sukulenty.estranky.cz

Snad každý člověk se po celý svůj život obklopuje maličkostmi, které mu dělají radost při pohledu na ně, nebo s nimi má spojenu nějakou příjemnou vzpomínku. Já to mám tak, že mimo jiné drobnosti shromažďuji kamínky a kameny. Nejsou to drahokamy, ale většinou mají zajímavý tvar nebo zbarvení, a především se k nim váže vzpomínka na nějaké místo, kde jsem se řízením osudu na chvilku ocitl. Nejvíce kamínků jsem si přivezl z řeckého ostrova Zakynthos. Kdyby mi nějaký potentát půjčil své soukromé letadlo, tam bych ho naplnil až po pilostí kabinu. Do jednoho kamínku z tohoto nádherného ostrova jsem před lety zasadil Prcka. Taky jen tak pro vlastní radost, aniž jsem tušil jakou bude mít nakonec publicitu.
Když sedávám ve skleníku a sázím kytky, občas se odreaguji tím, že si udělám zase nějakou maličkost. Potom je ve skleníku mezi ostatními rostlinami a sem tam jí věnuji pozornost, protože sleduji, jak se s novým prostředím zžívá. Když se jí nedaří, tak ji vysvobodím a zasadím do pořádného květináče. Když roste a vypadá dobře, nechám ji tam kde je třeba několik let. Nikdy ji nepřesazuji, protože to vlastně ani pořádně nejde. Když konvičkou vyplavím část zeminy, snažím se ji občas doplnit. Toť vše, kromě toho, že jak se na ty maličkosti dívám častěji než na ostatní kytky a taky je častěji zalévám, protože ta trošička substrátu rychle vysychá. Seznámím vás se čtyřmi svými maličkostmi, které už takhle nějakou dobu rostou k vlastní i mé spokojenosti.
Ta první je kristátní forma Aeonium decorum cv. Sunburst a roste v kamínku, pocházejícím právě z ostrova Zakynthos. Zasadil jsem ji do štěrbiny v kamínku a sledoval jak se s tím vyrovná. Jak říkával jeden můj kamarád, byla to pudová záležitost. „Buď to pude, nebo nepude.“ Rostlinka zpočátku prosychala, a tak jsem ji zaléval takřka každý den. Asi po dvou týdnech se na druhém konci tunelu v kameni objevila špička kořenu, který tu štreku urazil v nevídaně rychlém tempu. Už jsem rostlinu přestal hlídat, a když jsem ji spatřil znovu, kořen už byl přichycen k substrátu. Je sice tenký, ale pevný jako drát, jak to u aeonií často bývá. Když se takový pomocný drát objeví u normální rostliny, z jejíhož kmene se spouští k zemi, je to signál, že něco není pod zemí úplně v pořádku. U téhle maličkosti to ovšem bylo jakési záchranné lano. Kořen samotář takhle už vyživuje rostlinku nahoře skoro dva roky!
Druhá maličkost je také kristáta, zazasená do škvíry v kameni. Jenom rostlina je jiná (Echeveria sp. La Reforma) a kamínek ze severu ostrova Korfu (Kassiopi). Tato kristáta už žije v kameni asi pět let, a za tu dobu ho takřka obrostla, protože nasává ze substrátu více kořeny najednou a občas substrát v misce vyměním. Navíc si také hodila k substrátu pojistné lano v podobě silného, drátovitého kořene. Připomíná mi trochu lávu, která se valí z nitra hory a také krásnou plážičku, kde jsme byli po celé dny sami a dalekohledem sledovali půlkulaté betonové bunkry albánských komunistů na druhém břehu moře!
Třetí je Monanthes polyphylla, rostoucí v děravém oblázku z jihu Kréty (Paleochora). Vzhledem k titěrnosti tohoto druhu si ve skromných podmínkách vystačí růst celá rodinka, kvetoucí takřka celé léto. Slanou vodou provrtaný kamínek je vzpomínkou na klidný kout ostrova, jehož sever už okupují tisíce líných rekteantů, kteří si většinou vystačí s bazénem u hotelu, připomínajícího naše paneláky.
Čtvrtým do party je potěr Sedum multiceps, okupující dírkovaný vápencový kamínek, připomínající spíše nějaký druh korálu. Ten jsme našli v zátoce Balos, ležící na jihozápadě Kréty. Své líbánky zde trávila Lady Diana s princem Charlesem, a my jsme se tu brouzdali v nejmělčejší mělčině jakou jsme kdy viděli. Navíc byla kolem dokola lemována skalisky a připomínalo nám to všechno dohromady měsíční krajinu. Alžírští mládežníci v kamínku rostou teprve několik měsíců a daří se jim dobře, protože kamínek je jedna velká dutina, naplněná substrátem, který jsem tam docela obtížně suchý sypal za pomoci papírového kornoutku. Jaro se přece jenom blíží, a tak jsem zvědav, jakým směrem se mladí „rozchodníci“ vydají, až dostanou od sluníčka konečně pořádný povel k růstu.
Takže vidíte, že člověk si pro svou potěchu a radost dokáže tvořit blbůstky, nad kterými nesukulentáři zůstává rozum stát a zavilému ochránci přírody naskakuje kopřivka. Ale příroda se s našimi oblíbenci mnohdy taky zrovna nemaže.