sukulenty.estranky.cz

Postupem času se mezi naše sukulenty zapletou i jiné rostliny, které nás něčím zaujmou. Solandra  grandiflora nás sice nezaujala takřka ničím, ale zato jsme dali na dobrou radu kamaráda Víti Vítkoviče, který mladou sazenici Ivaně daroval. Tenhle chlapík má zelené ruce a neuvěřitelné nápady, přestože se rostlinám věnuje pouze okrajově. To někdejší odchov šestnácti krokodýlů čelnatých v jihlavské ZOO byl jeho opravdovým majstrštykem.
Darované rostlině na vizáž nehledě se jí začala Ivana věnovat, a výsledky jejího snažení se dostavily neuvěřitelně rychle. To co Víťa barvitě líčil, stalo se skutečností již po roce pěstování. Z mladé rostlinky se pozvolna stával pohledný stromek, a květy nám doslova vyrazily dech.
Solandra grandiflora pochází z Mexika, ale roste v celé střední Americe a na severu Latinské Ameriky. Zavlečena byla postupně na Kanárské ostrovy, sever Afriky a do Středomoří. Bývá často vyvazována k nejrůznějším oporám, protože dokáže v poměrně krátké době zarůst značný prostor (výhony mohou dorůst délky až 12 metrů!). Tím my ale nedisponujeme, a tak si od malička zvykala na pravidelný řez, následkem něhož získala kompaktní tvar.
O rostlinu pečuje takřka výhradně Ivana, já jsem pouze spoluúčastníkem tohoto procesu, který je ale docela zajímavý. Rostlinu zaléváme od podzimu poměrně dost, takže substrát bývá většinou vlhký. Podzimní přírůstky nejsou nikterak živelné, zato listy narůstají hustě a na počátku  zimy se objevují první náznaky poupat. V té době rostlinu také přihnojujeme, protože do obrovských poupat dává hodně ze své energie. Květy se objevují většinou v lednu nebo únoru, letos to bylo o něco dříve. Samotné květy dosahují délky až 20 centimetrů, voní a postupně mění barvu. Rozvíjejí se jako bílé, ale postupně tmavnou až do kanárkově žluté, připomínající dresy mých fotbalových miláčků z Brazílie. Opadávají obvykle čtvrtý den, ale ve vázičce ještě nějakou dobu vydrží. Volně položené na stole pak minimálně dva dny!
Po odkvětu nastává období živelného růstu s řídkým olistěním. Koncem května rostlinu stěhujeme ven, kde v polostínu tráví celé léto, uprostřed něhož částečně či zcela opadává. Živelnost krotí Ivana s nůžkami v ruce, a poté občas nějaké řízky zakořeňuje ve vodě, což jim nečiní žádný problém. Jediný loňský řízek, který u nás letos přezimoval, už také vykvetl! Během venkovním pobytu dostává rostlina vodu jednou týdně, ale v mírnějších dávkách, protože případný deficit pomáhá doplnit déšť. Jakmile hrozí přízemní mrazíky, rostlina se stěhuje zpět na své místo v zimní zahradě.
Tento návod k pěstování platí u nás, ne však jinde. Na naší tradiční podzimní výstavě v jihlavském muzeu jsme o pěstování této rostliny z čeledi lilkovitých (Solanaceae) zapředli rozhovor s jednou návštěvnicí. Ta pěstuje stejnou rostlinu naprosto opačně. Kvete jí uprostřed léta, zatímco v zimu prožívá v bezlistém stavu, vychutnávajíce si chvíle zaslouženého odpočinku. Nevím, jak to má vlastně správně být. Když jsme byli před lety na Tenerife, navštívili jsme na jihu ostrova známý kaktusový park. Před jeho vchodem byly vysoké kamenné zdi hustě porostlé touto rostlinou. Byla polovina března, a na bujném porostu byly ještě vidět zbytky odkvetlých trumpet.
Ať už si Solandra grandiflora kvete kdy chce, hlavně aby kvetla pravidelně a dělala nám radost tak jako doposud. Je to rostlina, která by si měla snadno nalézt cestu do našich domácností, protože její květy jsou mimořádně atraktivní. Kdyby se jí začali věnovat bonsajisté, určitě by za poměrně krátkou dobu mohli dosáhnout netušených výsledků.