sukulenty.estranky.cz

Sukulentní rostliny nabízejí pestrou škálu barev, často velice výrazných a někdy i docela kýčovitých, zvláště když je vystavíme slunci a dešti napospas! Mezi tou pestrou letní paletou sukulentních barev až překvapivě vyniká bílá, která se při citlivém zimování z povrchu rostlin neztrácí ani v období nejkratších dnů roku.
Bílé rostliny to mají na sluníčku jednodušší, podobně jako člověk v bílém tričku oproti ostatním v tmavším oblečení. Jejich povrch se méně přehřívá, a rostliny pak vedro snášejí podstatně lépe. Silná vrstva vosku navíc výrazně tlumí účinky slunečního záření a chrání pletiva pod povrchem. Trošičku hůře jsou na tom naopak s vodou, dopadající na jejich těla. Ta z nebe zase tolik škody nenadělá, pokud je jí ovšem přiměřeně. Horší je to s vodou z kohoutku nebo ze studny, obsahující nejrůznější soli. Ty se po nějakém čase začnou srážet na povrchu listů a stonků bílých rostlin, a vytvářejí na nich ošklivé nežádoucí kresby nejrůznějších barev.
Pokud se nám někdy dešťovky nedostává, raději se zdržíme pravidelnějšího polévání takových rostlin shora, jak jsme zvyklí u ostatních sukulentů bez rozdílu jejich zbarvení.
A ještě jednu malou komplikaci přinášejí sukulentní listy bílé jako sníh, zvláště jsou-li na stonku hustě nahloučeny. Právě v úzkých a špatně přístupných místech sukulentních těl si totiž s oblibou hledají své úkryty vlnatky. V zeleném listoví jejich bílé voskové výpotky, připomínající malé chomáčky vaty, spatříme velice snadno. Na bílém voskovitém povrchu se však stávají takřka neviditelými!
Přes to všechno nás bílé sukulenty odedávna lákají právě svou čistou krásou, a jsme ochotni ze svých zavedených pěstitelských postupů často i v mnohém ustoupit, jen aby jejich bělostný vzhled zůstal co nejméně porušený. Aby bílá byla ještě bělejší, jak se praví v reklamách!
Spousta sukulentů je takřka bílá, ale ještě pořád tomu malý kousek chybí (např. Pachyphytum oviferum, Echeveria lilacina a mnoho dalších). Některé jsou ale opravdu bílé jako sníh. Bělost listů závisí na síle voskové vrstvy na jejich povrchu, která se mění v závislosti na počasí. Nejsilnější je, když ranní teploty ještě klesají blízko bodu mrazu. Proto tedy především zjara, a potom znovu zase na podzim, bývají bílé rostliny nejbělejší. A také samozřejmě záleží na tom, jakou barvu má povrch listů, skrývajících se pod zmíněnou voskovou vrstvou. 
Příkladem toho budiž jakýsi symbol bílých sukulentů Echeveria  laui. Její listy jsou bez vosku červenofialové nebo červenohnědé, což snadno zjistíme díky sebemenší neopatrnosti při manipulaci s rostlinou, například při jejím přesazování nebo stěhování na jiné místo. Když je vosková vrstva silná, tmavý podklad pod ní zpravidla zmizí beze zbytku. Jakmile však zeslábne, začne podkladová barva více prostupovat na povrch a výsledkem je navenek lehce namodralé zbarvení listů, jindy zase trochu do šediva nebo jemně narůžovělé. Nejbělejší bývají naše rostliny Echeveria laui pravidelně uprostřed české zimy, kdy je zimujeme blízko skla při teplotách někdy klesajících k 5°C a velice opatrné zálivce zhruba jednou za měsíc. Často se v souvislosti s touto mexickou rostlinou píše o potřebě jejího teplejšího zimování, ale většinu úhynů v zimním (ale i v letním) období nemají na svědomí ani tak nízké teploty jako voda podaná jim v nesprávný okamžik nebo v nepřijatelném množství.Crassula deceptor je bílá bez výraznějších změn po celý rok. Podmínkou ovšem samozřejmě je opatrná zálivka v průběhu celého roku, protože naší snahou je zamezit jejímu příliš překotnému růstu. Jakmile se za normálních okolností hustě nahloučené listy jednou roztáhnou od sebe a objeví se mezi nimi sytá zeleň, trvá pak náprava i v optimálních podmínkách dosti dlouho.  Kompaktní tvar soliterně rostoucích jedinců bohužel definitivně vezme za své ve chvíli, kdy se rostliny rozhodnou kvést. Již tuto nádhernou a slunce milující tlustici ani vykvést nenecháváme, protože její zimní (resp. podzimní) květy nejsou kdovíjakou ozdobou. Přestože budoucí květní stvol odstraníme již v samém zárodku, začnou kompaktní tvar rostliny narušovat praskliny na jejích bocích, kudy se o své místo na slunci začínají hlásit mladé odnože. Tím končí období krásných, ničím nenarušených tvarů, a pokud se k němu pěstitel hodná vrátit, pak musí zakořenit některou z odnoží a nechat ji trochu povyrůst. Vyplatí se ji ale na matce ponechat co nejdéle! Koření velice ochotně a rychle. V létě někdy i dříve, než stačíme poprvé zalít perlit v množárně! Crassula deceptor je ale i přes všechny ty peripetie opravdovým sukulentním skvostem!
Sedum suaveolens se tváří jako echeverie až do chvíle, kdy vykvete. Nejenom bílá barva drobných květů, ale i samotné uspořádání květenství tu zvláštní rostlinu z rodu Echeveria jasně vylučují!
Sedum suaveolens je mexický rozchodník s mimořádně robustními listovými růžicemi (až 15cm), velikostí i zbarvením listů v mnohém podobný zmiňované Echeveria laui. Jeho listy ale mají světlejší podklad, a tudíž k dosažení navenek bělostného vzhledu nepotřebují ani zdaleka tolik vosku na svém povrchu. I při manipulaci s touto botanickou zajímavostí mexické přírody se však vyplatí zvýšená opatrnost!Bílou dokáže vykouzlit nejenom vosk, ale také jemné chloupky na povrchu listů. Jak jsme již psali v jiné rubrice, jejich funkce je v podstatě stejná jako u vosku. Sukulentním chlupáčem s asi nejhustším (plstnatým) porostem je Senecio haworthii, ale tu nejčistší bílou spatříme pokud od nás dostane co dostat má Kalanchoe eriophylla z ostrova Madagaskar. Pro mne na věčné časy královská kytička od chvíle,kdy jsem ji na počátku osmdesátých let minulého století poprvé spatřil. A ty jemně hnědé špičky listů uprostřed českého léta jsou v té hebké bílé nádheře jen vítanou ozdobou! I tato sukulentní krasavice se ale dá přebytkem vody a nedostatkem slunečních paprsků zohyzdit k nepoznání!
Cotyledon undulata mívá nejrůznější podoby. Někdy bývají jeho listy šedobílé, jindy zase trochu do modra, a většinou bývají jejich bílé plochy lemovány vínově červenými (nebo červenofialovými) zvlněnými okraji. Čistá bílá bývá spíše výjimkou než pravidlem, ale ne zase nějakou vzácností. Zkrátka jen  jednou z mnoha podob této dekorativní rostliny s nápadnými letními květy na vysokých stvolech. Při pohledu shora její bizarně pokroucené listy svým tvarem nápadně připomínají zévu obrovskou.Maximum slunečních paprsků a opatrnost s vodou po celý rok. Zbytečně nepolévat shora na listy a při každém přesazování brát do rukou s citem a rozvahou. A pak budiž sukulentní bílá pochválena!
Po úvodním detailu Echeveria laui následuje dvojice snímků stejné rostliny, zachycené v rozmezí jediného měsíce (květen-červen). Také na následující dvojici fotografií je stejná skupinka rostlin Crassula deceptor, zachycená ovšem v rozmezí 15 měsíců, a ještě jeden detail té bílé africké krásy na obr.č.6! Předposlední fotografie patří Kalanchoe eriophylla a poslední Cotyledon undulata s čistě bílými listy. O všech těchto rostlinách se můžete dočíst v samostatných pěstitelských článcích v příslušné rubrice!