STARÁ ZNÁMÁ v NOVÝCH ŠATECH
Kdo by ji neznal. Vždyť právě Crassula ovata je pro většinu lidí symbolem slova sukulent. Pěstuje se u nás někdy od poloviny 19. století, tehdy ještě jako Crassula portulacea, a za tu dobu za českými okny zdomácněla jako „tlustice“. Psali jsme o ní na našem webu v nejrůznějších souvislostech už mnohokrát, a mnoho podob nám také nabízí. Kromě té klasické ji známe i s mnohem drobnějšími lísty (f. minima, resp. minor), ale také s podivně tvarovanými u její monstrozní růstové formy (f. monstrosa). Ve výčtu rozmanitosti nesmíme opomenout i kultivary s odlišně zbarvenými listy. Jednotlivé barvy na nich vytvářejí různé vzory, zpravidla téměř na každém listu trošičku odlišné a naprosto originální podle toho, jak se na nich střídají bez
chlorofylová místa s těmi zelenými. Jedním z nejznámějších pestrobarevných kultivarů je Crassula ovata 'Hummel's Sunset', o jejímž pěstování už jsme v minulosti v této rubrice také psali (6.2. 2010).Crassula ovata se již po dlouhá desetiletí drží na výsluní pěstitelského zájmu, a to navzdory nejrůznějším módním vlnám, které v minulosti odplavily spoustu jiných sukulentů až do zóny úplného zapomnění. Když byla na ústupu ze své někdejší slávy, obchodníci okamžitě vyrukovali s komerčním označením „strom života“, což jí zůstalo dodnes. Tlustice zároveň po celou tu dobu zůstává předmětem zájmu zahradníků a velkopěstitelů. A samozřejmě i šlechtitelů, kteří neustále hledají nové růstové i barevné odchylky, které se v masové zahradnické produkci čas od času objeví. Jejich opakovaným selektivním výběrem a následným vegetativním množením pak získávají nové kultivvary. Poté už jen trpělivě vyčkávají, zda barevné či tvarové změny na jejich listech zůstanou ustálené, nebo se postupem času začnou měnit či vracet k normálu.
O jedné takové rostlině je i dnešní povídání, přestože vlas
tně neznáme její správné pojmenování, ani nevíme nic o okolnostech jejího vzniku nebo lidech, kteří napomáhali jejímu uvedení do sukulentářského světa. Mrzí nás to sice, ale barevnost a nevšední vzhled té rostliny nám na podobné maličkosti dává rychle zapomenout. Spíše se nyní zabýváme úvahami, zda barevné kompozice na jejích listech budou opravdu stálé či proměnlivé, a z roviny těchto filosofických úvah teprve nyní pozvolna přecházíme do fáze praktického ověřování.Během loňského léta jsme si mohli ověřit, že i na plném slunci si pestře žíhané listy tohoto kultivaru zachovávají plnou barevnost a nezačínají v nich převládat světlejší bezchlorofylové plochy, jak tomu často bývá u zmíněného kultivaru 'Hummel's Sunset'. Tuto
rostlinu naopak pěstujeme už dlouhá léta, a převládání žluté barvy na listech během českého léta u ní vede nejenom k dočasným ztrátám pestrobarevnosti, ale také zvyšuje její zranitelnost slunečními paprsky v nestíněném makroloňáku. Dlouho jsme byli bezradní a konzultovali jsme tento problém i s panem zahradníkem Bittmanem v Dymokurech, který 'Hummel's Sunset' pěstuje už celá desetiletí v několika různých podobách. Poradil nám rostliny na čas umístit v polostínu, ale zároveň je zcela neošidit o sluneční paprsky. Nalezli jsme v posledních letech místa v zahradě, kde se barevnost listů až na krátká období letních veder udrží po celou sezónu. Nejvýraznější ale vždycky bývá na přelomu jara a léta, a pak zase až s příchodem podzimu a především tzv. babího léta.Crassula ovata 'Hummel's Sunset' má zelené s
tředy listů, zabírající podle ročního období třeba i většinu jejich plochy. Zelená je po celém obvodu lemována různě silným žlutým páskem a ten zase tenkým sytě červeným, zbarvujícím samé okraje listů. V zimě zelená převládá takřka na celé ploše listů.
Nový barevný kultivar je mnohem výraznější. Pojmenovali jsme si ho provizorně 'Tricolor', protože tento název je možné nalézt u těch nemnoha fotografií těchto rostlin, které nabízí jinak štědrý internet. Zelená se v případě 'Tricolor' táhne středem listu po celé jeho délce, a po obou stranách je doplněna žlutými plochami. Mnohdy bývá zelených pruhů i více a nepravidelně se střídají se žlutými. Červená listy zdobí nejenom po okrajích, ale občas proniká takřka do celé jejich plochy a na některých místech je zbarvuje do růžova. I během zimy barevné vzory na listech zůstávají v takřka stejné intenzitě, samozřejmě za předpokladu světlého stanoviště. 'Tricolor' je kultivar hojněji odnožující a mnohem kompaktnější než 'Hummel's Sunset'. Dá se tedy předpokládat, že bude ideální rostlinou pro tvarování.Praktické pěstování je vlastně shodné s normálními rostlinami Crassula ovata.
Loňské léto lze směle označit za tropické, a pro sukulenty pod sklem či makrolonem bylo často opravdovou zkouškou odolnosti. Naše rostliny Crassula ovata 'Tricolor' v ní obstály velice dobře. Nesetkali jsme se u nich ani jedinkrát s popáleninami, a ani ztráta pestrobarevnosti nebyla nikterak výrazná. Letos se chystáme přistoupit k prvním pokusům s jejím letněním. Další sukulentářská sezóna ale především definitivně ukáže, jak je to ve skutečnosti s tou barevnou stálostí či nestálostí kultivaru 'Tricolor'. Doufejme že zbyde trochu času i na další selektivní výběr. Z nejpestřeji zbarvených listů se určitě pokusíme vypěstovat rostliny ještě barevnější, jak jsme to v praxi u mnoha jiných pestrobarevných kultivarů z čeledi Crassulaceae vídali v minulosti u pana Bittmana v jeho sukulentním království. Když se nám v tomto ohledu něco pozoruhodného podaří, určitě se to prostřednictvím našeho webu v budoucnu dozvíte.
Na úvodním snímku je Crassula ovata 'Hummel's Sunset', na další trojici pak kultivar 'Tricolor'. Pátá fotografie z loňského října je srovnávací a ukazuje v popředí rostliny 'Tricolor' a za nimi 'Hummel's Sunset'. A na závěr ještě jeden pohled na pestrou krásu kultivaru 'Tricolor' v barvách loňského listopadu.
