sukulenty

Tímto článkem počínaje vás budu seznamovat se zajímavými druhy rostlin, které jsou vhodné k tvarování a zároveň velice skromné na prostor. Je jich celá řada, a stále se objevují nové a nové. Většinou se jedná o druhy s drobnějším a pomalejším růstem, z nichž některé tvoří tlusté kořeny bizarních tvarů, zatímco jiné normální kmínek s množstvím větviček, tvořících kompaktní koruny. Všechny tyto rostliny jsou samozřejmě krásné samy o sobě, ale vkusným tvarováním podle vlastní fantazie zle dosáhnout neuvěřitelných výsledků. Na parapetu jediného okna tak může vzniknout nádherná přehlídka stromečků, která se stane pastvou pro oči nejenom majitelovy, ale i všech návštěvníků jeho domácnosti.
Sedum multiceps pochází z Alžírska a v našich sbírkách se pěstuje už poměrně dlouhou dobu. Podobně jako mnohé další rostliny z čeledi Crassulaceae (tlusticovitých) reaguje také tento rozchodník velice rychle na krácení stonků v jakémkoliv jejich místě. Po zkrácení se objevují náznaky mladých výhonů v značném množství a velice brzy. Vyrážejí nejenom v blízkém okolí samotného řezu, ale zároveň většinou i po celé délce zkrácené větve.
Stonky bývají zpočátku tenké a mívají sklon k převislosti. Jakmile rostliny stárnou, kmínky postupně tloustnou, a také z nich opadávají zbytky starých listů, jimiž bývají zpočátku obaleny. Starší kmínky jsou už holé, pokryté světlou borkou. Z takových kmínků už potom rostlina obvykle znovu neobráží.
Jednotlivé růžice droboučkých, čárkovitých lístků se navíc samy rozdělují na několik samostatných hlaviček, takže kompaktní korunky je možné dosáhnout v poměrně krátkém čase a bez většího úsilí. Lístky jsou měkké, ale ne křehké, jako tomu bývá u některých jiných druhů rozchodníků (Sedum). Fungují na bázi jakéhosi vodního barometru, takže jsou svému pěstiteli vydatným pomocníkem v ideálním dávkování vody. Jakmile rostlina dostane vodu, objem lístků se rychle zvětší, a dosud semknuté růžice získávají na nějaký čas takřka kulovitý tvar. Při pobytu na světlém místě se však za několik dnů vše vrátí do původního stavu. Nedostatek vody signalizují růžice postuplým zatahováním a zmenšováním svého objemu až třeba na polovinu. Tyto reakce jsou u Sedum multiceps mnohem rychlejší než u ostatních zástupců čeledi tlusticovitých.
Mnozí pěstitelé doporučují Sedum multiceps jako rostlinu vhodnou na plné slunce. Ona ho samotřejmě bez problémů snáší, ale listy získávají matné zbarvení a majitel uvidí jen málokdy růžice alespoň částečně rozvinuté. Jedinou šancí je držet rostlinu v neustálém vlhku, protože substrát je schopna za těchto okolností vysát během jediného dne! My pěstujeme tyto rostliny sice na osluněném stanovišti, ale ne v nejexponovanějších místech skleníku. Vhodné je samozřejmě i letnění, i když má také své zápory. Rostlinám sice vyhovuje neustálé proudění vzduchu a jejich tvary jsou mimořádně kompaktní, ale měkké lístky bývají obrovským líkadlem pro plže. Často jsme ráno nalezli pouze holé stonky bez jediného lístku. Pokud ovšem rostliny umístíme tam, kam se slimáci nedostanou, rostlinám pobyt venku prospívá. Občas se ale stává, že při dlouho trvajících deštích voda ulpělá v růžicích způsobí poléhání stonků, které bývá někdy nevratné a je nutno přistoupit k následnému řezu.
V zimě snášejí rostliny poklesy teplot k 5°Celsia, ale vyžadují maximum světla. I na maximálně osluněném stanovišti ovšem nebývají zimní přírůstky příliš dekorativní, a proto je vhodné provést koncem zimy radikální řez. Získáme tím dostatek materiálu k množení, a rostlina dočasnou ztrátu vrcholů velice rychle dožene. Radikální řez provádíme i dvakrát za rok, a to především po odkvětu drobných žlutých kvítků, které zcela zásadně naruší dosavadní tvar rostliny. Většinou květní stvoly odstraňujeme už v jejich počátku, protože nejsou příliš ozdobné a rostlinu značně vysilují.
Na pěstování dospělé rostliny Sedum multiceps s dřevnatým kmínkem a bohatě větvenou korunou listových růžic postačí miska o průměru 8 centimetrů. Protože kořenový systém rostliny je poměrně mělký, může být mělká i miska. Vhodné je každoroční přesazení, a můžeme doporučit rostlinu v žádném případě nepřihnojovat, protože v tom případě roste příliš živelně a v krátké době pozbývá krásného tvaru. Na prvním snímku je rostlina stará asi dva a půl roku, rostoucí polodivoce a tvarovaná pouze částečně. Na druhé fotografii je loňský řízek asi po dvou řezech, jemuž se již vyholil kmínek a je připraven k sázení do malé misky.