Jdi na obsah Jdi na menu
 


SEDUM RUBROTINCTUM

18. 1. 2009

ObrazekTrvalo pár let, než se mi podařilo odkrýt krásu této mimořádně krásné kytky z dalekého Mexika. Údajně se vůbec nejedná o rostlinu z přírody, spíše prý to bude kříženec dvou jiných mexických rozchodníků Sedum pachyphyllum a S. stahlii. Nikdy jsem o tom nějak zvlášť nepřemýšlel, ale při pohledu na vizáž Sedum rubrotinctum to zní docela logicky. Jenom nechápu, odkud rostlina získala tak výrazný lesk na povrchu listů, který oba domnělí rodiče zcela nebo částečně postrádají.
Sedum rubrotinctum máme bez přestávky od chvíle, kdy jsme začali shromažďovat sukulenty ve větším množství za účelem budování sbírky, ale opravdové pěstování nastalo o něco později. To když jsme navštívili v Žacléři zahradu manželů Bönischových, a já v té příkré krkonošské stráni poprvé spatřil nádherně zbarvené trsy rostlin z lesklými listy. Byl jsem z té podívané tak fascinován, že jsem se docela vážně zeptal majitele zahrady, co je to vlastně za kytky. Vůbec mne nenapadlo, že to samé roste v brčálově zeleném provedení za naším panelákovým oknem. Od té chvíle jsem začal spřádat sukulentářské sny o letnění kytek, které jsme po přestěhování na venkov začali uskutečňovat.
Sedum rubrotinctum (správně by mělo být psáno Sedum x rubrotinctum) je jednou z vůbec nejodolnějších rostlin, kterou nám přebohatá říše sukulentů nabízí. Jen v jediném ohledu má nároky značně vysoké, a tím je světlo. Pokud ho nedostane maximum možného, nemá cenu tuto rostlinu vůbec pěstovat, a trápit se poté pohledem na ni. Ono i to maximum světla za našim okny nebo ve skleníku ještě této jinak nenáročné kytce nestačí. Proto se můžeme z opravdu výrazného zbarvení lesklých lístků a kompaktního keříčkovitého tvaru rostlin kochat jenom při letnění na plném slunci. S příchodem podzimu a stěhováním pod střechu se začínají barvy léta rychle vytrácet, až v období s krátkými dny  zmizí na nějaký čas úplně.Obrazek
Sedum rubrotinctum je při našem způsobu pěstování v podstatě rostlinou sezónní, protože ji nelze ani při nejlepší vůli udržet celoročně nádherně vybarvenou a v kompaktním tvaru. Proto ji nejenom letníme, ale také pravidelně zmlazujeme, abychom znovu a znovu získávali přízemní a hustě olistěné rostlinky, jejichž jednoduchá krása nás nepřestane snad nikdy fascinovat. Za ta léta pro ni mám jakousi slabost, a proto se ji snažím vždy pěstovat a množit ve velkém množství, abychom měli stále dostatek rostlinného materiálu pro nejrůznější společné výsadby či aranžování. Při troše fantazie je možné Sedum rubrotinctum využít na sto způsobů, a pokaždé úplně jinak.
Pokud chceme mít rostlinu krásně vybarvenou, kromě sluníčka musíme ještě šetřit vodou, a to i v létě, kdy by rostlina  vodu brala klidně obden. Čím pomalejší růst, tím hustější nárůst listů a výraznější zbarvení. Zprvu jen špiček, později celého povrchu listů. Odstíny červeného zbarvení se mění od jara do podzimu několikrát, a navíc existuje množství typů rostlin, jejichž genetická výbava je zřejmě maličko odlišná. Protože všechny rostliny jsou množeny vegetativně z řízků i jednotlivých lístků, mohou se v jediné nádobě docela dobře setkat zprvu zdánlivě stejní jedinci, jejichž odlišnost odhalí až české sluníčko.
Už dávno si říkám, že jednotlivé barevně odlišné typy rostlin budu pěstovat odděleně a označovat si je alespoň čísly, ale v množárně se nakonec beztak pomíchají a uprostřed léta už se mi s nimi nijak zbytečně manipulovat nechce. Pak přijde podzim, a během zimy rostliny zezelenají, takže nepoznám už zase nic.
ObrazekV zimě Sedum rubrotinctum takřka nezaléváme. Rostliny mají obrovské zásoby vody v listech, které jsou jí naplněné k prasknutí, a také ve stoncích. Po delších obdobích sucha spodní listy opadají a stonky se vyholují. Proto v předjaří odebíráme olistěné vrcholky stonků a zakořeňujeme, což i v chladnějším prostředí a při nedostatku světla obvykle netrvá o mnoho déle než týden. Uprostřed léta se doba kořenění zkracuje na 3-4 dny! Sedum rubrotinctum nemá mezi jinými sukulenty v tomto ohledu obdobu.
Ideální nádobou pro pěstování kompaktních a nádherně vybarvených rostlin je cokoliv mělkého. K tomu chudá a propustná zem s velkým podílem písku či jiného materiálu podobné zrnitosti. Příliš živin podporuje živelný růst a částečně ovlivňuje i zbarvení rostlin.
V zimě zaléváme mírně jednou za měsíc, pokud teploty klesají k 5°C, pak mohou být intervaly mezi jednotlivými zálivkami ještě delší. Sedum rubrotinctum snáší nasucho docela dobře i poklesy teplot slabě pod bod mrazu, což ale neplatí pro růžovou formu „Aurora“, jejíž listy i stonky trpí částečnou ztrátou chlorofylu, a o které jsme psali na našich stránkách už dříve.
Nejkrásnější zbarvení S. rubrotinctum můžeme pozorovat na podzim, kdy výrazně omezíme zálivku a zásobování listů vodou ponecháme už zpravidla pouze na přírodě. Pak už nezůstávají zelené ani nejmladší části rostliny, jak tomu bývá v létě, kdy kromě deště rostliny dostávají ještě vodní přilepšení z naší konvičky.Obrazek
Jenom kvést se této obyčejné kytce stále moc nechce, a není tomu tak asi pouze u nás, protože na internetu také není příliš mnoho kvetoucích rostlin k vidění. Vzpomínám si na pro rozchodníky typická květenství žluté barvy, která se před lety na několika rostlinách objevila. Možná bude menší četnost kvetení způsobena tím, že se opravdu jedná o křížence, kteří všeobecně kvetou méně ochotně, samozřejmě ovšem kromě výjimek potvrzujících pravidlo.
Ať tuto nenáročnou a takřka nezničitelnou kytku zasadíme do společné nádoby s jakýmikoliv jinými sukulenty čeledi Crassulaceae, nikdy ji v té pestrobarevné letní směsici nemůžeme přehlédnout. Její červeň je vždycky ta úplně nejčervenější ze všech.
Dnes jsem tedy psal o rostlině, která může sukulentářům připadat hodně obyčejná, a dokonce i ošklivá, když jí nedají co potřebuje. Pro mne je to kytka první kategorie, kterou bych si spolu s několika dalšími vzal na ten pomyslný pustý ostrov.
Na úvodním snímku je vidět nádherný barevný kontrast s kristátní echeverií, a následuje fotografie S. rubrotinctum v pozdním jaru, kdy listy teprve začínají vybarvovat. Třetí snímek je pořízen uprostřed léta, kdy už listy opravdu září, ale vrchulu výraznosti jejich zbarvení rostlina dosáhne až na podzim, kdy má již značně omezený přísun vody. Podzimní zbarvení můžete vidět na poslední fotografii, pořízené koncem září.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář