sukulenty.estranky.cz

Některé sukulentní druhy našich pěstitelských začátků se v posledních letech do naší sbírky postupně vracejí. Loni jsme koupili v Dymokurech dva přerostlé trsy Senecio herreanus, tedy rostliny, kterou jsme pěstovali v minulosti již několikrát. Pro její tvarovou neuspořádanost, a z mého tehdejšího pohledu i malou atraktivitu, jsme se jí vždy dobrovolně či nedobrovolně zbavili. O to triumfálnější byl v mých očích její loňský návrat! Dlouho nepamatuji, že bych na staré známé kytce nalezl během jediného roku tolik nádherných detailů. Ta rostlina mi naprosto učarovala jako sukulentářskému začátečníkovi!
Senecio herreanus pochází z jihoafrického Namaqualandu, ale areál jejího přírodního výskytu přesahuje hranice JAR až do sousední Namibie. Své pojmenování rostlina získala po muži jménem Hans Herre (1895-1979), německém botanikovi, znalci sukulentních rostlin a v letech 1925-1960 i kurátorovi botanické zahrady Stellenbosch.
Svým vzhledem se rostlina řadí do skupiny s korálkovitými listy, z nichž nejznámějším a nejčastěji pěstovaným druhem je Senecio rowleyanus (dále např. S. citroformis, S. radicans). Rostlina z dnešního článku je ovšem mnohem robustnější, a její listy jsou opravdovou pastvou pro oko milovníka sukulentní krásy. Však se také jejich detaily často stávají předmětem zájmu fotografů z celého světa, výsledky jejichž práce můžete spatřit na internetu.
Listy vyrůstají na krátkých stopkách ze záhy dřevnatějícího stonku. Listy jsou nádherné, a ze všeho nejvíce připomínají (nejen mně) angrešty. Jejich povrch je však hladký, opatřený jedním větším podélným okénkem (fenestrace) a mnoha dalšími tenkými proužky, které se na plném slunci zbarvují do fialově hnědé! Ze stonků, pokud se tyto ocitnou v blízkosti země, se spouštějí silné vzdušné kořeny, připomínající bodce mangrove. Jakmile dosáhnou substrátu, zakoření v něm a okamžitě začnou sílit. S ještě nedávno vcelku nestabilní kytkou od té chvíle nehne nic, a stává se velice odolnou proti veškerým povětrnostním vlivům. U nás na Vysočině docela dobrá a účelná výbava, jakou by potřebovala spousta dalších sukulentů!
Od samého začátku jsem věděl, že Senecio herreanus budu muset pěstovat trochu jinak než tomu bylo při mých předešlých pokusech. Rostliny jsem okamžitě přesadil a zkrátil některé příliš přerostlé stonky, aby nezabíraly místo svým novým sousedům na skleníkovém parapetu. Jakmile nastaly krátké dny české zimy, rostliny se nám odvděčily za čerstvý substrát s vyšším obsahem písku množstvím květů tvarem i zbarvením charakteristických pro senecia podobného typu.
Zjara jsem se rozhodl, že v zájmu přirozenější podoby té rostliny zkusím jednu z nich postavit na plné slunce a déšť společně s množstvím již dávno letněných sukulentů, většinou ale patřících k čeledi Crassulaceae. Pokus to byl velice úspěšný z mnoha důvodů. Nově narůstající listy už byly nádherně zbarvené, postrádající skvrny z vápenaté vody z Polabí, a především narůstaly těsně vedle sebe. Intervaly mezi nimi byly oproti těm předchozím pouze nepatrné. Také přibylo vzdušných kořenů, protože letošní deštivé léto udržovalo substrát hodně často vlhký i na jeho povrchu. Letněné Senecio herreanus se stalo neprostupnou spletí listů a stonků, v níž se překvapivě na konci července znovu objevily na mnoha místech tenké květní stopky, ačkoliv je v literatuře uváděno, že Senecio herreanus v našich podmínkách kvete výhradně v zimě! Rostlina umístěná ve skleníku sice kvetla také, ale mnohem méně!
Příští rok už půjdou ven obě, protože se nám jako pojistku podařilo namnožit dostatek potomstva. Množení je totiž docela snadné a rychlé. Stačí k němu kousky stonků s několika listy. Když je u nich navíc již zárodek budoucího adventivního kořene, je to otázka několika málo dnů! Zakořenění řízkovanci jsou dost žízniví, takže jsem je kropil skoro každý večer a zaléval vydatně většinou dvakrát týdně! Rostou jako z vody. Aby také ne, když jí tolik pohltí jejich stále narůstající lístky, připomínající už také trochu zmíněné angrešty! Čerstvě zakořenění řízkovanci stihli ještě také vykvést!
Výše uvedené údaje napovídají leccos o pěstování Senecio herrenus. Pokud rostliny dostanou plné slunce, pak i hodně vody. V zimě světla maximum z toho mála, co česká obloha tou dobou nabízí a vodu jen v menších dávkách, ale zato pravidelně. V žádném případě není dobré vyčkávat, až se začnou listy svrašťovat. To už je obvykle dost pozdě, a obnova rostliny do bývalé krásy  pak trvá dost dlouho! Zaléváme tak, aby zimní přírůstky byly co možná nejkratší. I tak je většinou zjara raději využijeme k dalšímu množení!
Při pěstování venku je třeba zavčasu pamatovat na úklid do sucha a teplejšího prostředí, protože chladná rána a prolitý substrát nejdou dost dobře k duhu žádné sukulentní kytce. Také se vyplatí letněné rostliny Senecio herreanus obložit (nebo spíše podložit) oblázky, protože jinak jsou jejich poléhavé stonky i listy na nich po letních průtržích plné nečistot z vyplaveného substrátu. Pokud neprší, zaléváme venku jednou či dvakrát týdně, v závislosti na vývoji počasí. Vždy se tak děje konví shora přímo na listy.
Kouzlu rostliny zvané Senecio herreanus jsem tentokrát naprosto podlehl! Stala se jedním z mých oblíbenců a častým cílem letních podvečerních pozorování, protože v husté spleti stonků, listů, vzdušných drátovitých kořenů, a nyní i květů se pořád něco děje! Vřele doporučuji! Příští rok se tato rostlina dozajista objeví v naší jarní nabídce, ale někteří z našich zákazníků už se s ní letos ve svých balíčcích setkali jako s bonusem. Snad se líbí Senecio herreanus i jim!
Na úvodní dvojici snímků je stejná rostlina Senecio herreanus. Poprvé na konci května, podruhé na počátku srpna již s poupaty na tenkých stopkách. Následují dva detailní záběry na zajímavé listy této rostliny. Na předposledním obrázku jsou patrné vzdušné kořeny, zajišťující stabilitu rostliny proti povětrnostním vlivům! A na závěr ještě pohled na letní květy. Další stále ještě narůstají i nyní, kdy už na Vysočinu pozvolna přichází podzim!