sukulenty.estranky.cz

Ostrov Madagaskar je pro pěstitele sukulentů zemí zaslíbenou, vydávající ze svých rostlinných zásob jeden poklad za druhým. Aloe descoingsii roste na jihozápadě ostrova, kde tvoří husté koberce drobných těl. Průměr růžic z kropenatých lístků bývá pouhých několik centimetrů (v kultuře obvykle 3-5cm). Listy bývají prohnuté, a po okrajích přizdobené krátkými zoubky či trny. Barva listů se mění s množstvím světla, které rostlině poskytneme. Na plném slunci bývají listy modrozelené až fialové (nebo šedivé), a jejich okraje se ještě více prohýbají. V polostínu je barva listů tmavě zelená, listy bývají o trochu větší, a rostliny nezastavují tak často a náhle růst, jak jsme tumu zvyklí na slunečném stanovišti.
Také v kultuře Aloe descoingsii vytváří četné odnože, které lze použít k snadnému množení, protože už zpravidla mívají vlastní kořeny. Dosažení nárůstu pořádného trsu rostlin však přece jenom nějaký čas trvá. Pokud se chceme kochat pohledem na rostlinu alespoň trochu přirozeného vzhledu, nesmíme to příliš přehánět s vodou, a to po celý rok. My naše rostliny zaléváme většinou jednou za dva týdny, nebo mírně jednou týdně. V zimě dostávají vody ještě méně, ale přece jenom jim trochu přilepšíme na jejím konci, kdy se chystají s železnou pravidelností kvést. Drobné kvítky jsou zářivě zbarvené, a vyrůstají na tenkých, asi 15cm dlouhých květních stvolech. Shora oranžovočervené květy skrývají žluté nitro, což je kombinace oku velice lahodivá. Kvítky se otevírají postupně, a dá se říci že pouze částečně.
V tomto období je rostlina samozřejmě nejkrásnější, a člověka při pohledu na ni napadá, kde vlastně bere síly na tak krásné květy? Je to opravdu takový malý přírodní zázrak, a pro okenní pěstitele rostlina šitá na míru. 
Dnes se už pěstují také nejrůznější kříženci této madagaskarské miniaturky s jinými druhy aloí. Jednu takovou rostlinu jsme vám už kdysi na našich stránkách představili (s Aloe rauhii). Dalším zdařilým dílkem šlechtitelů a zahradníků je kříženec s Aloe haworthioides, tedy dalším sukulentním pokladem, který vydal ostrov v Indickém oceánu.
Aloe descoingsii dobře snáší chladné zimování, podobně jako další trpasličí druhy rodu Aloe z ostrova Madagaskar. Mnozí pěstitele považují za teplomilné všechny madagaskarské sukulenty, ale není to pravda. Aloe descoingsii zimovala v našem skleníku už mnohokrát při teplotách výrazně  se blížících bodu mrazu, a stejně tak i další druhy. Všechny přitom pravidelně kvetou. Letos si daly naše rostliny Aloe descoingsii s kvetením tak trochu načas. Zárodky květních stvolů se v růstových středech objevily už někdy kolem vánoc. Od té doby nárůst stvolů nijak nepokračoval, jakoby rostliny stávkovaly na protest proti letošnímu ponurému způsobu české zimy. Pak ale přišlo to zvláštní období, které jsme pracovně nazvali „jaroléto“, rostlinky si všechno rozmyslely, a z posledních sil nám předvedly tu nádheru, kterou spolehlivě předčí mnohé robustnější druhy sukulentních rostlin. 
Aloe descoingsii patří už dlouhá léta mezi stálice naší sbírky. Kytka pro komerční množení z ní díky titěrným rozměrům nikdy nebude, takže velkopěstírny se do její produkce nehrnou. Odnoží tvoří málo, a pěstitelům se je otrhávat příliš nechce. Když se k tomu odhodláme my, většinou darujeme droboučkou rostlinku někomu, kdo z ní bude mít radost. Ta z posledního snímku zanedlouho poputuje jako dárek v balíčku s objednanými rostlinami k některému z našich zákazníků, takže rozkvete už v jiné domácnosti. Pro ilustraci o její velikosti je třeba říci, že je zasazena v květináčku o průměru pět a půl centimetru!