Jdi na obsah Jdi na menu
 


TLUSTICE DO KAPSY (Crassula muscosa ssp. parvula)

7. 3. 2009

ObrazekKdyž je něco hodně malé, hovorově se pro tu věc často používá přívlastek „do kapsy“. Nevidím důvod nevyužít tohoto příměru také u sukulentů, zvláště když rostlina z tohoto článku má trpasličí rozměry dokonce i ve svém latinském názvu. Botanický slovník uvádí pro latinské slůvko „parvulus“ hned tři významy - velmi malý, maličký, nepatrný. Všechny  v podstatě vystihují rostlinku z dnešního článku vcelku dokonale.
Komplex rostlin Crassula muscosa  je znám více pod starším, a mezi pěstiteli stále hojně rozšířeným názvem Crassula lycopoides. O některých typech z tohoto okruhu jsme psali již v minulosti na našich stránkách, ale tehdy jsme ještě neměli k dispozici toho úplně nejmenšího zástupce. Protože areál výskytu C. muscosa zahrnuje takřka celou Jihoafrickou republiku od jihu až k severním hranicím s dalšími africkými státy, není divu, že by se díky variabilitě druhu jenom z těchto rostlin dala za oknem sestavit docela rozmanitá sbírka. Tato miniaturní forma podle údajů v literatuře roste v západním Kapsku, přesněji v oblasti zvané Kouga Dam, která je přírodním nalezištěm spousty známých sukulentních rostlin (mj. Gasteria glomerata).
Crassula muscosa ssp. parvula tvoří husté keříčky, dosahující v přírodě výšky až 15 centimetrů. V kultuře však zůstává většinou ještě menší. Rostlina vytváří světle zelené stonky  široké kolem dvou milimetrů. Lístky na nich bývají hustě poskládané, takže není divu, že ještě titěrnější kvítky se v nich ztrácí zraku pastitelovu naprosto spolehlivě. Většinou si jich povšimne až po odkvětu, když zaschnou a zbarví se do rezava. Teprve v té chvíli jsou na hojně větvených stoncích zahlédnutelné, jak se můžete přesvědčit i na fotografiích.Obrazek
Kvítky se většinou objevují koncem léta, ale někdy také až na počátku zimy. Nejsou však příliš výraznou ozdobou, protože rostlina má pro pěstitele jiné přednosti. Díky zmíněnému odnožování tvoří husté keříčky, jejichž kompaktní tvar můžeme ještě vylepšit občasným zkrácením tenkých větviček. Ty pak můžeme využít k snadnému množení, které je podobně rychlé a spolehlivé jako u ostatních subspécií Crassula muscosa.
Podobně jako větší typy rostlin, má i tato ráda od jara do podzimu hodně vody v pravidelných dávkách, protože jinak má tendenci k prosychání stonků. Také nemusí mít přímé slunce, i když ho spolehlivě snese. V bytě tudíž nalezne tato miniaturka docela vhodné stanoviště  i na západním okně (samozřejmě pak při mírnější zálivce).
Pěstitelé s nedostatkem místa za okny tedy mají v této miniaturní tlustici dalšího adepta do své sbírky. Stačí květináček o průměru pouhých čtyř centimetrů (viz foto), v němž mohou pěstovat docela hezký jihoafrický keřík. My jsme tuto rostlinku z čeledi Crassulaceae pěstovali už kdysi dávno v paneláku, ale nějak se postupem času vytratila z naší sbírky. Dlouho jsem si na ni nevzpomněl, ale při jarní návštěvě pana Lothara Bönische v Žacléři jsem v jeho sklenících objevil  hned několik dávno zapomenutých druhů rostlin, a mezi nimi i tuto drobnou formu Crassula muscosa. Mívali jsme ji kdysi dávno právě odtud.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář