Jdi na obsah Jdi na menu
 


TILLANDSIA CACTICOLA

16. 7. 2010

ObrazekUprostřed tropického českého léta nám vykvetla kytka z daleké země Inků, kde její bílé listy tvoří nádherný kontrast s tmavými těly cereusů, na nichž často epifyticky roste. V Peru lze rostliny Tillandsia cacticola samozřejmě nalézt  i na nejrůznějších keřích a stromech až do nadmořské výšky 2000 metrů.
Plstnaté, poměrně měkké a prohnuté listy T. cacticola vytvářejí růžici nálevkovitého tvaru, vyrůstající z báze široké až tři centimetry. Listové růžice mohou sice dosáhnout průměru až čtyřiceti centimetrů, ale v kultuře zůstávají většinou menší. Plstnatý povrch listů je schopen spolehlivě sbírat vláhu z mlhy i rosy, a jeho takřka bílé zbarvení pěstitele přímo vyzývá k používání dešťové vody (i když to by mělo být samozřejmostí!), protože ta vodovodní by na něm mohla „vykouzlit“ nehezké skvrny nejrůznějších barev, způsobené vysrážením solí. Tillandsia cacticola má ráda vlhký vzduch, takže každé přilepšení z foukačky přivítá. V létě je jí nejlépe v korunách stromů na zahradě, kde jsou sluneční paprsky roztříštěné, ale jejich intenzita je pro rostlinu stále ještě dostatečná. Vzhledem k plstnatému povrchu snáší slunečních paprsků o poznání více než mnohé druhy se zelenými listy. Při pěstování v bytě je vhodné rosit pravidelně po celý rok, a dvakrát týdně především v době letních veder a zimní topné sezóny, kdy bývá v bytech sucho jako na poušti.Obrazek
Tillandsia cacticola je atraktivní rostlina i v nekvetoucím stavu, ale jakmile se objeví složený klas jejího květenství, stává se z ní vyložená botanická atrakce. Protože jsem ji předtím nikdy kvést neviděl, byla pro mne velkým a milým překvapením. A protože se tak stalo poprvé zrovna v prodejním košíčku v našem stánku v ZOO, tak i pro přítomné návštěvníky! Klasy v květenství mají jemné barevné tóny, které doplní o něco později drobné kvítky s běložlutými korunními lístky, na jejichž koncích jsou navíc výrazně modré skvrny. Vše dohromady je prostě nádhera! A odborná literatura praví, že taková krása je schopna na kytce vydržet klidně i půl roku?!
Dále se v téže literatuře (Blovský, Gratias, Ježek - Pěstujeme tilandsie) praví, že Tillandsia cacticola vytváří většinou jenom dvě dceřiné rostliny a tím pádem velice dlouho trvá, než se pěstitel u této nádherně kvetoucí rostliny dočká pořádných trsů. I kdyby udělala mladou rostlinu jen jedinou, radosti už nám v tomto tropickém létě nadělala i tak dost! Přitom s o ni nestaráme nijak jinak než o ostatní tilandsie těch nejběžnějších druhů, o jejichž pěstování jsme psali na našich stránkách v této rubrice již dříve (“Jak pěstujeme tilandsie“/16.3.2008)!
ObrazekDruhový název této bromélie znamená něco v tom smyslu jako „bydlící na kaktusech“ nebo „obývající kaktusy“. Že se jedná o pojmenování trošičku nadnesené je samozřejmé, protože budí dojem, že tyto nádherné rostliny parazitují pouze a jen na kaktusech. Tak tomu samozřejmě není. Přesto je ale název zároveň i vcelku výstižný, o čemž se můžete přesvědčit na internetu, kde naleznete množství fotografií sloupovitých kaktusů, mezi jejichž žebry roste právě Tillandsia cacticola! Díky snahám dovozců o zpestření nabídky se objevuje v posledních letech tato tilandsie také u nás, a vzhledem ke kráse jejích květenství si docela snadno nachází cestu i do našich domácností. Pro mne osobně byla kvetoucí Tillandsia cacticola jedním z nejpříjemnějších překvapení letošního léta!
Na úvodní fotografii je první kvítek, který se objevil na rostlině připravené v košíku na prodej v našem stánku v jihlavské ZOO. Na druhém snímku už je kvítků na klasech více, a na posledním i celá rostlina s poměrně vysokým květenstvím.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

omluva

(J.Janda, 12. 12. 2011 17:14)

Samozřejmě máte pravdu, parazitování není ten nejvhodnější výraz, protože tilandsie neodebírají hostitelským rostlinám sílu ani živiny. Jen dotyčné rostliny za určitých okolností okrádají o sluneční paprsky, a kaktusy se s touto skutečností, na rozdíl od mnohých sukulentů, neumějí samy vypořádat! Mám na mysli např. bursery nebo Pachycormus discolor, které prostě a jednoduše shodí s částí své borky epifyty i opravdové parazity zároveň! Takže díky za upozornění! J.J.

drobná připomínka

(Martin, 12. 12. 2011 0:40)

Tillandsie, stejně jako statní epifyty, přece neparazitují. Nechci být za hnidopicha, ale tohle slovo mi kazí jinak pěkný článek.