sukulenty.estranky.cz

Sukulenty rodu Stomatium patří k těm nejdrobnějším. Jsou trochu podobné známějším „tlamičkám“ rodu Faucaria, jen zoubky na okrajích jejich listů nejsou ani zdaleka tak výrazné. Podobu však lze nalézt i s některými druhy příbuzného rodu Aloinopsis (např. A. luckhoffii, A. setifera). Rod Stomatium zahrnuje více než 40 druhů, záleží ake samozřejmě na úhlu pohledu různých botaniků a na jejich činorodost v oblasti slučování či rozdělování rodů i přejmenovávání jednotlivých druhů rostlin.
Domovem rostlin rodu Stomatium je vnitrozemí Jihoafrické republiky. V terénu musí být jejich nalezení dosti obtížné, protože i v kultuře se jedná o rostliny přízemní, zavrtávající se v době letních veder skoro pod zem. Jejich listy jsou drobné, s délkou jen zřídka dosahující dvou centimetrů. Povrch listů je ozdoben množstvím světlých bradaviček a jejich okraje více či méně výraznými zoubky. Stomatia tvoří shluky drobných nepravých růžic, složených z dvojic křížem narůstajících listů, jejichž báze bývají srostlé. Pokud jsou rostliny pěstovány pozvolna a s citem, jejich stonky zůstávají po celý život takřka neviditelné. Při přehnané péči v podobě hojnější zálivky či nedostatku světla mohou stonky narůstat do větší délky a rostliny se potom stávají poléhavými. V takovém případě se vyplatí jejich zmlazení, protože deformace rostlin bývá zpravidla již nevratná.Zvláštní jsou přisedlé květy rodu Stomatium. Většina druhů kvete žlutě, zbytek bíle a výjimečně i růžově. Květy se otevírají za soumraku. Během loňského léta se u nás na zahradě po dlouhých letech objevila mračna chroustů. Bylo to koncem července, zrovna když rozkvétalo několik našich rostlin rodu Stomatium, a spousta dalšího jejich příbuzenstva z čeledi Aizoaceae. Během těch letních večerů jsem měl možnost pozorovat časy otevírání květů. Rostliny rodu Stomatium (S. suaveolens, S. suricatinum a dva nebo tři další, nepojmenované druhy rozkvétaly přesně ve chvílích, kdy se v korunách třeští začala objevovat hejna chroustů, hlasitě za letu drnčících jako maličké vrtulníky. Sotva chrousti z oblohy zmizeli a nastala úplná tma, hned vedle droboti rodu Stomatium se začaly otevírat velice podobné kvítky druhu Neohenricia spicata.
Stomatium suaveolens má vůni dokonce ve svém druhovém pojmenování, ale voní i květy všech ostatních druhů, které pěstujeme. Vůně je to příjemná, a musí být i dost silná, protože bývá v letním makroloňáku cítit i několik metrů od kvetoucích rostlinek. Když jsem potom do skleníku přicházel po ránu, květy stomatií už byly zavřené přesně ve stejné poloze, jako před svým podvečerním otevíráním, zatímco květy sousedních neohenricií ještě stále zůstávaly po nočním kvetení otevřeny.U květů ještě chvíli zůstaňme. V literatuře bývá uváděno jako období kvetení těchto drobných rostlin z afrického jihu především jaro, ale podle našich zkušeností kvetou prakticky po celý rok. Zprvu jsem si myslel, že různé druhy v různou dobu, ale nakonec jsem si některé rostliny označil, abych se dobral pravdy. Zjištění bylo docela překvapivé. Jedna a tatáž rostlina kvetla během jediného kalendářního roku dokonce hned třikrát! Poprvé v květnu, podruhé na počátku srpna a potřetí se její poupata chystala otevřít v předvánočním týdnu! Většina druhů (slepoň těch, které pěstujeme my) je si neuvěřitelně podobná, a to nejenom v mládí, ale i později. Podobné jsou také jejich jemné kvítky, působící velice křehkým dojmem. Ve stadiu poupat zůstávají dlouho dobu nenápadně ukryty v hustých listových růžicích. Letos se květy na našich rostlinách objevují takřka nepřetržitě. První jsme měli možnost spatřit již v předjaří, další pak po celé jaro i na počátku léta.
Pěstování stomatií je vcelku snadné, protože rostou především od jara do podzimu, zatímco zimu si užívají jako období odpočinku. Zaléváme je sice pravidelně, ale vždy jen v malých dávkách. Nejvíce zjara a počátkem podzimu, kdy se chystají znovu kvést.V době letních veder se ve skleníku jejich růžice semknou a listy často získávají i fialový nádech. Rostliny tou dobou prožívají podobnou letní stagnaci, jakou známe třeba u kaktusů. Pokud jsou ovšem pěstovány přes léto venku pod širým nebem, nic takového nenastává a v pomalém růstu pokračují bez ohledu na počasí, podobně jako stejně pěstované příbuzenstvo rodu Titanopsis. Zkoušeli jsme v uplynulém roce letnit zatím jen dvojici rostlin, kterým pobyt na čerstvém povětří náramně svědčil. Jejich trsy byly husté a povrch listů tvrdý jako kámen. Na podzim právě tyto dvě rostliny byly ozdobeny největším počtek květů.
Stomatia velice dobře snášejí chladné zimování (5-10°C), ale teploty mohou v jejich případě klidně klesat i k bodu mrazu. Pokud jsou jejich kořeny v suchu, rostliny snesou i slabší mráz.
Rostliny rodu Stomatium množíme ponejvíce výsevem semen, která dobře klíčí. Další možností je vegetativní množení zakořeňováním jednotlivých růžic. To je vhodné především u přerostlých starších rostlin s poléhavými stonky, obrostlými na povrchu proschlými starými listy. Miniaturky rodu Stomatium je vhodné pěstovat v propustném písčitém substrátu, v němž jim nehrozí dlouhodobé přemokření kořenů, které je kromě nedostatku slunečních paprsků snad jediným úskalím jejich pěstování v kultuře. Velice hezky jejich trsy působí zasazeny mezi kameny, na jejichž plochy lze nasměrovat i vodu z konvičky zejména při zimních zálivkách. V létě je klidně poléváme shora přímo na těla rostlin, samozřejmě za předpokladu, že máme k dispozici dešťovou vodu s malým obsahem solí. Vodovoní voda je v tomto případě zcela nevhodná, protože velké množství solí v ní obsažených způsobuje nehezké kresby na hrbolatých listech.
Vzhledem k nepatrným rozměrům lze sukulenty rodu Stomatium doporučit iokenním pěstitelům. V květináčku o průměru šesti centimetrů mohou pěstovat i staré mnohohlavé trsy. Všechny druhy (i nepojmenované s lokalitami), které jsme dosud měli možnost pěstovat, si byly podobné jako vejce vejci. Stejně podobné byly i jejich žluté kvítky, lahodící však oku snad každého milovníka sukulentních detailů. Jediným vodítkem k jejich rozlišení tudíž byly nápisy na jmenovkách, které však vzaly za své při přívalových dešťích, ačkoliv byly napsány „nesmazatelnou“ fixou!
Na úvodním snímku je trs Stomatium v květináčku o průměru 5,5cm, na druihém pak první májová poupata. Další dvojice fotografií byla pořízena za červencového soumraku v makroloňáku i venku. Na obr.č. 5 jsou trsy Stomatium v keramické misce od Součků ze Šťáhlav, doplněné krétskými kameny z naší loňské podzimní dovolené. A na závěr ještě předvánoční poupata jedné z našich rostlin rodu Stomatium.