sukulenty.estranky.cz

Na první pohled vám tato rostlina z čeledi Compositae bude určitě připomínat nějaký pestrobarevný kultivar břečťanu (Hedera), ale již při bližším kontaktu s lesklými, tučnými listy zjistíte, že se ocitáte v říši sukulentních rostlin. Tento barevný kultivar je samozřejmě vyšlechtěn z rostlin sytě zelených, jejichž domovem je široký areál od západního Kapska až po království Lesotho.V případně původního (zeleného) druhu Senecio macraglossus je podoba s břečťanem ještě dokonalejší. Ovšem jenom do chvíle, než tato rostlina vykvete. Žlutavé květy na dlouhých stopkách připomínají trochu opelichané kopretiny, ale v kultuře nebývají u barevného kultivaru zrovna pravidelným jevem.
Pestrobarevných kultivarů existuje celá řada a prodávají se pod názvy  jako „Victoriae“, „Variegatus“ nebo „Medio - Pictus“. Jejich kombinace zelené a bílé barvy je značně proměnlivá jak obrazci na listech, tak i v poměru bílých ( i žlutých) a zelených ploch. Při dostatku světla, který je základním předpokladem úspěšného pěstování, přibývá ještě narůžovělý odstín především v okrajových částech listů. 
Kromě množství slunce (letnění můžeme doporučit pouze v polostínu nebo na světle rozptýleném) snáší rostlina od jara do podzimu i hojnou zálivku, přestože bez problémů vydrží i dlouhá období sucha. Vodu má na horší časy ukrytu nejenom v dužnatých, lesklých listech, ale také ve fialových stoncích. V zimě by neměly teploty trvaleji klesat pod 10°C, a velice dobře zimu přečkává také v bytě, nejlépe v těsné blízkosti jižního nebo východního okna.
Pěstovat ji můžeme jako převislou rostlinu v závěsných nádobách, ale také jako popínavku na nejrůznějších oporách. Při osazování nádob je vhodné použít většího množství zakořeněných řízků najednou, protože nejkrásnější jsou husté trsy plazivých stonků. Další možností jejího využití je tzv. ampulová kultura v čisté vodě, kterou čas od času vyměňujeme a obohatíme mírnější dávkou hnojiva.
Množení je velice snadné z vrcholových i stonkových řízků s 2-3 páry listů, které je možné kořenit ve vlhkém písku, perlitu nebo i ve vodě. Co se týče pěstování, domnívám se, že si v jednoduchosti s již zmíněným břečťanem opravdu nezadá.
Kdysi bývala rostlina mezi sukulentáři poměrně oblíbená a hojně pěstovaná, ale smetly ji módní vlny, podobně jako mnoho dalších obyčejných, a přitom krásných druhů. V posledních letech jí ale začíná svítat na lepší časy, protože ji množí západoevropské pěstírny a občas je k dostání i v květinářstvích. Problém je ovšem v tom, že málo všímaví lidé si přece nebudou kupovat dvoubarevný břečťan, když jim ho sousedka může utrhnout z telegrafního sloupu u zahrady kolik budou chtít.
V závěsné nádobě na jižním okně přežije Senecio macroglossus peklo letních veder s naprostou bravúrou, a ještě upoutá zaslouženou pozornost všech návštěv domácnosti. Vzhledem k rychlému růstu a snadnému množení můžete návštěvu obdarovat, protože rostlina potřebuje čas od času prostříhat.