sukulenty.estranky.cz

Objev nového sukulentního druhu je vždy důležitou událostí. Pokud se navíc jedná o rostlinu nádhernou, nevšední a pěstitelsky nenáročnou, pak je publicita takového objevu odpovídající. Občas je dokonce nový nález opravdovou senzací, jako tomu bylo například v případě Tacitus bellus (Graptopetalum bellum, chcete-li), Echeveria laui a dalších tučnolistých rostlin, které se rázem ocitly na vrcholu pomyslného žebříčku sukulentářských hitů.
V polovině ledna roku 1976 byla v soutěsce Topia nalezena rostlina, s jejímž určením si ani vědci a botanici dlouho nevěděli rady. Odlehlé naleziště na severozápadě mexického státu Durango vydalo nečekaný poklad v podobě bělostné rostliny, nápadně se podobající příbuzenstvu z rodu Echeveria. Jenomže jakmile botanici spatřili zvláštní bílé květy na krátkých stvolech, nestačili se divit, podobně jako já, když tyto nádherné rostliny loni poprvé vykvetly  v našem skleníku. Považoval jsem je do té doby za druhově obtížně zařaditelné echeverie, s nimiž také nějaký čas sdílely  společné stanoviště ve skleníku. Když jsem udiveně zíral na ty zvláštní květy, vyřadil jsme obě takřka bílé rostliny z prodejní plochy a odnesl je mezi rostliny sbírkové. Jenomže to bylo zjara, kdy zrovna bývá  nejvíce práce, a tak jsme rozkvetlé rostliny  nestačili ani vyfotit.
Jakmile zbývalo více času, začal jsem se zabývat jejich identifikací, a prostřednictvím literatury a internetu jsem dospěl až k názvu Sedum suaveolens. Jedná se o kytku naprosto nezaměnitelnou s čímkoliv jiným z říše sukulentů, a v souvislosti s jejím objevením v mexické přírodě jsem se dozvěděl i další zajímavosti o této prazvláštní rostlině. 
Vědce totiž nedlouho před popisem rostliny v roce 1978 doslova šokovalo zjištění, že chromozomové číslo této rostliny je 320. Jen pro srovnání poslouží informace, že relativně velice snadno se křížící tlustice rodu Crassula mají toto chromozomové číslo pohybující se mezi 14 a 28! Až dosud bylo mezi sukulentními rostlinami v tomto ohledu rekordmanem Graptopetalum pachyphyllum (viz článek v na našich stránkách) s číslem cca. 270! Tím pádem je jasné, že Sedum suaveolens je rostlina s výjimečným hybridizačním potenciálem, který mezi sukulenty (a možná i jinými rostlinami) zřejmě nemá obdoby. S největší pravděpodobností za pomoci této rostliny mohou vznikat kříženci s nejrůznějšími rody sukulentních rostlin. Jak využijí nabízené možnosti zahradnící a šlechtitelé se teprve uvidí.  Sedum suaveolens je rostlina překrásná a atraktivní, což může být předzvěstí zajímavých kříženců v budoucnu.
Jak již bylo řečeno, Sedum suaveolens tvoří přízemní listové růžice podobné některým druhům příbuzného rodu Echeveria. Dužnaté listy jsou zakončeny špicí, a jejich povrch je pokryt poměrně silnou voskovitou vrstvou, způsobující výrazné ojínění. Zbarvení listů se mění podle množství slunečních paprsků od takřka bílého až po modrofialové. Nejintenzivněji se listy zbarvují většinou na podzim, kdy ranní teploty klesají, a rostliny již mají částečně omezený přísun vody.
Listové růžice v kultuře dosahují průměru až 15cm, a naše dvojice rostlin už se těmto rozměrům začíná výrazně  přibližovat. Po nějaký čas roste Sedum suaveolens soliterně, ale později vytváří množství bočních odnoží, vyrůstajících ve spodních částech mateční růžice především v době tvorby květních stvolů v horní části rostliny. Z těchto odnoží je možné rostlinu docela úspěšně množit, a předpokládám, že podobně snadno to půjde i z jednotlivých listů, což jsme zatím ještě nezkoušeli. Květy se objevují brzy zjara, a jsou velice vytrvalé, takže zdobí rostlinu řadu týdnů. Zřejmě budou voňavé, protože „suaveolens“ znamená „příjemně vonící“, ale pokaždé jsem si to zapomněl ověřit. 
Sedum suaveolens je díky dužnatým listům značných rozměrů velice odolné vůči déletrvajícímu suchu, které snáší bez jakékoliv viditelné změny  habitu. Od jara do podzimu zaléváme sice jednou týdně, ale když některou zálivku vynecháme, vůbec nic se neděje. Dávky vody doporučuji vždycky mírné, protože Sedum suaveolens patří k rostlinám, kterým je ze všeho nejlépe v naprosto suchém substrátu po většinu života. Proto od počátku zimy do příchodu jara (5-10°C) zaléváme pouze 2-3x v mírných dávkách, a to ještě především na sklonku zimování, kdy se objevují náznaky budoucích květenství.
Sedum suaveolens je rostlina u nás zatím málo pěstovaná, a také do naší sbírky se dostala v podstatě omylem. Rostliny jsme koupili ve směsi s nejrůznějšími echeveriemi, které jsme hodlali využít ke společné výsadbě s dalšími zástupci čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Tím se dostávám k letnění, které je pro Sedum suaveolens stejně prospěšné jako pro většinu příbuzenstva, kterému se díky své robustnosti prakticky vůbec nepodobá (snad jen částečně Sedum clavatum).
Velký botanický objev konce sedmdesátých let minulého století se zcela nepochybně zařadí mezi pěstitelsky oblíbené rostliny. Robustní kytka nápadného zbarvení s voňavými květy jako bonusem k tomu má všechny předpoklady.
Na úvodním snímku je Sedum suaveolens z konce září, kdy nápadně zesílila voskovitá vrstva na jeho listech. Pro ilustraci o velikosti uvádím, že rostlina je zasazena v misce o průměru 12 centimetrů. Další dvojice fotografií je pořízena na počátku dubna, kdy už byla mezi listy patrná spousta budoucích květních stvolů, a z boku se začaly tlačit první odnože. Snímek č. 4 ukazuje stejnou rostlinu o měsíc později, kdy začínala rozkvétat. Následuje dvojice pohledů na právě se rozvíjející květenství.