sukulenty.estranky.cz

Trichodiademy bývají hezké i bez tvarování, ale jsou k němu jako stvořené. Navíc snášejí dosti zásadní, a na první pohled drasticky vyhlížející zásahy. Pokud se ovšem dělají s citem a vkusem, výsledky mohou být ohromující. Vzhledem k tvaru kořenů a hustotě větví hezky tvarované rostliny opravdu připomínají staré stromy.
Poprvé jsem tvarovanou trichodiademu viděl v polovině osmdesátých let díky článku J.Matise ve slovenském časopise „Kaktusy Sukulenty“. Slováci nás tehdy předběhli na celé čáře. Zatímco v českém časopise jsme se ještě pořád pitvali v množství notokaktusů a tvářili se, jako by sukulenty vůbec neexisovaly, Slováci už na nás chrlili jeden zajímavý článek o sukulentech za druhým. Jejich časopis jsem začal odebírat hned od jeho vzniku v roce 1980. Články pana Júlia Matise ze Seredi bývaly opravdovou pastvou pro sukulentářskou duši. O pár let později jsem spatřil již zmíněné rostliny pana Lothara Bönische v Žacléři, a jimi inspirován jsem začal sám s jejich tvarováním.
Než začnu s vlastním tvarováním, musí rostliny nějaký čas růst v květináči, aby jim náležitě ztloustly kořeny. Když se tak stane, vyjmu je z květináče a očistím jejich kořeny. Zkrátím delší vlasové kořínky, ale do tlustých centrálních kořenů obvykle neřežu. Pokud je to opravdu nezbytné, tak nechávám ránu po řezu 2-3 dny zaschnout. Kořeny čistím opravdu poctivě, takže ani ve skulinách mezi nimi nezůstane takřka žádný zbytek substrátu. Odstraňuji také tenké, vlasové kořínky z horních partií těch tlustých, které budou po sázení do misky nad povrchem substrátu.
Jakmile skončím s očistou kořenů, začínám se věnovat koruně budoucího stromku. Pokud není rostlina příliš přerostlá, omezuji její úpravu na odstranění větví, které kazí tvar koruny. Většinou se jedná o větve okrajové, které mají snahu růst převisle. Pokud chci aby větvička v budoucnu znovu obrazila a napomohla tak zhuštění koruny, pak ji krátím většinou pod posledními zelenými listy, nebo odstříhnu třeba jen 1cm z jejího vrcholu. Zásadně nevyštipuji růstové středy.
U trichodiadem platí stejná zásada jako u většiny keříčkovitě rostoucích druhů z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Pokud větev zkrátíme těsně pod vrcholem, nikdy se nevytvoří více než dvě nové, často ani ty ne. Čím řežeme do staršího dřeva, tím více rostlina tvoří nových výhonů, ovšem pouze do určité fáze. V příliš dřevnatém stonku už žádné nové větve obvykle nevyrazí, protože nejsou schopny prorazit tuhou povrchovou vrstvu stonku či kmene. Přesně tak je tomu u trichodiadem, ale dá se toho využít v případě, že v určité části rostliny už nové výhony nechceme.
Jestliže je rostlina přerostlá, a tím pádem nevhodná k výše uvedenému tvarování, přistoupím k jejímu radikálnímu řezu. Odstraním postupně všechno zelené, ale dělám to s rozvahou a přesnou představou budoucího tvaru rostliny. Jakmile bych zbrkle stříhal, už se případná chyba těžko napravuje. Vzhledem k pomalejším reakcím trichodiadem na tyto zásahy je toto upozornění namístě. Jakmile dosáhnu postupným krácením větviček kýženého tvaru koruny, rostlinu postavím do polostínu, kde ji ponechám až do chvíle, kdy se objeví první nové výhony. Nastává poměrně zdlouhavé období, testující pěstitelskou trpělivost.
Jakmile začnou přirůstat nové výhony, ponechám jejich vývoji volný průběh. Když dosáhnou takové velikosti, že už znovu připomínají trichodiademu, ještě postupně odstraňuji mladé výhony, které vyrostly na nevhodných místech. Takovými místy (pro mne) jsou například spodní části větví, kde případné výhony rostou po dlouhou dobu vytrvale směrem k zemi.Také se občas tyto výhony objeví i na hlavním kmeni nebo v místě, kde se rozděluje na jednotlivé větve. Než rostlina dosáhne kýženého tvaru trvá poměrně dlouho, a musím se smířit s tím, že jeden rok obvykle přijdu o nádherné období květů. Pokud ale radikální řez provedu bezprostředně po odkvětu, často rostlina následující rok už kvete. Výsledkem radikálního řezu je nejenom krásný tvar koruny (nebo i několika korun na jedné rostlině), ale také nápadné zmenšení nových listů, které ještě umocňuje miniaturní vzhled stromečku. V prvních měsících po řezu pěstuji rostlinu na přistíněném místě, protože mladé výhony jsou, na rozdíl od dospělých, citlivé na spálení sluncem, protože nebývají ještě tak hustě pokryty ostny ani papilami na svém povrchu.
Co se týče vlastního sázení do misek, záleží na každém pěstiteli, jak vysoko povysadí své rostliny. Hodně samozřejmě záleží na tvaru kmene, ale vždy působí přirozeněji, když se kmen rozšiřuje směrem k zemi, tak jak tomu bývá u většiny stromů v přírodě. Pokud je dodržena tato zásada, je šance, že podzemní část kořenů do dalšího přesazování zesílí natolik, že i po následném povysazení bude rozšiřování kmene směrem dolů pokračovat.
Obecně platí, že kořeny pod zemí narůstají mnohem rychleji než ty nad povrchem substrátu. Nadzemní část kmene sice také tloustne, ale připadá mi, že jen velice nepatrně. Jakmile rostlina získá požadovaný tvar koruny, je už na pěstiteli, jak se jí nadále věnuje. Já čas od času rostlinu zbavuji zaschlých lístků, jejichž šedá barva nepůsobí nikterak povzbudivě, a navíc se v nich často ukrývají vlnatky. Je zvláštní, že tento vytrvalý a nepříjemný škůdce jinak trichodiademy takřka nenapadá. Staré listy většinou opatrně odstříhnu nůžkami, protože samy neodpadnou. Nic se ale nesmí přehánět, a to ani v důkladnosti této očisty rostlin. Mnohdy se totiž paradoxně stává, že právě tyto staré listy drží kompaktní tvar větví, a po jejich totálním odstranění občas dochází k náhlému otevření koruny.
Krásně tvarovaných trichodiadem je v našich sbírkách určitě spousta, a bylo by zajímavé vidět je alespoň jednou všechny pohromadě. Každý má jiný vkus a odlišnou fantazii při vymýšlení tvarů korun, takže by to zřejmě byla opravdová pastva pro oči, obzvláště pak v době květů. V internetových kaktusářských novinách byly svého času (č.9/2006) fotografie nádherných exemplářů Trichodiadema densum, jejichž majitelem je MUDr. Svatopluk Ryba z Rakovníka. Je to krásná ukázka pěstitelského citu a vkusu.
Přiznám se, že už za ta léta s trichodiademami trpím takovou zvláštní úchylkou. Když vidím hezky narostlou rostlinu, jejíž kořeny dosud zahálí pod zemí, mám nutkání ji vytáhnout a něco s ní provést. Jenomže ty rostliny patří jiným pěstitelům, a já nemám v povaze někoho poučovat, co by měl se svými rostlinami dělat, když je s jejich dosavadním vzhledem spokojen. A tak mi nezbývá, než si nadále představovat, co asi skrývá pod zemí třeba nádherná rostlina Trichodiadema densum, stojící vpravo za dveřmi skleníku pana Josefa Zemana v Ondřejově.