SEDUM HERNANDEZII
Je pro mne záhadou, jak mohla tato nádherná a zajímavá rostlina unikat tak dlouho pozornosti botaniků.Takový botanický objev se totiž nepřihodí zrovna každý týden. Sedum hernandezii bylo objeveno v horách Sierra Negra v mexickém státě Puebla teprve někdy v roce 1988 (Felipe Otero). O dva roky později se stal autorem jeho popisu J. Meyrán. Protože svět se globalizuje, také cesty nových rostlin k pěstitelům se zrychlují. A tak se stalo, že už před mnoha lety jsme tuto rostlinu získali od Honzy Gratiase. Přivezl jich tehdy víc, takže bylo jasné, že s jejich pěstováním už má sám nějaký čas praktické zkušenosti. Chvíli jsme zkoušeli, co by rostlinám vlastně vyhovovalo, ale svou vitalitou a odolností předčily veškerá naše očekávání.Sedum hernandezii pěstujeme na plném slunci, ale dobře prospívá také v polostínu. Ani v největší sluneční palbě pod širým nebem nemění své matně zelené zbarvení eliptických lístků, jejichž povrch budí dojem popraskanosti a značného stáří. Listy narůstají hustě na krátkých a poměrně silných stoncích, které jsou pokryty hnědými chlupy. Stonky jsou nezvykle tlusté (1cm), a listy (délka 2cm/šířka 1cm) na nich narůstající nejsou lámavé a při neopatrném dotyku opadavé, jak jsme tomu zvyklí u mnoha jiných mexických zástupců rodu Sedum. 
Rostlina se do výšky nijak nežene, zato hojně odnožuje i bez krácení stonků. Díky tomu tvoří poměrně brzy husté koberce těl, zakrývající takřka veškerou plochu substrátu. V mexické přírodě prý jsou k vidění i bochánky o průměru jednoho metru! Sedum hernandezii je díky svému habitu naprosto rowstlinou naprosto nezaměnitelnou nejenom s ostatními zástupci rodu, ale i všemi ostatními sukulenty, které jsem až dosud měl možnost vidět či pěstovat.Sedum hernandezii miluje letnění, a díky svému voskovitému povlaku listů odráží bravúrně dešťové kapky, které rychle stékají bokem. V zimě mohou teploty klesnout až k bodu mrazu, pokud je rostlina v suchu. Z domoviny ostatně musí být na nízké teploty zvyklá, protože roste v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů. Bez vody vydrží dlouhá období, aniž by jí upadl jediný lístek. Celkově málo opadává, takže ji ani není nutno zmlazovat.Vodu má od jara do podzimu ráda v jakémkoliv množství, i když bohatě postačí zálivka jednou týdně, nebo i za dvojnásobnou dobu. Rostlina je to tedy vhodná i pro začínající pěstitele. 
Dlouhá léta jsme marně čekali na její drobné žluté kvítky, nijak zvlášť se nelišící od mnoha dalších mexických rozchodníků rodu Sedum. Jenomže v našich podmínkách Sedum hernandezii vzdorovalo rok za rokem, a to jsme za tu dobu vyzkoušeli jeho pěstování na všech možných stanovištích. Nezabíralo umístění na plné sluneční palbě blízko skla vytápěného skleníku, ani pokusný pobyt v lehkém stínu vyšších rostlin, ba ani sezónní letnění pod širým nebem.„Když něco nejde, co na tom sejde, my máme čas,“ pobrukuval jsem si mnohokrát při pohledu na tu krásnou, ale vzpurnou kytku, a vzpomínal na báječný koncert Kabátu na Vypichu před pěti lety. Ten čas si tedy krátím tvarováním a aranžováním té rostliny k obrazu svému. Možná i díky rádiu Beat, hrajícímu teď zjara u nás ve skleníku od rána do večera, se letos jedna z nařízkovaných rostlin konečně odhodlala vykvést. Zprvu to vypadalo nadějně, pak se ale vývoj přisedlého květenství blízko vyrcholu na nějaký čas zastavil a vypadalo to, že se jedná o květy kristátní. O velikonocích se ale otevřely první žluté kvítky, které ukončily léta našeho čekání.Sedum hernandezii lze snadno množit zakořeňováním vrcholových i stonkových řízků, ale také z jednotlivých lístků. Sklovité kořínky se ob
jevují v teplém prostředí většinou do dvou týdnů. Listy obvykle nechávám ležet nasucho v nějaké misce, a sázím jakmile na nich spatřím zmíněné průsvitné kořínky.Sedum hernandezii sice není ideální rostlinou k tvarování, přesto z ní lze i bez výraznějších zásahů vytvořit zajímavé stromky. To když se nám podaří najít jedince s dobrým základem. Obvykle stačí jen zkrátit hlavní výhon v centrální části rostliny. Ta se poté začíná intenzivněji rozrůstat do stran, zatímco její zkrácený střed pozvolna zarůstá četnými novými výhony.Co se týče reakce na krácení větví, ta je v případě Sedum hernandezii velmi rychlá.Trochu problém je se stabilitou takových rostlin kvůli jejich hmotnosti. Není ale nic jednoduššího, než vzít do ruky nůžky a v inkriminovaných partiích stromku trochu odlehčit.Sedum hernandezii s oblibou využíváme také v našich sezónních pestrobarevných výsadbách, kterým říkáme sukulentní zahrádky. Rostlina totiž ani na plném slunci nemění své zelené 
zbarvení. Mnoho takových v rodině sukulentů čeledi Crassulaceae nenajdeme.Své jméno rostlina dostala na počest mexického botanika Héctora Manuela Hernándeze Maciase, na jehož počest byla v roce 1983 pojmenována i známá a mezi kaktusáři oblíbená Mammillaria hernandezii.Sedum hernandezii je kytka která neomrzí. Zdálky sice vypadá obyčejně, ale při pohledu blízka nabízí množství nádherných detailů. Vzhledem ke své mimořádné odolnosti vůči suchu se přímo nabízí za okna ústředně vytápěných domácností se suchým vzduchem.Pokud to pěstitel v zimě nepřežene s vodou a rostlinu zasadí do přiměřeně velké nádoby, najde ji zjara stejně krásnou a kompaktní jako byla na podzim.Na úvodním snímku je trs Sedum hernandezii, na druhém pohled na rostlinu zblízka. Na třetí fotografii jsou první žluté květy, kterých jsme se po dlouhých letech dočkali. Předposlední snímek patří stromečku Sedum hernandezii a byl pořízen v květnu roku 2010. Na posledním obrázku je stejná rostlina bezmála o čtyři roky později.
