SEDUM BOOLEANUM
12. 1. 2020

Přivezl jsem řízky domů, zasadil je do malých květináčků a zbožně si je neustále prohlížel. Rostly neuvěřitelně pomalu. Co přirostlo nahoře, to mezitím dole zaschlo, a tak to šlo nějaký čas pořád dokola. Příčinou patrně byla moje zbytečná opatrnost. Občas se stává, že když člověk získá něco pro něj do té doby naprosto neznámého, navíc asi i vzácného, chová se k tomu s přehnanou úctou. Jakoby to nebyl rozchodník jako všechny jiné z dalekého Mexika. A tak není divu, že mé pěstitelské výsledky v případě Sedum booleanum byly první léta opravdu tristní.

Byla to pro mne výzva, a zároveň jsem si tu kytku zamiloval jako málokterou jinou. Když se mi po letech podařilo sehnat několik dalších, spadla ze mne konečně ta zbytečná opatrnost a naskytla se možnost experimentovat a zkusit tu vzácnost pěstovat od jara do podzimu venku. Zjistil jsem, že se vlastně v ničem až tak neliší od ostatních mexických rozchodníků. Že jí české léto vyhovuje, hojně odnožuje a vypadá na dešti a čerstvém povětří zdravěji než předtím ve skleníku. Jenom ten pomalejší růst jí zůstal. Začal jsem se o tu rostlinu konečně i více zajímat a hledat o ní informace, kterých nebylo ani zdaleka tolik jako o veškerém jejím rodovém příbuzenstvu. Při tomto hledání jsem poprvé narazil na fotografie kvetoucích jedinců. Byl to šok. Naprostá senzace. Od té chvíle jsem v dáli před sebou měl lákavou metu.
Sedum booleanum bylo objeveno v roce 1990 na sádrovcových svazích v severomexickém státě Nuevo León v nadmořských výškách okolo 1340 metrů. O šest let později zveřejnil popis rostliny americký botanik Billie Lee Turner. Stonky drobných keříků této nádherné rostliny dosahují výšky do 15cm, přičemž později mívají sklon k poléhavosti, ačkoliv ve srovnání s drobnými lístky jsou poměrně silné. Rozměry lístků se počítají pouze v milimetrech (délka 7-10, šířka 3-4). Na stoncích narůstají hustě ve čtyřech vertikálních řadách a jejich povrch je pokryt jemnými voskovými šupinkami, způsobujícími šedozelené zbarvení. Listy jsou zakončeny tupou špičkou, zbarvující se při letnění na nějaký čas do červena.

Sedum booleanum miluje sluneční paprsky v jakémkoliv množství. Když k tomu dostane ještě čerstvý vzduch, je na husté keříčky radost pohledět. Venku od jara do podzimu dobře snáší i trvalejší přemokření substrátu, za které ve skleníku nebo na okenním parapetu může pěstitele trestat hnilobou jinak docela pevných stonků. Přes léto zaléváme jednou týdně vydatně, a často po večerech kropíme. Pokud máme dešťovku, tak klidně i shora na těla rostlin. Voda z kohoutku nebo studny ale může vytvářet na povrchu listů nehezké skvrny z vysrážených solí. Zimujeme v chladu (5-10°C) a při sporadické zálivce zhruba jednou za měsíc a v mírných dávkách, které zamezují zbytečnému prosychání spodních listů. K němu ale nakonec stejně dochází, a proto je po nějakém čase vhodné přistoupit ke zmlazení rostlin. Vrcholové řízky koření vcelku spolehlivě a torza rostlin během sezóny docela spolehlivě obrostou, pokud nejsou jejich stonky už příliš přestárlé a zdřevnatělé.

Je docela možné, že by se z keříčků Sedum booleanum při troše péče a snahy daly vytvořit i docela hezké stromečky, ale zatím na podobné pokusy nebyl čas. Navíc určitě existuje dost jiných sukulentů, mnohem vhodnějších k tvarování. Každopádně by to v případě této krasavice byl běh na dlouhou trať, vzhledem ke zmiňovanému pomalejšímu růstu. Na druhou stranu je zde šance pro pěstitele s chronickým nedostatkem místa, protože tato rostlina ani po letech mnoho prostoru nezabere, zvláště pokud jsou její stonky občas kráceny.
Když už jsem pátral po informacích o rostlině z dnešního článku, začal mne zajímat i původ jejího zvláštního druhového pojmenování. Zjistil jsem, že autorem popisu byla údajně pojmenována na počest v té době nejmladšího ze slavné botanické dynastie Hintonů. Georg Boole Hinton (nar. 1989) je pravnukem zakladatele dynastie a muže úplně stejného jména (1882-1943), který se trvale usadil v Mexiku někdy na počátku 20. století a založil slavný herbář, o který jeho potomci pečují a neustále jej rozšiřují. Druhové jmého „hintonii“ ostatně nese spousta známých rostlin, mezi nimi například i nádherný rozchodník Sedum hintonii. A kdo z kaktusářů by neznal rodové jméno Geohintonia?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář