sukulenty.estranky.cz

V záplavě sukulentních novinek jsem na nějaký čas úplně zapomněl na rostlinu, která neodmyslitelně patřila k našim sukulentářským začátkům. Mexický rozchodník Sedum allantoides tehdy patřil k hojně pěstovaným rostlinám, a díky snadnému množení se rychle šířil mezi pěstiteli. Pak najednou jakoby zmizel, a když jsem se pokoušel sehnat alespoň jednu mladou rostlinku nebo jen řízek k zakořenění, dost dlouho jsem nikde nepochodil. Až před třemi lety se na mne usmálo štěstí hned dvojnásobně.
Při návštěvě jednoho známého pěstitele přišla řeč i na „zmizelé“ druhy kdysi běžných sukulentů. Netrvalo dlouho, a držel jsem dva květináčky Sedum allantoides v ruce. Pěstitel pak ještě  na chvilku zmizel v jednom zákoutí svého skleníku a na zahradu se vrátil s další mojí starou sukulentářskou známostí. Kdysi jsme té rostlině všichni říkali Sedum goldii, a pak zase chvíli Graptopetalum goldii. Krásná a  tehdy těžko zařaditelná kytka nejenom pro nás amatérské pěstitele, ale i pro renomované botaniky. Býval to kdysi velký sukulentářský hit, upadnuvší v následné zapomnění, trvající v podstatě dodnes. Aktuálně se tato takřka bílá rostlina s ojíněnými listy a tlustými stonky jmenuje Sedum allantoides ssp. goldii (bývá také uváděna jako S. allantoides „Goldii“). Zprvu jsem nad tím pochybovačně kroutil hlavou, ale jakmile u nás předloni v době vánoční obě rostliny poprvé vykvetly, musel jsem dát botanikům za pravdu.
Ono je u obou rostlin podobností více. Kromě samotných květů je podobná i stavba květenství a také způsob nárůstu listů na stoncích. Jenom u „Goldii“ je vše v poněkud robustnějším provedení. Obě rostliny od té doby vykvétají pravidelně ve stejnou dobu a časový rozdíl v otevření prvních nenápadných kvítků se dá počítat nanejvýš ve dnech. Letos má vše okolo sukulentů trochu zpoždění, takže se květy otevřely až v prvních dnech právě začínajícího roku. Květy obou rostlin jsou v podstatě identické!
Pěstitelsky jsou to rostliny odolné a skromné, jenom je nesmíme ošidit o maximum světla. Jinak ztrácejí jejich listy specifické, takřka bílé zbarvení, způsobené silnou voskovitou vrstvou na jejich povrchu. Od jara do podzimu snášejí velice dobře letnění, díky němuž jejich tvar zůstává kompaktnější a takřka se vytrácí částečná křehkost listů, která často provází jejich pěstování ve skleníku. Bez vody vydrží obě rostliny mimořádně dlouhá období, a v zimě je při 5-10°C zaléváme pouze výjimečně v době otevírání četných květů.
Množení je snadné z vrcholových řízků i jednotlivých listů, které však koření mnohdy o poznání déle než u jiných mexických rozchodníků rodu Sedum. Rostliny je vhodné čas od času zmlazovat, protože starší části stonků se opadem listů vyholují. Také je vhodné odstraňovat po odkvětu celé prodloužené stonky, které plynule přecházejí v květní stvoly. Jedině tak udržíme rostliny v přijatelném tvaru.
Z formy či poddruhu „Goldii“ lze při troše snahy vytvořit docela hezké stromečky, což umožňuje jejich poměrně tlustý kmínek a hustý nárůst větví. Rostliny nesou jméno znalce mexické sukulentní flóry a objevitele mnoha jiných zajímavých rostlin Dudleye Golda (1897 - 1990). Tento v Mexiku žijící Američan popisuje jako lokalitu Sedum allantoides „Goldii“ Ixmiquilpan ve státě Hidalgo, zatímco jako domovina normálních rostlin S. allantoides bývají uváděny především státy Puebla a Oaxaca, kde rostou v nadmořských výškách 1900 až 2100 metrů.
Zajímavý je i český význam slova „allantoides“, který zní také jako „uzenkovitý“! Je to docela výstižné, protože u nominální formy Sedum allantoides prohnuté listy se zaobleným zakončením svým tvarem ze všeho nejvíce připomínají buřtíky, jelítka i další podobné pochutiny se špejlí na koncích! Listy S. allantoides 'Goldii' jsou o poznání robustnější a svým tvarem v mnohém připomínají pádlo. Také stonky této rostliny jsou výrazně silnější.
Snažím se v posledních letech obnovit pěstování obyčejných druhů sukulentů, které se mi líbily už v dobách mých sukulentářských začátků. Díky této snaze a souhře náhod se k nám tedy vrátily dvě rostliny, které za léta zapomnění neztratily nic ze své křehké krásy a přitažlivosti.
Úvodní trojice snímků patří Sedum allantoides. Na první fotografii je typický keřík této rostliny ve fázi, kdy se začínají díky budoucímu kvetení jeho stonky při vrcholech protahovat. Z druhé je patrný tvar listů, připomínající jelítka a podobné pochutiny, a na třetí fotografii je nenápadný bílý kvítek se zelenkavým nádechem. Na předposledním snímku vidíte o poznání robustnější S. allantoides 'Goldii' (nebo ssp. goldii), a na závěr také jeden velice podobný kvítek této rostliny.