Jdi na obsah Jdi na menu
 


TRICHODIADEMA BULBOSUM

23. 10. 2009

ObrazekDnes o jedné z mých vůbec nejoblíbenějších rostlin, která splňuje všechna kritéria ideálního sukulentu pro okenní pěstitele a vyznavače zajímavých tvarů. Protože jsme s jejím pěstováním začali již koncem osmdesátých let ještě v panelákových podmínkách, měl jsem dostatek času sledovat všechny životní projevy této zajímavé kytky ze západního Kapska. Navíc po celou dobu na stejné rostlině, jejíž stáří je minimálně jedenadvacet let.
Co se týče zmíněných vlastností Trichodiadema bulbosum, pak mám na mysli především její nevybíravost ohledně stanoviště a značnou odolnost proti dlouhodobému přeschnutí substrátu i vlivu suchého vzduchu v ústředně vytápěných místnostech. Ideálním stanovištěm v bytě je okno situované na východ, ale spokojena bude i na jižním. Vyžije nakonec i na tom sukulentářsky nepopulárním západním, ale tam je třeba výrazněji omezit zálivku a počítat s menším množstvím květů na konci léta.Obrazek
Stejně širokou toleranci vykazuje rostlina v oblasti teplot. Přečká vedra uprostřed léta, kdy se ve skleníku nehne vzduch, v zimě pak poklesy teplot k bodu mrazu (i hezkých pár stupňů pod nulou, což u nás před lety nechtěně zažila) pokud je substrát zrovna suchý. Další výhodou jsou její malé nároky na prostor, protože i dospělou rostlinu starou přes dvacet let pěstujeme v mělké keramické misce, jejíž průměr je 12 centimetrů. Zdá se, že s ní vystačí  ještě  hezkých pár dalších let.
Trichodiadema bulbosum je rostlina, na níž se dají ( na rozdíl od jiných druhů trichodiadem) velice rychle a spolehlivě napravit některé pěstitelské chyby nebo vady na kráse, způsobené třeba chronickým nedostatkem světla v zimním období. Zatímco jiné druhy reagují na radikální zkrácení stonků až do dřevitých částí velice pomalou obnovou zeleně v korunách, Trichodiadema bulbosum je v tomto ohledu podstatně rychlejší. Navíc se zdá, že častý řez jí naopak mimořádně prospívá. Pokud ho provedeme na konci zimy, stihne nejenom dokonale zarůst a utvořit nádherně hustou korunu, ale ještě vykvést množstvím drobnějších (2cm) kvítků. Ty se objevují obvykle již na počátku léta, u rostlin po radikálnějším řezu pak třeba až koncem srpna nebo na počátku podzimu.
ObrazekZálivku snáší Trichodiadema bulbosum od jara do podzimu hojnou, a pokud má rostlina zdravé kořeny, voda ze substrátu doslova mizí pěstiteli před očima. Také nemá tak výraznou letní odpočinkovou pauzu jako například známá Trichodiadema densum a některé další druhy. Zimujeme při teplotách klesajících v blízkosti skla až k 5°C, ale stejně dobře přežije naši zimu v ústředně vytápěném bytě. Tam je ale nutné na přelomu podzimu a zimy udělat alespoň krátkou pauzu v přísunu vody, kterou po zbytek zimy dodáváme pouze v mírných dávkách. Přesto vytažení větví a řídkému nárůstu nových listů v takových podmínkách úplně nezabráníme.
Protože se zářivě zbarvené kvítky objevují v nejslunnějších dnech roku, odpadá problém s jejich plným otevíráním, tak jak tomu bývá u rostlin se zimními květy. 
ObrazekK množení je vhodné využít období bezprostředně po odkvětu, které skýtá hned dvě výhody najednou. Vrcholové řízky sice koření dobře prakticky kdykoliv, ale v tomto období samovolně odnožují v blízkosti růstových vrcholků, a zbytek ostříhané rostliny tak velice rychle zarůstá, protože u trichodiadem bývá všeobecně nejbujnějším obdobím růstu právě doba po odkvětu.
Řízky necháváme několik dnů zaschnout, a poté zaboříme do vlhkého perlitu. Za nějaký čas v místě řezných ran vznikne silně zduřelý kalus, který je pak základem budoucích tlustých kořenů. Ty rostlinu nejenom zásobují vodou a umožňují jí přežít i dlouhá období sucha, ale pro pěstitele nabízejí zajímavé tvary pro základ budoucích sukulentních bonsají, k jejichž tvorbě je Trichodiadema bulbosum jako stvořená.
Mezi pěstiteli panuje pověra, že existuje rozdíl ve tvarech a mohutnosti kořenů mezi semenáči a řízkovanými rostlinami. Zkusili jsme za ta léta obojí, a výsledek je naprosto totožný! Každá starší rostlina Trichodiadema bulbosum je však díky svým kořenům ryzím originálem, a marně byste hledali dvě nápadně podobné!
ObrazekV přírodě mohou kořeny dosáhnout až  třiceticentimetrové tloušťky! Nadzemní výhony dorůstají délky až 60cm, a jsou tudíž po určitém čase poléhavé. Lístky tohoto druhu bývají drobné, a při pěstování v miskách jejich délka jen zřídka přesahuje pět milimetrů. Tvar koruny je čistě otázkou pěstitelovy fantazie, a dosažení výsledku netrvá v případě T. bulbosum příliš dlouho. Díky tvárnosti rostliny je možno měnit vzhled  koruny třeba každý rok, což je u známější T. densum takřka vyloučeno, protože bychom se tím připravili o veškeré květy.
V literatuře je často uváděno, že existují i rostliny s bílými nebo jemně narůžovělými kvítky, ale v praxi jsem se s nimi ještě nesetkal. Protože jsme si letos pořídili další čtyři starší rostliny z dvou odlišných zdrojů, není vyloučeno, že budeme mít možnost případnou variabilitu v barvě květů pozorovat na vlastní oči.Obrazek
Pro potencionální zájemce o tvarování Trichodiadema bulbosum ještě jedna drobná rada, platná i pro mnoho dalších druhů s tlustými kořeny. Příliš mladé rostliny se rozhodně nevyplatí povysazovat do doby, než jejich kořeny náležitě ztloustnou. Povysazené části totiž sílí už jen nepatrně, a většinou právě po radikálním řezu! Rostliny z řízků je lepší ponechat v přirozeném růstu s kořeny  pod zemí klidně i tři roky. V té době stačí průběžně zkracovat větve, čímž dosáhneme hustější koruny, a zároveň při každém přesazování kontrolovat jak sílí podzemní část rostliny. Co se týče přesazování, trichodiademy všeobecně ho snášejí velice dobře. My je přesazujeme většinou i dvakrát ročně, na což reagují pokaždé výraznějším nárůstem. V miskách příliš substrátu nemají, a my naše rostliny nepřihnojujeme, takže přesazení je pro ně přece jenom vítaným zdrojem potřebných živin.
Podobně jako jiným trichodiademám, i této samozřejmě prospívá letnění, ale příhodnější je nalézt pro ni místo s možností regulovat přísun vody. Také mírné přistínění v době letních veder není na škodu, protože rostliny prožívají jakési krátké a méně výrazné období klidu. Maximum světla jim naopak musíme dopřát po zbytek roku, a především pak ve dvou obdobích nejintenzivnějšího růstu, která připadají na jaro a podzim. 
ObrazekNeznám mezi sukulenty mnoho rostlin, které jsou ochotny odpustit tolik pěstitelských prohřešků jako Trichodiadema bulbosum. Po více než dvaceti letech společného života s rostlinou z posledního obrázku to mohu napsat s veškerou zodpovědností.
Po úvodním snímku květu T. bulbosum následuje starší, již částečně tvarovaná rostlina s poupaty. Jedno z nich zblízka je na třetí fotografii. Tatáž rostlina začíná kvést na snímku čtvrtém (detail květu na obr.č.5). Na závěrečné dvojici fotografií je naše nejstarší Trichodiadema bulbosum, kterou pěstujeme a tvarujeme již od roku 1988! První snímek byl pořízen někdy okolo vánoc, kdy se rostlina teprve vzpamatovávala z radikálního řezu a její koruna již začínala zvolna obrůstat. Závěrečná fotografie je z konce května, kdy už nový tvar  koruny nabral reálnou podobu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kořeny

(Jiří Janda, 3. 4. 2017 18:14)

Pokud nejsou ty rány už živé, můžete klidně zasadit, ale jestli ne, je třeba nechat je zahojit a zatáhnout. Nasucho rostliny vydrží venku ze země libovolně dlouho, pokud jsou položené ve stínu. Po zasazení se vyplatí kropit vlažnou vodou třeba dva týdny, podporuje to tvorbu nových vlasových kořínků, což platí i pro všechny ostatní sukulenty. Často na vyhnilé kořeny přijdu při přesazování, ale rostliny se s tím zpravidla vypořádají pod zemí samy. Kdyby ne, zjistím to, když neberou vodu a substrát zůstává mokrý. Zdraví J.J.

Špatné kořeny

(Lukáš, 3. 4. 2017 15:06)

Dobrý den. Poprosil bych o radu. Mám ( naštěstí ) tři tyto nádherné rostliny. Vše starší kousky pořízené asi před dvěma lety. Problém mám pouze s jednou rostlinou, zrovna tou největší. Kmen jí tvoří asi 7 tlustých kořenů. nad substrátem jsou všechny tvrdé a zdravé, ale při přesazení jsem zjistil, že dva z těchto kořenů jsou celé v podzemní části uhnilé. Ty uhnilé části jsem odstranil až na zdravý kořen, a táži se co teď??? Mám řezné rány nějak ošetřit a nechat zaschnout než rostlinu opět zasadím? Bude rostlina OK? Prosím o radu Děkuji

bílý květ

(J.Janda, 20. 10. 2010 20:37)

Bílé květy má vícero druhů trichodiadem. Nejčastěji se u nás pěstují T. peersi, intonsum nebo mirabile. Bohužel jsou rozdíly mezi jednotlivými druhy dost nevýrazné, a mnohdy díky pěstování v kultuře i sporné, protože příliš vody a nedostatek světla je změní k nepoznání! Nejrozšířenější z bělokvětých bývá v našich sbírkách T. peersii. J.Janda

prosba o určení

(Honza, 20. 10. 2010 18:42)

Dobrý den. Obracím se na vás s prosbou. Několik let již pěstuji ve své sbírce Trichodiademu s bílým květem-sněhobílý květ. Nevíte plný název této rostliny? Předem vám děkuji za odpověď

bulbosum

(J.Janda, 22. 9. 2010 15:44)

Při kořenění záleží na teplotě, více tepla = rychlejší kořenění. Přípravu k tvorbě kořenů poznáte přesně. Jakmile se na v místě řezu začne dělat kulovitá zduřenina a borka na povrchu začíná praskat, nemusíte čekat na kořeny a můžete rovnou sázet do norm. substrátu. Dejte polovinu i více písku, budete mít silnější kořeny mnohem rychleji! A hlavně je nepovytahovat zbatečně brzy, trpělivost se v tomto ohledu vyplácí. My držíme tuto rostlinu hodně nasucho přes celou zimu, protože přírůstky při zimním růstu jsou většinou neduživé a na vyhození. Od jara do podzimu zaléváme normálně, v předjaří vystříháme všechny příliš přerostlé větve. T. bulbosum dobře snáší i plné slunce uprostřed léta, jako jedinou z těch běžnějších ji v letních vedrech neschováváme do polostínu! Když to s jarním průřezem přeženete, vykvete klidně i v září nebo říjnu. J.Janda

Řízkování

(Iva, 22. 9. 2010 13:53)

Dobrý den,je to asi 14dní co jsem nařízkovala trichodiademu bulbosum jak asi dlouho trvá než zakoření.Ještě jedena otázka potřebuje trichodiadema bulbosum také pauzu s vodou,aby vykvetla jako trichodiadema densum.Děkuji za odpověd´