sukulenty

Ačkoliv je tato rostlina z čeledi Asteraceae (nebo také Compositae) uváděna ve všech sukulentářských knihách a od roku 1937 má i své vědecké pojmenování Senecio kleiniiformis, v přírodě ji zatím nikdo nespatřil! Do naší sbírky se poprvé dostala už před mnoha lety, ale tehdy jsme jí nevěnovali příliš pozornosti. Teprve při nedávném návratu jsme naplno začali objevovat její nevšední kouzlo a také si začali uvědomovat značný tvarovací potenciál, nabízející při troše fantazie mnoho možností.

Základem rostliny je ztloustlý kmínek, pokračující plynule do podzemí, kde vytváří bizarní propletence a tvary. Stonky z něj vyrůstající mohou dosáhnout výšky až 30 cm, ale to už rostlina ztrácí kompaktní tvar a přes jejich pevnost začíná mít sklon k poléhavosti. Živinami překrmené rostliny z velkopěstíren jej mají už odmala, zvláště když cestou k zákazníkovi strádají nedostatkem světla. I ty však lze v poměrně krátké době aklimatizovat a převést do normálního režimu, protože odolnost této rostliny je opravdu značná.

Zajímavé jsou modrozelené a silně ojíněné listy, jejichž konce připomínají hroty kopí.Stejně zbarvené a ojíněné jsou i stonky rostlin, dávající tušit, že maximum slunce bude základem jejich úspěšného pěstování. Zatímco s jinými rostlinami zkoušíme letnění postupně a s určitou opatrností, v případě této jsme neváhali ani na okamžik. Od pozdního jara do podzimu byly všechny rostliny Senecio kleiniiformis na plném slunci a dešti, a to i v dobách, kdy teploty klesaly velice blízko nule. V literatuře je uváděna jejich odolnost do -5°C, a překvapivě i jejich ohnivzdornost! Letněné keříky narůstaly pozvolna, stály vzpřímeně a jejich listy i stonky byly jako z betonu. Také odnožovaly mnohem hojněji než jejich příbuzenstvo ve skleníku. Přívalové lijáky pak postupně začaly odhalovat krásné baňaté kmínky, do té doby částečně nebo zcela ukryté pod zemí. 

Senecio kleiniiformis není rostlinou, z níž lze vytvarovat stromečky s pravidelnou korunou přesně podle našich představ, protože přes veškeré snahy stejně budou vytvářet nové výhony v místech kde se nám to vůbec nehodí. Lze z nich ale vytvořit velmi bizarní keříky s dobrým základem, u nichž beze zbytku platí, že co kus, to ryzí originál.Klasický řez nemá ani zdaleka takový účinek jako třeba u tlustic. Obrůstání trvá nesrovnatelně déle, nových výhonů bývá menší množství a nevyrůstají v těsné blízkosti řezu. Po něm zůstane obvykle natrvalo holý pahýl, který časem odstraníme, nebo jej prostě necháme zarůst novými výhony. I tak ale mohou být výsledky tvarování po nějakém čase pozoruhodné. Jen je to běh na dlouhou trať se spoustou dodatečných úprav a my jsme teprve na jeho startu.

Nečekaně krásnou ozdobou jsou drobná podzimní květenství. Tvarem jsou pro rod Senecio charakteristická, ale jejich výrazně žluté zbarvení je vcelku nezvyklé. Podle literatury může být i bělavé. Celé květenství je zprvu nenápadné, barevně se ztrácející v koruně modrozelených listů. Jakmile ale začnou prosvítat droboučké žluté kvítky, už není k přehlédnutí. Jak už jsme u těchto rostlin zvyklí, je květenství velmi trvanlivé a zdobí vrcholy rostlin dlouhé týdny. Po odkvětu je vhodné jej co nejdříve odstranit, protože rostlinu už tak předchozí kvetení dost vysílí. 

Čas od času je vhodné odstraňovat staré seschlé listy. Jako u většiny senecií, i u tohoto samovolně neopadávají ani zcela seschlé a pevně drží na stoncích i větvích. Svrašťující se listy ale na rostlinách ponecháváme dokud zcela nezaschnou, protože po celou dobu pozvolného chřadnutí předávají šťávu ze svých útrob listům novým a podporují tak rychlejší obrůstání rostlin po řezu.Ten je možné provádět i velmi radikálním způsobem, a to prakticky v kterémkoliv ročním období. Ideální je to na konci zimy, během níž rostliny příliš nezaléváme a v rámci úpravy jejich korun odstraníme i případné neduživé zimní přírůstky. 

Ideální substrát k pěstování je hodně chudý s velkým podílem písku. Jen tak udržíme rostliny v přirozeném vzhledu a jejich listy pak bývají díky lehkému strádání výrazněji pokroucené a mnohem více ojíněné. Množení řízkováním sice trvá o něco déle než jsme zvyklí třeba u rostlin tlusticovitých (Crassulaceae), ale je naprosto spolehlivým způsobem, jak získat potřebné množství potomstva. Důležité je ponechat řezné rány dostatečnou dobu nasucho, aby se dokonale zatáhly a po nějakém čase vytvořily zbytnělý kalus. Jakmile se tak stane, nové kořeny se objeví velice záhy. 

Senecio kleiniiformis je rostlinou, která je vhodná i pro naprosté začátečníky, jimž odpustí nejednu pěstitelskou chybičku. Stejně tak ale uspokojí i pokročilejší pěstitele, zvláště pak milovníky bizarních tvarů a tlustých kmenů. Ve vyhledávačích ji lze nejčastěji nalézt jako Senecio „Spear Head“ kvůli onomu zvláštnímu tvaru listů, kterým se spolehlivě odlišuje od ostatních zástupců rodu.