sukulenty.estranky.cz

Rostliny tučnolisté jsou připraveny čelit nejenom dlouhým obdobím sucha a palčivým slunečním paprskům, ale umějí se velice často srovnat s krizovými situacemi, kdy jim hrozí bezprostřední ohrožení života. U čeledi Crassulaceae je tato obrana mnohem účinnější a pohotovější než u ostatních sukulentů, a chování těchto rostlin v kritických okamžicích je srovnatelné s počínáním tureckých fotbalistů  na  mistrovství Evropy. Těm pomáhal v krizových situacích nějaký fotbalový bůh, který musí tyto syny půlměsíce hodně milovat. Největší podíl na jejich  úspěších ale měly  vůle a odhodlání se ctí dokončit své poslání. U sukulentních rostlin je tomu podobně, a na stráži v jejich případě stojí matka příroda. Jakoby  si uvědomila, že něco málo přece jenom zanedbala, protože zapomněla, že s rostlinami přijdou i jejich pěstitelé, a tedy tvorové omylní.
Aeonium arboreum „Schwarzkopf“ na fotografii vypadá spokojeně, a dokonce se dá říci, že je krásně rostlé a svým vzhledem připomíná miniaturní stromek. Přitom ještě docela nedávno byste na tu kytku nevsadili ani zlámanou grešli, protože stála na prahu své botanické smrti, která se však s odstupem času jeví pouze jako smrt klinická. A z té je návrat možný, i když složitý a značně zdlouhavý.
Rostliny rodu Aeonium jsou pověstné náhlou ztrátou kořenů, které bývají i coby zdravé poměrně mělké a proti  samotné rostlině zanedbatelné. Stává se to při přesazování, ale mnohem častěji po radikálním řezu, kdy se tito obyvatelé Kanárských ostrovů chovají naprosto nevyzpytatelně a jinak než ostatní zástupci čeledi tlusticovitých. Tahle kytka vypadala na odpis, ale dal jsem jí šanci, protože jsem už v minulosti byl mnohokrát svědkem mrtvýchvstání, jejichž scénář byl vždy podobný. Po ořezu koruny se dlouho neobjevovaly nové růžice, kmen se začal od báze směrem vzhůru sesychat a scvrkávat. 
Tato rostlina dovedla proces zániku až na samý okraj únosnosti, ale pak nastal náhlý zvrat v podobě červených vlasových kořínků, které se spouštěly z různých míst takřka mrtvého skeletu rostliny. Věděl jsem, že začíná lámání chleba a nastává nejdůležitější období v boji o holý život sukulentí kytky, která jinak patří k nezmarům naší sbírky. Začal jsem rostlinu více sledovat a dodával jí maximum vody, takže byl substrát po dlouho dobu natahování záchranných sítí stále mírně vlhký. Jakmile kořínky dosáhly vlhkého substrátu, uchytily se a stabilizovaly naklánějící se rostlinu ve vzpřímené poloze. Kmen sesychal čím dál více, ale tento proces se přestal šířit na většinu bočních větví. Ty, které nepustily vlastní vzdušné kořeny, byly nenávratně ztraceny a stopu po jedné z nich můžete vidět na detailním záběru zachraňujícího se kmínku. Vzdušné kořeny tmavnou, sílí a postupem času dřevnatějí, takže se z nich stávají podpůrné kmeny, podobně jak tomu bývá v přírodě u mnoha druhů fíkusů.
Jakmile byly obnoveny záchrané zásobovací trasy pro přísun vody ke koruně, začaly dosud čekající růžice narůstat neuvěřitelně rychlým tempem. Protože se tak stalo na konci jara a uprostřed slunečných dnů, nádherně se vybarvily včetně nových lístků uprostřed listových růžic. Vítězný boj bude dokončen v poslední fázi, kdy začnou ze starých větví vyrůstat nové a nové výhony, takže za nějaký čas vznikne hustá, neprostupná koruna, pod jejímž příkrovem nebude už dutý zůstatek původního kmene patrný.
S nemocnými kytkami je to podobné jako s lidmi. Chce to trpělivost a vůli, kterou musíme ze svých blízkých často páčit, zatímco rostliny ji v sobě mají zakódovanou mnohem hlouběji než my lidé. Pro sukulenty to platí dvojnásob.