Nananthus, ale ze všeho nejvíce se Rhinephyllum broomii podobá většině miniatur rodu Stomatium, o nichž jsme v minulosti na našem webu již také psali (Pěstitelská praxe/20.7. 2014).
Základem rostliny je nepatrný kmínek, skrývající se pod 2-4 páry drobných listů kopisťovitého tvaru se ztloustlým polokulovitým zakončením. Jejích délka se pohybuje v rozmezí 10-20 milimetrů. Na povrchu jsou listy hojně zdobeny bílými bradavičkami a náznaky několika zoubků při okrajích. Květuschopná bývá rostlina již při průměru necelých 20mm a její výška i s květem nepřesahuje tři centimetry!
Drobné žluté kvítky (10-12mm) se v našich podmínkách nejčastěji objevují na konci jara a během léta. Otevírají se teprve za soumraku, ale přece jenom o něco dříve než u zmiňovaných rostlin rodu Stomatium. Rhinephyllum broomii často vytváří i bez cizího přičinění spoustu droboučkých semen, jejichž výsevem se tato miniaturka také nejčastěji množí. Zjara vyklíčené rostliny nezřídka stihnou vykvést ještě toho roku na podzim. Někteří pěstitelé dokonce uvádějí, že jim semenáčky tohoto druhu vykvetly pouhých 100 dnů od vyklíčení! Rhinephyllum broomii lze samozřejmě množit i vegetativně zakořeňováním jednotlivých těl, opatrně oddělených z kobercovitých trsů starších rostlin. Z výše uvedených údajů ale vyplývá, že výsev je rozhodně tou snadnější cestou. 
Kromě nepatrných rozměrů je výhodou i růstový cyklus od jara do podzimu, přerušený jen krátkým odpočinkem v době letních veder, kdy i noční teploty bývají vysoké. Během plné vegetace můžeme zalévat pravidelně každý týden (v závislosti na počasí), ale vždy mezi jednotlivými zálivkami ponecháme substrát proschnout, což na slunečném a dobře větraném stanovišti není problém. Na podzim ovšem už něco podobného nepřipadá v úvahu, protože voda v kombinaci s chladem může snadno vést k hnilobě kořenových krčků. Rhinephyllum broomii velice dobře snáší letnění pod širým nebem. Letněné rostliny jsou kompaktnější a jejich pokožka se zbarvuje do šeda. 
V zimě naše rostliny zaléváme nárazově v malých dávkách, obvykle jednou za tři týdny. Při nízkých teplotách (5°C) by patrně přežily zimu i zcela nasucho, ale na zimoviště by je musel pěstitel stěhovat s listy k prasknutí plnými vody. Mírné dávky vody jsou spolehlivějším způsobem, zamezujícím přílišnému prosychání starších listů, kterému se však na konci zimy beztak neubráníme. V literatuře je uváděna mrazuvdornost Rhinephyllum broomii až do -23°C, ale v praxi jsme ji neověřovali a ani se k tomu zatím nechystáme. 
Zpočátku je jediným problémem opatřit pro tuto africkou droboť květináčky odpovídající velikosti. Většinou vezmeme zavděk kulatými o průměru 5cm, protože menší tohoto tvaru nikdo nenabízí. Další možností jsou hranaté chrudimské „čtyřky“. Jakmile semenáček začně obrůstat bočními tělíčky, je po starostech. Největším nepřítelem této jihoafrické rostlinky není ani tak některý ze známých škůdců, jako spíše pěstitel, který svým rostlinkám nedopřeje dostatek světla a vše se jim snaží vynahradit štědrými dávkami vody. Růstové deformace bývají v takovém případě téměř nenapravitelné. Jinak je ale Rhinephyllum broomii rostlina do nepohody, a vzhledem k nepatrným rozměrům ji lze vřele doporučit okenním pěstitelům, disponujícím kouskem místečka na parapetu směřujícím na jih či východ. Málokterá rostlina čeledi Aizoaceae kvete tak spolehlivě jako právě Rhinephyllum broomii.
Na úvodním snímku je dospělá rostlina Rhinephyllum broomii se zárodky poupat v květináčku o průměru 5cm, na obrázcích č. 2 a 3 pak dvě kvetoucí rostliny v květnu a červnu. Na čtvrté fotografii jedna z rostlin ve společnosti kvetoucí Prepodesma (Aloinopsis) orpenii a Frithia pulchra. A na závěr dvě kvetoucí rostliny společně s rozkvetlou rostlinou rodu Hereroa (vlevo) a zástupcem rodu Stomatium, jehož květy se ale otevírají až skoro za tmy.