SEDUM DENDROIDEUM ssp. praelatum f. cristata
Pro dlouhé a složitě vyhlížející latinské pojmenování této sukulentní rostliny si čeští pěstitelé vystačí s pouhou čtveřicí písmen. „DYMO“ jako Dymokury, kde se s kristátní (hřebenovou) formou této mexické rostliny většina z nás poprvé setkala v zahradnictví pana Jaroslava Bittmana. Právě zde údajně tato forma poprvé vznikla při vegetativním množení, a z jediné rostliny se postupem času stala mohutná armáda svěže zelených a poměrně robustních rostlin bizarních tvarů. Co kus, to originál, jak už tomu u kristát většinou bývá. Pokud byla pro zahradnictví pana Bittmana nějaká rostlina hodně typická, tak rozhodně právě tato.
Když jsem do Dymokur začal před lety jezdit, bývaly jich tam stovky, a některé z nich dosahovaly vskutku obřích rozměrů. Není divu, protože tento mexický rozchodník podle údajů v literatuře dosahuje v přírodě výšky několika metrů! Pokud je tato robustní rostlina pěstována ve velkých nádobách a v polostínu, pak bývají její přírůstky opravdu pořádné a mezi sukulenty čeledi Crassulaceae jinak nepříliš často vídané.
Pokud ale má „DYMO“ dostatek slunce, pak se jedná o kytku výstavní. Povrch listů je zářivý, lesklý a světle zelený. Na plném slunci se navíc okraje listů zbarvují do růžova i červena, a lístky v jednotlivých hřebíncích jsou menší a hustě nahloučené. Kmen je plochý, tenký a často porostlý množstvím vzdušných kořenů, předznamenávajících snadné množení této dekorativní rostliny. Také plochý kmen získává uprostřed léta narůžovělý až červený nádech, zvláště patrný na nejmladších přírůstcích.
Je to tedy kytka na plné slunce, a pokud ho dostane, pak vyžaduje i častou a pravidelnou zálivku. Samozřejmě vydrží neuvěřitelně dlouhá období sucha bez jediné kapky vody, kdy už i nesukulentní plevel (například kopřiva či pověstný jetelíček) v květináči kolem rostliny vadne a hyne. V tom případě ale jinak nádherný kmen bizarního tvaru hyzdí množství zmíněných vzdušných kořenů. Od jara do podzimu zaléváme každý týden, v době veder klidně i dvakrát. Přes zimu pak v závislosti na teplotě stanoviště a velikosti rostliny. V chladném skleníku (5-10°C) zaléváme mírně dvakrát za měsíc, menší rostlinky každý týden. V bytě dáváme vodu častěji, ale zato v opravdu malých dávkách, aby rostlina přiliš nerostla, protože zimní přírůstky nebývají srovnatelné s letními. Spíše jde o to nenechat rostlinu zbytečně přeschnout a svraštit.
Množení této kristátní formy je velice snadné zakořeňováním částí hřebínků nebo hřebenů celých, a to v jakékoliv velikosti. Na vlhkém perlitu koření mnohem rychleji než ostatní zástupci čeledi Crassulaceae. Problém je ovšem v tom, že právě u tohoto druhu nastává velice často recidiva, což znamená, že se kristátní forma postupně mění v normálně rostoucí jedince. Ti nejsou zdaleka tak atraktivní, ale pravidelným řezem z nich lze po nějakém čase vytvořit docela hezké stromky či keříky.
Opačně funguje zmíněná recidiva ještě častěji. Když zakořeňujeme normální výhony, které na kristátách často a hojně narůstají, z většiny z nich se dříve či později znovu stanou kristáty. A často moc hezké, je to chce ze strany pěstitele trochu trpělivosti při čekání.
Výhodou je, že „DYMO“ tvoří vysoký kmínek velice rychle, což u ostatních kristátních forem tlusticovitých (Crassulaceae) rostlin zdaleka nebývá zvykem, a u některých (např. Echeveria agavoides) se ho nedočkáme v podstatě nikdy. Tím pádem vznikají v poměrně krátkém čase nádherné rostliny, svádějící k zasazení do hezké keramické misky, která nemusí být ani příliš hluboká, a v poměru k rostlině ani moc velká.
Problém je zpočátku se stabilitou rostliny, jejíž základna je často velice úzká a koruna k ní neúměrně rozložitá. To se ale dá vyřešit dočasným podepřením tenkého, plochého kmínku například kameny. Po krátkém čase rostlina prokoření celý objem substrátu a už s ní nehneme ani při hodně neopatrné manipulaci.
Naši sbírkovou rostlinu máme už více než deset let, a protože ji pěstujeme na takovém místě skleníku, kde panují absolutně nejdrsnější podmínky, roste pomalu a udržuje si hezký tvar a přijatelnou velikost. Kdybychom jí dali prostor a méně světla, už by se dávno tlačila na střešní sklo. Letos dostala konečně větší misku, aby byla na podzimní výstavu fešanda.
Jednou jsem zkusil opřít o její kmen teploměr, ale když se rtuť vyšplhala na padesát stupňů a hodlala ještě pokračovat ve své cestě vzhůru, projevil jsem se jako slaboch a odnesl ho zpátky na jeho stabilní místo uprostřed skleníku. Rostlina totiž už spoustu let stojí v rohu skleníku, kde je pohyb vzduchu takřka nulový (zato v zimě tam mohutně profukuje!), ačkoliv větrací okno je od místa vzdáleno necelý metr. Nikdy za tu dobu jsem na jejím těle nepozoroval jediný náznak popálení. Protože se její tělo zbarvuje podle intenzity a množství slunečních paprsků, je pro mne jakýmsi živým luxmetrem. Podle změn zbarvení plochého kmene této rostliny přesně poznám, kdy začíná opravdová sukulentářská sezóna a naše sukulenty konečně shora dostanou co žádají.
„DYMO“ samozřejmě snáší velice dobře letnění, ale čerstvý vzduch dopřáváme jen mladším rostlinám. Plochý kmen té naší sbírkové má takovou plochu, že za větru působí jako lodní plachta, jejímž působením se bohužel rostlina dává okamžitě do pohybu. Proto má to již zmíněné pevné místo ve skleníkové pražírně!
Sedum dendroideum ssp. praelatum f. cristata alias „DYMO“ je vzorovým příkladem odolnosti sukulentů proti rozmarům přírody a jejich adaptace na svízelné podmínky, panující často v jejich domovině. Tahle kytka mi nikdy nezevšedněla, protože na jejím těle je tolik zajímavých záhybů a zákoutí, že i po těch letech mne může vždy něčím novým překvapit. Její pěstování každému vřele doporučuji, protože ho zvládne i naprostý začátečník, pokud není příliš horlivý s konvičkou v ruce zrovna v době, kdy je sluníčko dlouhodobě zalezlé někde za mraky.
Na úvodní fotografii je naše sbírková rostlina na počátku loňské zimy. Z jejího těla i listů se už pozvolna vytrácejí letní barvy. Na snímku druhém je stejná rostlina uprostřed letošního léta, a následuje několik pohledů zblízka do její bohaté koruny. Pro ilustraci uvádím i rozměry rostliny, jejíž stáří si ale přesně nepamatuji. Její koruna má do šířky rozpětí 45cm a je vysoká 50 centimetrů. To vše, i se spoustou nejrůznějšími směry rostoucích hřebenů nese plochý kmen, jehož základna je u země široká pouhých 5 centimetrů!
