sukulenty

Mezirodoví kříženci z čeledi Crassulaceae se objevují v sukulentářských sbírkách čím dál častěji. Některé z těchto rostlin jsou velice zdařilým dílem zahradníků, a pro nás znamenají příjemné zpestření při sesazování našich sukulentních zahrádek. Jednou z takových rostlin je i „Letizia“. Vznikla údajně v Itálii, a správně bychom její latinský název měli psát trochu jinak (X Sedeveria „Letizia“).
Tato rostlina podle údajů v literatuře vznikla křížením Echeveria setosa ssp. ciliata a Sedum cuspidatum. Vznikli tak vskutku kuriózní jedinci, kteří střídavě vykazují znaky obou zmíněných rodů v prazvláštní kombinaci. Rostlina má všechny znaky rodu Echeveria. Vytváří kompaktní listové růžice a dlouhé květní stvoly s množstvím bílých kvítků. Jenomže zároveň zmíněné růžice vyrůstají na vysokých (až 20cm), postupem času dřevnatějících stoncích. Stonky nesou neklamné znaky rodu Sedum, stejně jako bělavé kvítky a jejich uspořádání v květenstvích.
„Letizia“ odnožuje i bez krácení vrcholových partií a boční stonky s růžicemi na koncích vyrůstají z toho původního v nejrůznějších výškách od země až takřka pod vrcholovou růžici. Právě jejím odříznutím se odnožování stává ještě mnohem intenzivnějším, takže rostlina tvoří hustý trs.
Dospělé  růžice dosahují průměru 6-7cm a listy (bývá jich 20-50) jsou v nich hustě uspořádány. Jejich barva je sytě zelená, na plném slunci jim navíc intenzivně červenají okraje. Jedná se o kytku milující slunce a vhodnou k letnění. Květy se objevují zpravidla na přelomu jara a léta, bývý jich velké množství a rostlinu zdobí několik týdnů, aniž by ji nějak výrazněji vysilovaly. 
Množení je snadné zakořeňováním jednotlivých růžic i listů. Kříženec koření nezvykle ochotně a rychle. Nejkrásnější jsou právě zakořeněné růžice, které zůstávají nějaký čas přízemní a hojně odnožují. Pokud jsou letněny, jejich přízemní růst bývá dlouhodobější.
Jsou to rostliny odolné, snášející úmorná vedra i poklesy teplot k bodu mrazu naprosto spolehlivě. 
Od jara do podzimu mají rády hodně vody, takže je zaléváme klidně i dvakrát týdně, pokud je zrovna jasná obloha. V zimě postačí zálivka udržovací, a to vždy až ve chvíli, když začínají spodní listy ve větší míře zasychat. Oproti rozchodníkům rosu Sedum netrpí tito kříženci křehkostí a lámavostí listů, což je kromě nádherně zářivého zbarvení rostlin jejich další předností při letním pěstování venku.
„Letizia“ mi zprvu nepřipadala příliš atraktivní a čekal jsem netrpělivě na letní dny bez mráčku, abych spatřil konečně její opravdové vybarvení. Nepoznal jsem mezi rostlinami čeledi Crassulaceae druhou, která by si uprostřed letních veder udržela na většině povrchu listů tak zářivě zelené zbarvení. Proto se od letošního roku stala nedílnou součástí našich sukuletních zahrádek, v nichž zase o kousek zvýraznila jejich pestrost. A její tvrdé listy slimákům  vůbec, ale vůbec nechutnají!
Když dáme dohromady všechny klady této nenáročné a odolné rostlinky z mexických rodičů, nabízí se nová a neokoukaná kytka  pro začínající pěstitele, která ovšem může svým zvláštním vzhledem zaujmout i zkušenější pěstitele.
Na úvodní dvojici snímků je Sedeveria „Letizia“ v dubnu, kdy její zbarvení ještě nebylo příliš intenzivní, ale zato byly rostliny obsypány květy. Třetí fotografie z poslední prázdninové soboty  už patří zakořeněným vrcholovým řízkům, pěstovaným celé této venku na plném slunci a dešti. Co rostliny nestihly v létě, dohnaly na dva a pů týdne, kdy se ochladilo a vzhledem k nízkým teplotám jsme rostliny zalévali velice mírně. Co dokáže podzim s barvami sukulentů můžete vidět na posledních dvou fotografiích a velice brzy také v jednom z dalších článků na našich stránkách.