SEDUM LUCIDUM
Tento dosud málo známý mexický rozchodník se v posledních letech už přece jenom občas objevuje v našich sbírkách. Příčinou malého zastoupení Sedum lucidum ve sbírkách je tak trochu opožděné objevení rostliny v horských oblastech státu Veracruz. Zatímco většina (s výjimkou třeba nádherného Sedum hernandezii) u nás běžně pěstovaných druhů mexických rozchodníků je známa již velice dlouho, tento objevil poprvé slavný botanik Alfred Lau až v roce 1971! Navíc je to rostlina vcelku nenápadná, ovšem jenom do chvíle, kdy na ni pořádně zasvítí české sluníčko.
Sedum lucidum je druh poměrně robustní, a zpočátku i vzpřímeně rostoucí. Teprve mnohem později mají silné stonky snahu trochu poléhat, či spíše se různě naklánět. Spodní listy často prosychají a opadávají, takže vysoké rostliny na holých kmíncích je třeba čas od času zmladit. V tomto ohledu je to s nimi podobné jako s většinou rostlin rodu Pachyphytum, kterým se Sedum lucidum i vzhledově trošičku podobá. Především silně dužnatými listy se zaobleným okrajem, jejichž lesklý povrch (lucidus = vysoce lesklý) se na koncích zbarvuje při pobytu na slunci do zvláštního červenofialového odstínu. 
V zimním období si Sedum lucidum můžeme u mladších rostlin docela snadno splést s málo známou rostlinou Cremnophila linguifolia, o níž jsme psali hned v prvopočátcích našich stránek, která však v dospělosti bývá mnohem robustnější.
Sedum lucidum je rostlina z vysokých nadmořských výšek (okolo 2000m), a tak dobře snáší chladnější rána českého jara i podzimu, stejně jako palbu slunečních paprsků v jakékoli intenzitě uprostřed léta. Letněné rostliny zůstávají nižší, takřka neopadávají a vytvářejí občas i boční odnože, z nich se pak dají velice dobře množit. Podobně úspěšný je však pěstitel i s jednotlivými listy.
Díky silné vodozásobě a tvrdému povrchu listů přečkává Sedum lucidum dlouhá období sucha ještě mnohem lépe než jiní zástupci rodu. Od jara do podzimu zaléváme každý týden, v případě zatažené oblohy klidně zálivku na libovolnou dobu úplně vynecháme. V zimě (snáší poklesy teplot k bodu mrazu) stačí udržovací zálivka jednou měsíčně, a to jenom z důvodu zabránění zbytečnému opadu spodních listů.
Drobné bělavé kvítky se objevují na nezvykle krátkých stvolech velice nepravidelně, většinou však v zimě. Zbytky starých stvolů je vhodné průběžně odstraňovat, protože kazí nejenom vzhled rostliny, ale dočasně vadí v nárůstu nových výhonů, které mohou jinak v krátké době zarůst ránu po květenství.
Sedum lucidum s oblibou využíváme v našich společných letních výsadbách tlusticovitých (Crassulaceae) rostlin, protože barva i vzhled listů je zajímavým a vítaným doplňkem už tak pestrých směsic. Protože se jedná o rostliny s vyšším vzrůstem, využíváme jich většinou ve středových partiích misek, společně s dalším mexickým rozchodníkem podobného vzrůstu a velikosti Sedum treleasei, nebo se žlutým S. nussbaumerianum. V zimě Sedum lucidum své letní zbarvení částečně nebo zcela ztrácí, a stává se tak trochu fádní rostlinou. Předjarní zmlazení a přesun na plné slunce jí ovšem velice záhy vrátí ztracenou krásu.
Jedinou možností, jak si Sedum lucidum udrží po většinu zimy alespoň část svého zbarvení je předchozí letnění až do nejzazšího možného termínu, a především přenášení rostliny na zimoviště v dokonale suchém substrátu. Letos jsme se do optimálního termínu zřejmě docela trefili, a výsledkem je množství přisedlých květenství u vrcholů takřka všech našich rostlin, které si dokonce dodnes ponechaly část výrazného letního zbarvení. Většina fotografií v článku je totiž pořízena během letošního ledna a února.
