SENECIO HAWORTHII (O rostlině ve vatě)
Tato rostlina z čeledi Compositae (složnokvětých) pochází z kapské oblasti Little Karoo. Roste zde v kamenitém terénu s minimem stínu a srážek, kterých zde spadne 150-250 mm ( z toho většina v zimě). Ačkoliv rostliny v přírodě rostou na přímém slunci, u nás jim v nejteplejších letních měsících vyhovuje spíše polostín nebo rozptýlené světlo. Tato překrásná rostlina bělostného vzhledu byla popsána již roku 1803 Adrianem Haworthem jako Cacalia tomentosa.
Původní druhové označení je velice příznačné, protože protáhlé listy zakončené špičkou jsou potaženy plstnatými chlupy takové hustoty, že prakticky není patrné tělo. Je to sice vizuálně efektní, ale pro pěstitele trochu svízelné, protože často chátrání této náladové kytky zpozoruje až po jejím skonu.
Lístky narůstají při správném pěstování hustě na vzpřímených stoncích, které v přírodě údajně dosahují výšky 30-50 centimetrů. Občas odnožují, a tak starší rostliny tvoří hezké, kompaktní keříky. Rostlině se snažíme poskytnout maximum světla v zimě, kdy také roste a kvete drobnými žlutými kvítky. Zálivku volíme mírnou, aby rostlina nenarůstala příliš živelně a neztrácela ten neuvěřitelný potah zelených listů. S vodou to nelze přehánět, protože na trvalejší přemokření a nízké teploty (min. 10°C) reaguje občasnou hnilobou kořenů. Mírněji zaléváme také od jara do podzimu, ale v častějších intervalech.
Spodní listy této rostliny také zasychají, a pěstitel to pozná díky jejich povrchu až ve chvíli, kdy se list začíná odchylovat od stonku a ztrácí takřka polovinu svého objemu. Senecio haworthii se sice množí snadno z vrcholových řízků, ale těch nikdy nebývá mnoho, protože větvení není zase až tak časté. Podobně je tomu s drobnými kvítky žlutavého zbarvení, které se u nás objevují podle nálady rostliny jednou za několik let. Asi děláme něco špatně, ale pravidelnost jsme si na této nádherné kytce prozatím nevymohli.
Protože Senecio haworthii patří k našim oblíbencům, pěstovali jsme jej díky své nepozornosti hned několikrát. V tom množství kytek člověk snadno ztratí kontrolu nad rostlinou, jejíž tělo prakticky nevidí, a která je navíc náladová při odběru vody ze substrátu. Jednou ho vysaje dokonale během dvou dnů, jindy se s podobnou dávkou vody trápí déle než týden. Za celá léta jsem nepochopil, zda má normální či obrácený růstový rytmus. Protože je krásná a zároveň náladová, je rostlinou vhodnou pro vnímavého pozorovatele, který tak spojí příjemné s užitečným.
Přes výše uvedené údaje ji každému vřele doporučuji, protože mnoho tak krásných sukulentů k vidění opravdu není. Keříčkovitý růst, stonky a listy bílé jako sníh. Kytka příjemná na dotek i na pohled, zvláště když se ještě uráčí vykvést. Vžil se mezi lidmi slogan, že ten či onen je ve vatě. Tato rostlina rčení splňuje doslovně.
Když jsem nedávno o nevyzpytatelnosti této rostliny mluvil v Polepech u Kolína s panem Vojáčkem, užasle na mne koukal a sdělil mi, že Senecio haworthii považuje za jednoho z vůbec největších nezmarů mezi všemi sukulenty, které kdy pěstoval. Takhle to prostě se sukulenty a jejich pěstiteli bývá. S čím se jeden trápí, druhému roste jako o život. Proto nebude svět sukulentů a lidí okolo nich nikdy jednotvárný a nudný.