sukulenty.estranky.cz

Rostlina z dnešního článku může někomu připadat obyčejná a ničím zvlášť zajímavá. Přesně tak jsem ji před časem vnímal i já, přestože se s ní setkávám prakticky od chvíle, kdy jsem se začal o sukulenty více zajímat. Teprve v posledních letech jsem si uvědomil její tvarovací potenciál, který z ní ve spojení s nesmírnou odolností dělá rostlinu vskutku ideální i pro začínající pěstitele. Mohou se na ní přiučit citu v zalévání, a když se zrovna všechno nepovede, ostříhají její korunu a pokusí se o restart. Jen málokterá sukulentní kytka si totiž nechá tolik líbit.

Sedum griseum pochází z náhorních plošin středního Mexika (Michoacán, Jalisco, San Luis Potosí) a bylo popsáno již v roce 1917 (Praeger). Druhové pojmenování přesně vystihuje vzhled rostliny, protože její jehličkovité listy jsou na plném slunci šedé (griseus = šedý). Jejich rozměry bývají v literatuře udávány vždy jen v milimetrech (délka 6-25, šířka 1,7 – 3,2). Narůstají hustě na tenkých, ale nesmírně pevných stoncích, které bývají zprvu vzpřímené, později u přerostlých jedinců převislé až poléhavé. A právě v té chvíli přichází ke slovu pěstitel s nůžkami v ruce, aby přírodní zákonitosti změnil k obrazu svému. Není třeba ani příliš fantazie, protože Sedum griseum lze stříhat obdobně jako živý plot, aniž by to vzhledu rostliny nějak zvlášť uškodilo. V jejím případě je zkrátka na opravy vždy dost času. 

Jak vyplývá z přírodního původu a vzhledu rostliny, Sedum griseum miluje sluneční paprsky v jakémkoliv množství. Bez nich ztrácí své charakteristické zbarvení a časem i kompaktní tvar, dosažený občasným krácením větví. Tenké lístky reagují na vodu spontánně a rychle. Jakmile ji rostlina dostane, lístky až dosud přisedlé ke stonkům se napřímí a rostlina opticky zmohutní. Když vodu nějaký čas nedostane, neopadává, ale nejprve upozorní svého majitele právě zmíněným semknutím listů směrem k růstovém středu, který tak zároveň i chrání před popálením.

Naše rostliny od jara do podzimu vydatně zaléváme každý týden, v nejteplejších měsících klidně i dvakrát či třikrát. Záleží samozřejmě na počasí a velikosti nádob, v nichž jsou rostliny pěstovány. Kvůli zachování přirozeného vzhledu rostlin je vždy příhodnější použít raději menších nádob než větších. Rostliny zasazené v keramických miskách zaléváme asi dvojnásobně častěji než ty ve stejně velkých květináčích z plastu. K přirozenému vzhledu rostlin přispívá i chudý substrát s velkým obsahem říčního písku nebo drobných kamínků a absence jakéhokoliv hnojiva. 

V zimě zaléváme sporadicky, většinou jednou za měsíc. Rostliny poté vždy roztáhnou semknuté listy, ale naší snahou je, aby se zase co nejdříve vrátily do původní polohy, protože světla tou dobou bývá chronický nedostatek. Pokud se nám nepodaří rostliny udržet na uzdě a začnou příliš bujet, není nic jednoduššího, než vzít v předjaří do ruky nůžky a veškeré zimní přírůstky prostě ostříhat. Během dlouhých období sucha vytvářejí rostliny na kmeni a větvích spoustu vzdušných kořínků, napomáhajících jim sbírat vláhu ze vzdušné vlhkosti. Kořínky zmizí s příchodem jara a obnovením pravidelné zálivky. Uprostřed české zimy se nejčastěji objevují i drobné kvítky na vrcholech rostlin. Poupata bývají docela nenápadná. Ukryta ve spleti šedivých lístků zůstávají dlouhou dobu skryta zraku pěstitelově. Bílé kvítky nejsou nijak zvlášť nápadné a dekorativní, ale společně s drobnými lístky barevně ladí. Po odkvětu okamžitě odstraňujeme uvadající stvoly, protože svým protáhlým tvarem kazí vzhled rostliny a zbytečně zabírají místo novým  výhonkům, které na jejich místě zanedlouho narostou.

Množení Sedum griseum patří k nejjednodušším v celé říši sukulentů. Vrcholové řízky ponecháme několik dnů zaschnout a poté klademe do perlitu nebo rovnou do běžného sukulentářského substrátu. Kořeny se objevují v teplém počasí nejpozději do týdne, úspěšnost bývá stoprocentní a materiálu k množení díky častému řezu je vždy dostatek.

Naše rostliny od jara do podzimu letníme na plném slunci a dešti. Pobyt na čerstvém vzduchu jim náramně prospívá, jejich listy narůstají hustěji než ve skleníku nebo za oknem a rostliny také hojněji samovolně větví. Když k tomu ještě občas vezmeme do rukou nůžky, stromečky nám vznikají doslova před očima. Když je teplo a přísun vody pravidelný, jde v případě této rostliny vše neskutečně rychle. Vzhledem k její značné toleranci vůči chladu ji můžeme na podzim stěhovat pod střechu až mezi posledními.

Naše tvarovací úsilí se zatím stále nachází pouze ve fázi prvních pokusů, ale jejich výsledky jsou nadmíru uspokojivé a povzbudivé. Rychlé obrůstání zkrácených větví nabízí možnost úpravy koruny prakticky v kterémkoliv ročním období a také opakovaně během jediné sezóny. Když je teplé letní počasí, nepotřebují ořezané rostliny žádnou zvláštní péči. Rány na tenkých větvičkách jsou tak nepatrné, že se zacelují v podstatě okamžitě. Ráno jsme větvičky krátili a večer do rostlin shora napršelo, aniž by následně byť jediná z nich trpěla hnilobou. Po řezu je vhodné zvýšit dávky vody. Rostliny mají najednou co živit, protože nových výhonků bývá mnohonásobné množství, i když nakonec zvítězí jen ty nejsilnější. Další výhodou je, že rostliny můžeme krátit i v jejich nejstarších částech. I taková místa obrůstají stejně rychle a spolehlivě jako nové vrcholky. Kmínek rostlin zůstává po celý život poměrně tenký, přesto je pevným základem budoucího stromečku a je schopen unést i překvapivě velkou korunu, aniž by rostlina ztrácela stabilitu. Je to zčásti i tím, že lístky jsou drobné a lehoučké. Pružnost tenkých kmínků je zase výhodou za větrného počasí, protože jsou ohebné. Sedum griseum navíc není rostlinou lámavou a manipulace s ní je tudíž bezproblémová.  Stromečky také nepotřebují velké ani hluboké nádoby, přesto si udržují už krátce po přesazení výbornou stabilitu. Vzhledem k nepatrným rozměrům, které můžeme pravidelným stříháním udržet v určitých mezích dle svého uvážení, z nich snadno můžeme vytvářet i nádherné sukulentní krajinky, doplněné kameny.

V neposlední řadě se jedná o rostlinu velice vhodnou i pro okenní pěstitele. I případný nezdar při teplém zimování, kde veškerý cit pro zálivku většinou selhává, zjara napraví radikální řez a vše v životě Sedum griseum může začít úplně nanovo. Ani když přes zimu zaschnou úplně všechny listy, nelámejme nad ní hůl, protože holé torzo začne obrůstat, jakmile dostane první vydatnou dávku vody. Nejlepší průpravou rostlin na zimní pobyt za okny bytu je jejich letní pobyt venku. Díky němu pak snášejí zimu za českými okny mnohem lépe.

Obr. č. 1 – malý řízek zjara zakořeněný a pěstovaný venku se během tří měsíců promění v miniaturní stromeček bez jediného zásahu, č. 2 a 3 – lednová poupata a první kvítek Sedum griseum, č. 4 a 5 – malý stromeček v keramickém květináčku 6 cm, obrůstající po zimě, a stejná rostlina na podzim téhož roku, č. 6 – jeden z letních pokusů o tvarování v misce od kamaráda Jardy Pospíchala z Nové Říše, č. 7 – a ještě jednou podobná kombinace s trochu jiným tvarem, č. 8 – třetí stromeček je zasazen do misky od Vladi Zatloukala z Oprostovic a podrost tvoří kousky drobné Crassula pubescens subsp. radicans